Moderní směry ve světové a české poezii

přelom 19. a 20. století

 

– Nálady jsou velmi neutěšené, mnohé sociální problémy se zhoršovaly. Změna vývoje vědy a techniky (začínala technicko-vědecká revoluce). Literatura se vyvíjí odlišně – záleží na společenském a ekonomickém vývoji té země.

– Byl vydán Manifest České moderny v 90.letech. Česká moderna se brzy rozpadla.

– Spisovatelé odmítají dosavadní literaturu – hledají v literatuře nové cesty. Zdůrazňuje se silná osobnost – reakce na objektivitu => Individualismus, Subjektivismus.

– Básníci zobrazují mnohé pocity tehdejší doby – nespokojenost, zmařené naděje, mnohdy i smutek, nevíru v budoucnost apod. Nový přístup ke skutečnosti přináší nejdříve filosofie a potom i výtvarné umění a literatura.

   – Francie a francouzština byla dominantním státem a jazykem. Nové tvůrčí impulsy vždy přinášela Francie a její umělci.

– Novými přístupy a styly se zabývají básníci, kteří se vymykali svým vlastním životem tehdejší společenské morálce (byli jiní). Tito básníci se nazývali „Prokletí básníci“ – vzniká až v 19.století.

 

Objevují se nové umělecké směry:

– impresionismus

– symbolismus

– dekadence

 

IMPRESIONISMUS

– imprese = dojem

– co nejpřesněji zachytit nějaký moment (náladu) pomocí našich smyslů

– nejdříve se vyvíjí ve francouzském malířství

Malíři

• · Claudie Monet [Klód Mone]
• – „Imprese, východ slunce“ – obraz, pastelové barvy, odraz slunce v moři
• · Minet
• · Renoir

Hudba

• · Debussy
• · Josef Suk

Autoři

• · Antonín Sova
• · Fráňa Šrámek (částí své tvorby)
• · Vilém Mrštík

 

SYMBOLISMUS

– vzniká ve stejné době jako impresionismus

– směr založený na symbolech (znaky pro určité jevy)

– podle autorů existuje i jiný svět – můžeme zachytit symboly

– tato poezie je velmi náročná pro čtenáře – mnoho abstraktních pojmů

Autoři (čeští)

• · Otokar Březina
• · Antonín Sova
• · Karel Hlaváček

 

DEKADENCE

– dekadence = úpadek (negativní označení)

– společnost zavrhovala autory, kteří psali o tabuizovaných tématech (o čem se nemluví – např. smrt, pohrdání člověkem, stupňují své pocity zklamání a nespokojenosti), tito autoři se jmenovali „Prokletí básníci“.

Autoři (čeští)

• · Jiří Karásek ze lvovi („Zazděná okna“)
• · Arnošt Procházka
• · Karel Hlaváček

 

EXPRESIONISMUS

– exprese = výraz

– literární směr, výtvarný, divadelní

– vznik v Německu

– základním znakem v malířství je větší důraz na barvy a linie kresby, těžší barvy, zdůrazňoval se citový moment

– vyjadřuje pocity strachu, nejistoty, zoufalství, člověka v soudobém světě

 

VITALISMUS

 

LARTPOURLARTISMUS

– Docházelo někdy ale až k extrémním situacím – umělec už nereagoval na skutečnost, obsah ho nezajímal, zdůrazňovala se pouze forma

– Styl – „Umění pro umění“ (l’art pour l’art) – zdůrazňovala se formální stránka díla

 

 

FRANCIE

Paul Verlaine (1844 – 1896)

– byl i ve vězení, patří k prokletým básníkům

– psal celý život básně

– „Píseň beze slov“ – básnická sbírka

– „Podzimní píseň“ – ze sbírky Saturnské básně (podzim, chmurná nálada), překládali to nejlepší básníci – V.Holan, F.Hrubín, J.Seifert

 

Jean Artur Rimbaud (1854 – 1891)

– patří k prokletým básníkům

– „Opilý koráb“ – symbolistní sbírka

– psal jen 5 let, odmítl tradiční způsob veršování

– básnickou myšlenku postupně rozvíjí a přivádí ji až k pointě

 

Charles Baudelaire (1821 – 1867)

– považován za průkopníka moderní francouzské poezie

– „Květy zla“ – básnická sbírka, píše v ní o krutostech života, o rozkladu mrtvých těl, o špíně, o smrti a pokouší se spojit krásu s ošklivostí

 

ANGLIE

Oscar Wilde (1854 – 1900)

– dekadence

– obdivoval krásu, byl krásný, ale homosexuál

– psal pohádky, povídky, eseje, divadelní hry a také jeden román

– „Obraz Doriana Graye“ – hlavním hrdinou je mladý muž, jehož obraz byl namalován věhlasným malířem, tento obraz funguje jako vtělené svědomí. Každá špatnost, které se Dorian dopustí, zanechá stopy na rysech v obličeji obrazu. Hlavní hrdina zůstává stále krásný a neporušený (v průběhu 20ti let). V závěru románu Dorian neunese znetvořený obličej na obraze a obraz zničí (nožem) – rozřízne ho. Na zemi potom leží ohyzdný stařec (Dorian). Smysl románu spočívá v tom, že umění stojí vysoko nad životem a nezáleží na tom, zda člověk sám nějakou morálku uznává.

