Vznik evropské měnové unie
Měnová spolupráce před vytvořením vnitřního trhu
1970 -Wernerova zpráva – 1. neúspěšný pokus o vytvoření měnové unie s termínem do r. 1980
1972 – Dohoda o evropském společném kolísání měn, tzv. systém „hada v tunelu“ a „ červa v rámci hada v tunelu“
1973 – zřízen Evropský fond měnové spolupráce
1979 – Evropský měnový systém
1988 – liberalizace pohybu kapitálu
Hospodářská a měnová unie – proces, kterým dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států EU včetně zavedeníjednotné měny
Co označují zkratky EMU a HMU?
Myšlenka HMU prezentována po nástupu J. Delorse do čela EK v r. 1985, který označil společnou měnu za „nepostradatelný“ krok, který je svázán nejen s ekonomickou integrací, ale i s výstavbou politické unie.
HMU dosud zmíněna jen jako priorita
Hlavní oponent projektu HMU = Velká Británie
Prosazování myšlenky HMU
Nejednost čl. zemí v otázce měnové integrace
Zasedání Evropské rady v Hannoveru 27. – 28. června 1988:
Ustaven Výbor pro hospodářskou a měnovou unii, který měl zpracovat návrh modelu HMU (předseda – J. Delors)
Delorsova zpráva – Předložena 12. dubna 1989 jako „Zpráva o hospodářské a měnové unii v zemích Evropského společenství“
„Report on economic and monetary union in the European Community“
Delorsova zpráva
- Obsahuje třístupňový plán na vytvoření HMU
- Závazný dokument vymezující základní principy HMU
- Důraz na koordinaci měnové politiky států a dosažení větší hospodářské konvergence
- Založena na využití EMS
- Úvodní fáze měla být následována institucionální přípravou společné měny
- Třetí fáze předpokládala nahrazení národních měnou společnou evropskou měnou
Mnohem ambicióznější projekt než Wernerova zpráva
Pojetí měnové unie dle Delorsovy zprávy
Plná a neodvolatelná směnitelnost národních měn
Liberalizace pohybu kapitálu a plná integrace bankovního sektoru a finančních trhů
Zavedení pevných měnových kurzů bez kurzového rozpětí
Ustanovení jediné centrální banky s pravomocemi v měnové politice
Vytvoření společného fondu rezerv cizích měn
Program zahájení první etapy HMU
– Delorsova zpráva projednávána na zasedání Rady ministrů v červnu 1989
Plán nejvíce podporovaly Fr, Bel, It, Dán
Největší výhrady – VB
– 27. června 1989 odsouhlasena jen opatření pro první etapu
Stanoveno závazné datum zahájení první etapy – 1. červenec 1990
Záměry první etapy HMU
_ Prohloubení koordinace hosp. a měnových politik členských zemí
_ Zapojení měn všech čl. zemí do kursového mechanismu EMS
_ Reformy v oblasti rozpočtových zdrojů, pravomocí institucí ES, apod.
_ Závazný konec první etapy stanoven v Římě 1990 na 31. 12. 1993
Maastrichtská dohoda
_ Vešla v platnost po ratifikaci čl. zemí 1. 11. 1993 – mění a doplňuje ŘS (1957)
_ Specifikuje další postup členských zemí ES k hospodářské a měnové unii
_ Zformulovány podmínky pro vstup do třetí etapy – konvergenční kritéria – Čl. 121 Smlouvy o ES, Protokol připojený ke Smlouvě
Kritéria ekonomického sbližování tzv. Maastrichtská konvergenční kritéria
Mají přispět k zajištění:
- ü Cenové stability
- ü Rozpočtové stability
- ü Stability na finančních trzích
- ü Kursové stability
Konvergenční kritéria
- Míra inflace smí převyšovat úroveň tří zemí EU s nejnižší inflací nejvýše o 1,5 procenta
- Dlouhodobá úroková míra smí být nejvýše o 2,5 procenta vyšší, než je tato míra ve třech zemích EU s nejnižší inflací
- Deficit státního rozpočtu smí dosahovat nejvýše tří procent HDP. Pokud tuto hladinu mírně převyšuje, musí se snižovat.
- Velikost veřejného dluhu smí dosáhnout nejvýše 60 procent HDP. Pokud je dluh vyšší, musí se postupně tomuto limitu přibližovat.
- Měnový kurz musí být poslední dva roky před vstupem součástí měnového mechanismu ERM II a nesmí se nadměrně vychylovat mimo stanovené pásmo.
Druhá etapa HMU – Zahájena 1. ledna 1994, Evropský fond měnové spolupráce
nahrazen Evropským měnovým institutem
- ü EMI měl přispívat k rozvoji spolupráce mezi centrálními bankami
- ü Sídlo: Frankfurt n. Mohanem
- ü Realizace úkolů EMI = nezbytný předpoklad pro přechod ke třetí etapě
Na jednání Evropské rady v Madridu 15. – 16. prosince 1995 označena nová měna (euro)
Úkoly EMI
- Připravit podmínky pro zavedení jednotné měnové politiky
- Příprava výroby a distribuce nových evropských bankovek
- Zesílení koordinace MP, posílení cenové stability
- Dohled nad EMS a vývojem ECU
- Dohled nad plněním závazku o nezávislosti CB
- Sledování konvergenčních kritérií jednotlivými čl. státy, podíl na „Zelené knize“, atd.
Třetí etapa HMU – Datum zahájení nebylo stanoveno přesně: HMU měla být vytvořena k 1. lednu 1997, nejpozději však k 1. lednu 1999
Bylo rozhodnuto, že jednotná měna bude zavedena nejpozději od roku 1999
Zelená kniha
_ Předložena Komisi ES na zasedání Rady ministrů v Cannes (červen 1995)
_ Obsahuje bližší specifikaci závěrečné etapy, která měla být realizována ve třech fázích
- fáze = stanovení konečného termínu přechodu k jednotné měně, schválení čl. zemí, založení ECB
- fáze = zafixování kursů národních měn, posílení role společné měny
- fáze = zavedení společné měny jako jediného zákonného platebního prostředku
První fáze – Zahájena v r. 1998, Komise ES doporučila Radě ministrů seznam zemí, které splňují KK a chtějí vstoupit do MU, Schváleno 11 zemí
Země eurozóny
_ Země, které zavedou společnou měnu euro: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko
_ Země, které nesplnily požadovaná kritéria: Švédsko, Řecko (vstoupilo k 1.1.2001)
_ Země, které neprojevily zájem o vstup do MU: Velká Británie, Dánsko
_ Květen 1998 – vzájemné zafixování národních měn, aby: CB měly dost času na upravení svých kursových vztahů k ostatním měnám před definitivním zafixováním kursů na euro, se předešlo spekulativním útokům na jednotlivé národní měny
_ Od 1. ledna 1999 mělo dojít k nahrazení ECU eurem v poměru 1:1
_ MP byla koordinována na nadnárodní úrovni, ale až do zavedení MU byla v pravomoci jednotlivých CB
_ ECB zahájila 1. června 1998 svou činnost
Druhá fáze – Zahájena 1.1.1999 – v 11 členských zemích začala fungovat neúplná měnová unie
_ Kurzy nár. měn vůči euru byly neodvolatelně zafixovány (eurozóna)
_ ECU nahrazena EUREM (1:1)
_ MP čl. zemí eurozóny převedena na ECB
_ Přestal existovat devizový trh mezi čl. zeměmi
_ Euro se stalo zákonným, ale ne jediným platebním prostředkem na území MU (bezhotovostní platby)
_ 1.1.1999 – 31.12.2001 – zásada „žádný zákaz, žádné donucení“ při používání eura v bezhotovostním styku
_ Mezibankovní referenční úrokové sazby na MFT nahrazeny sazbou EURIBOR
_ Základ pro výpočet přepočítávacích koeficientů – platné bilaterální střední kursy národních měn
Později přistoupily: Řecko 2001, Slovinsko 2007, Slovensko 2009, Malta Kypr 2008
Přepočítávací koeficienty
_ Byl určen dolarový ekvivalent jako podíl měnové účasti národních měn v měnovém koši a kursu dolaru v národních měnách. Výsledná hodnota – 1,1667 USD za 1ECU.
Třetí fáze – Zahájena 1.1.2002, Euro používáno i v hotovostním peněžním oběhu
_ Přechodné období = euro obíhalo společně s národními měnami. Původní předpoklad trvání do 1.7.2002 zkrácen o 2 měsíce
Zavedení eura představuje…
Dovršení integračního procesu západoevropských zemí, jehož cílem bylo vytvoření JVT, jednotné měny a jednotné MP a koordinace ostatních oblastí hospodářské politiky
Výhody a nevýhody měnové unie
Očekávají se tyto výhody:
- Snížení míry inflace
- Tlak na pokles úrokových sazeb
- Zlepšení rozpočtové disciplíny čl. zemí
- Úspora přímých transakčních nákladů
- Úspora nepřímých transakčních nákladů
- Snížení kursového rizika
- Větší měnová stabilita na MFT
- Transparentní ceny a možnosti „cenové arbitráže“ v rámci eurozóny
- Snížení prům. míry nezaměstnanosti v důsledku větší mobility prac. sil
- Snížení objemu devizových rezerv
- Zlepšení postavení EU na mezinárodních finančních a komoditních trzích
Očekávané nevýhody:
- Ztráta národní měnové suverenity
- Ztráta měnového kursu jako nástroje hospodářské politiky
- Ztráta autonomie v oblasti fiskální politiky
- Velké finanční náklady spojené se zaváděním jednotné měny a se založením ECB
Argumenty pro přijetí eura:
– snazší obrana před spekulativními útoky
– výhoda pro exportéry, posiluje-li Kč
Argumenty proti:
– nesladěnost hospodářských cyklů v Česku a eurozóně
– nestabilizované veřejné finance
– není vyřešena důchodová reforma, reforma zdravotnického ani školského systému