– „Canterburské strašidlo“

– „Jak je důležité míti Filipa“ – divadelní hra

 

AMERIKA

Walt Whitman (1819 – 1892)

– snažil se postihnout tehdejší obrovský rozkvět USA (hospodářský, společenský)

– uvádí do poezie volný verš

– oslavuje americkou demokracii, způsob života, obrovský rozvoj ekonomiky

– „Stébla trávy“ – 12 básní

– později kritizuje rasismus, nezaměstnanost, sociální krizi a neschopnost země se s tím vyrovnat

– seznamuje čtenáře s nutností solidarity lidstva, vyzvedává přátelství, ideál harmonického uspořádání lidské společnosti

 

Edgar Allan Poe

– prozaik a básník, mistr krátké romantické a fantastické povídky

– zakladatel detektivní novely

– „Havran“ – báseň

– povídky vycházejí z romantických protikladů snu a skutečnosti, jedince a společnosti, přírody a člověka

– sbírka povídek „Grotesky a arabesky“ – povídka ‚Jáma a kyvadlo‘

 

ČESKÁ LITERATURA

– vystupuje nová literární generace

– v roce 1895 byl vydán Manifest České moderny (program nového literárního hnutí)

– Rozhledy – časopis, zde byl Manifest ČM publikován, odmítají dosavadní tradiční umění

– právě tato generace autorů se vyrovnává s kvalitami svého umění světové literatuře

– Manifest podepsali (signatáři): Vilém Mrštík, Antonín Sova, Otokar Březina, Jiří Karásek ze Lvovi, Karel Hlaváček, František Xaver Šalda (nejvýznamnější kritik), Machar, Šlejhar

– představitelé české dekadence vydávali sborník „Moderní revue“

 

Antonín Sova (1864 – 1928)

– narodil se v Pacově (Jižní Čechy)

– hudebník, studoval v Písku gymnázium, nedokončil vysokou školu

– pracoval v redakcích (jako literát), v městské knihovně (jako knihovník)

– básník, i prozaická díla

– „Realistické sloky“ – lyrika

– „Květy intimních nálad“ – impresionismus

– „Údolí Nového království“ – symbolismus

 

Otokar Březina

– vlastním jménem Václav Jebavý

– rodák z Moravy, studoval v Telči, stal se učitelem, působil dlouho v Nové Říši (vesnice u Telče) jako učitel, působil v Jaroměřicích nad Rokytnou

– básnická tvorba – 5 básnických sbírek, 2 knihy esejů, sbírky psal v letech 1895 – 1901

– ovládal několik jazyků, byl velmi vzdělaný

– „Tajemné dálky“ – zaznívají osobní pocity autora ze smrti rodičů (před. matky)

– „Svítání na západě“ – symboly, básně představují meditativní poezii, autor píše alexandrinským veršem (12-13 slabik – velmi dlouhý verš)

– „Větry od pólů“ – autor je přesvědčen, že vedle našeho světa existuje svět vesmírný (kosmický) a navázat spojení s tímto světem je velmi obtížné, ale může se to uskutečnit prostřednictvím umění.

– „Stavitelé chrámů“

– „Ruce“ – poslední sbírka, magický obraz milionu lidí spojených rukama v jeden řetěz

 

Karel Hlaváček (1874 – 1898)

– zemřel ve 24 letech – od mládí měl tuberkulózu

– pocházel ze sociálně slabého prostředí

– přispíval do Moderní Revue

– vydal 3 básnické sbírky; symbolismus i dekadence

– „Pozdě k ránu“ – dekadence i symbolismus, nálady melancholické, smutku, beznaděje; básně mají vynikající formální úroveň – jazykovou i uměleckou

– „Sokolské sonety“ – zamýšlel se nad smyslem dějin našeho národa, stává se stoupencem tělovýchovného hnutí (ve kterém vidí možnost duchovní podpory)

– „Mstivá Kantiléna“ – zpívají ji italští zpěváci, kantiléna = zpěvnost, silný sociální podtext

 

Jiří Karásek ze Lvovic

– dekadence

 

Arnošt Procházka

– dekadence

 

Josef Svatopluk Machar

– pracoval ve Vídni v bance až do konce 1.sv.války

– z Vídně posílal různé články do pražských novin

– koncem války přišel do Prahy a spolupracoval s Národními listy

– působil jako generální inspektor české armády

– „Confiteor“ = vyznávám se – lyrická sbírka, milostné zklamání

– „Čtyři knihy sonetů“ – sbírka, ovlivněn Janem Nerudou (jeho vzor)

– „Zde by měly kvést růže“ – život ženy tehdejší měsťácké společnosti, život nesvobodný, zklamání v lásce i manželství

– „Magdalena“ – epika, příběh prostitutky, kde jí milý chce vrátit do počestného života, chce ji zachránit

 

František Xaver Šalda

– básník, prozaik, dramatik, ale hlavně kritik

– z Liberce, stal se profesorem na UK, hodně publikoval do časopisů

– „Duše a dílo“ – články o našich českých i světových autorech

– Kritický esej o umění – žánr, hranice mezi vědou a uměním

– časopis „Šaldův zápisník“ – nejrůznější kritiky, jak se literatura vyvíjí

 

 

GENERACE BUŘIČŮ

 

Petr Bezruč (1867 – 1958)

– narodil se v Opavě, slezský básník, samotář

– „Slezské písně“ – dnes se vydávají v původní podobě, jeho jediná sbírka se sociální a národnostní problematikou, autora zachycuje postavení slezského lidu

– symbolista moderní poezie

– „Stužkonoška modrá“ – báseň

 

Fráňa Šrámek (1877 – 1952)

– básník lásky a mládí

– je autorem básnických sbírek, divadelních her, románů a povídek

– impresionismus, vitalismus

– „Života běda, proč tě mám rád“

– „Modrý a rudý“

– „Splav“ – lyrika přírodní, milostná; impresionismus i vitalismus

– „Stříbrný vítr“ – zachycuje Jižní Čechy (Písek), hrdinou student gymnázia, prožívá střetnutí se světem dospělých

– „Tělo“ – protiválečnicky zaměřený, hrdinka žena

– „Prvních sedmadvacet“ – povídky laděné protiválečně

– divadelní hry – lyrické (vykresluje atmosféru, náladu) – „Měsíc nad řekou“, „Léto“

 

František Gellner

– nadaný básník, prozaik, malíř, i technické nadání

– studoval techniku ve Vídni, malířství v Mnichově

– po studiích – redakce Lidových novin

– žil bouřlivějším způsobem života, hodně navštěvoval hospody

– „Radosti života“ – ironický název

– „Po nás ať přijde potopa“ – báseň

– „Perpektiva“

 

Karel Toman

– jeho rysem tuláctví – procestoval prakticky celou Evropu

– „Sluneční hodiny“

– „Melancholická pouť“

– „Pohádky krve“ – 1 sbírka, dekadence a symbolismus

– „Torzo života“ – sbírka, téma lásky

– „Sbírka měsíce“ – 12 krátkých básní spojených proměnami přírodního dění a lidské práce v průběhu celého roku

 

Viktor Dyk

– básník, prozaik a dramatik

– věnoval se novinářství, záliba v českých dějinách

– počáteční tvorba „Síla života“, „Marnosti“ – lyrické sbírky

– „Satiry a sarkasmy“, „Pohádky z naší vesnice“ – satira na společný a politický život v Čechách

– byl ve vězení – politické činnosti

– „Válečná tetralogie“ – sbírka, 4 části (Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok)

– „Země mluví“ – metafora, nejvýznamnější báseň

– „Zmoudření Dona Quitota“ – drama

– „Krysař“

– tragicky zahynul v Jugoslávii

 

Stanislav Kostka Neuman (1875 – 1947)

– příslušníkem anarchistických hnutí (před. v 90. letech)

– členem tzv. omladiny (protirakouský spolek)

– psal verše – dekadence a symbolismus

– symbolem vzpoury a svobody je mu Satan

– „Satanistické verše“

– „Satanova sláva mezi námi“

– „Jsem apoštol Nového žití“

– v r. 1905 odjíždí z Prahy do Brna (rozvedl se s Kamilou Neumanovou)

– „Kniha lesů, vod a strání“ – vydává ji až po 10ti letech (1915), 1. báseň je ‚Vstupní motlitba‘ – tvar básně žalm (jako v Bibli ve starém zákoně) – píseň Prosba Bohu

– „Válčení civilistovo“ – próza

– „Rudé zpěvy“ – proletářské náměty, poezie s agitačními cíly (snaží se přesvědčit o správném názoru), usiluje o revoluční změnu ve společnosti (k této sbírce se vrátil ve válce, doplnil ji o další básně a znovu ji vydal)

– „Nové zpěvy“ – obsahuje civilizační poezii – oslavuje rozvoj techniky a moderní civilizaci současného světa, básně ‚Zpěvy světel a drátů‘, ‚Zpěvy rotačky‘

– 30.léta – žení se potřetí – píše krásnou milostnou lyriku (znovu se zamiloval) – sbírka „Láska“ – básně ‚Srdce a žal‘, ‚Srdcová dáma‘

– „Anti-Gide“ – milostný román, hanopis

– 40.léta – reaguje na nebezpečí fašismu, na 2.sv.válku, básně s touto tématikou mohl vydat až po skončení války

– „Monogamie“, „Dějiny ženy“, „Dějiny lásky“ – mezilidské vztahy