Samizdatová a exilová literatura

 

 

• 1945-1948: mezidobí demokracie (ne moc románů, reakce na válku)
• 1948-1989: únor 48: komunistický převrat změna kulturní i politické situace i podmínek pro tvůrčí činnost
• 50. léta 20. století
• politická změna, studená válka (východ vs. západ)
• politické procesy: katoličtí autoři (např. Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, František Křelina = uvěznění, cenzura; Jiří Kolář (za sbírku Prométheova játra)
• zastaveny nekomunistické časopisy (Akord: katolický směr, Lidové noviny, Kritický měsíčník Václava Černého, ten do vězení)
• z knihoven díla mnoha autorů: např. Foglar, díla surrealistů, katolických autorů
• v umění: socialistický realismus (např. kolchoznice s rolníkem, realistické portréty Stalina, práce dělníků, kolchozy)
• nový žánr budovatelský román
• někteří autoři odchází do exilu: Jan Čep, Egon Hostovský, Ivan Blatný, Jiří Voskovec (1945 se vrátil a po únoru opět emigroval)
• psát a vydávat mohli pouze autoři, kteří měli „povolení“: členové Svazu českých spisovatelů
• 1953 umírá Stalin (pár měsíců poté i Gottwald)
• 1956: 20. sjezd komunistické strany SSSR odsoudil kult osobnosti: počátek uvolnění
• 2. sjezd spisovatelů: František Hrubín, Jaroslav Seifert: požadavky: svoboda umělce, proti schematizmu v literatuře (v 50. letech: próza = budovatelský román; politické tendence i v poezii: opěvování Stalina)
• přelom 50/60 let: mladí autoři nová poezie: poezie všedního dne
• nové noviny a časopisy: Světová literatura (v redakci Josef Škvorecký); iterační noviny
• 60. léta 20. století = uvolnění
• uvolnění v Evropě i USA: beatnici, hippie
• u nás uvolnění v kultuře i politice, rehabilitace: v roce 1960 amnestie pro politické vězně: propuštěn Jan Zahradníček, František Křelina, Bedřich Fučík
• 1967: 4. sjezd spisovatelů: Kundera, Havel, Vaculík (napsal červen 1968: 2000 slov): žádali svobodu projevu
• 1968: Pražské jaro, 21.8.1968: nová situace, vpád vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, ukončení Pražského jara, okupace
• 70. léta 20. století = období „normalizace“
• literatura do tří hlavních proudů:

1. a) oficiální: vydával mohli autoři: Vladimír Körner, Bohumil Hrabal, Vladimír Páral, Ladislav Fuks, Vladimír Neff: pouze některá díla (např. s historickou tématikou)
2. b) neoficiální = ineditní = samizdatová
   • edice Petlice (vedl Ludvík Vaculík): Bohumil Hrabal, Václav Havel, Eva Kantůrková, Jaroslav Seifert
   • edice Expedice (manželé Havlovi), edice Kvart, Česká expedice, Pražská imaginace
   • samizdatové časopisy: Revolver Revue (Jáchym Topol), Vokno, Obsah, Kritický sborník
3. c) exilová
   • zahraniční nakladatelství: 68 (= Sixty-Eight Publisher, Toronto): Josef Škvorecký a Zdena Saliverová; Index v Kolíně na Rýně; Poezie mimo domov a Arkýř v Mnichově; Konfrontace v Curychu; Křesťanská akademie v Římě (katoličtí autoři)
   • exilové časopisy: Svědectví v Paříži (vydával ho Pavel Tygrid); Listy v Římě (Jiří Perkán); Rozmluvy v Londýně
4. d) undergroundová: 156 v čítance, 216, 251, Egon Bondy

• literatura od 90. let 20. století po současnost
• politická změna, demokratický vývoj, nová nakladatelství
• literární časopisy: Literární noviny, Revolver Revue, Česká literatura, přílohy Lidových novin či Práva
• Jaroslav Seifert: Všechny krásy světa
• Pavel Kohout: Kde je zakopán pes
• Jan Zábrana: Celý život
• Václav Černý: Paměti

 

 

Poezie:

 

• 1) česká poezie po roce 1945

1. a) vyšla díla Josefa Čapka, který zemřel v koncentračním táboře, Josef Čapek: Básně z koncentračního tábora (1946): báseň Když plachá divá zvěř
2. b) pokračují aktivity Skupiny 42: Jiří Kolář: Ódy a variace (1946), Josef Kainar: Nové mýty (1946), Ivan Blatný: Tento večer (1945), Jiřina Hauková
3. c) skupina okolo Kamila Bednáře: básník; vychází sborník Ohnice, jehož autoři se vrací k Jiřímu Ortenovi
4. d) skupina RA: skupina surrealistů: nemohli vycházet za války a v letech 1945 až 1948 mohli, poté opět ne; představitelé: Zdeněk Lorenz, Ludvík Kundera
5. e) dík osvoboditelům vyjádřil: Jaroslav Seifert: Přilba hlíny; Vítězslav Nezval: Historický obraz (38, okupace, osvobození); Vladimír Holan: báseň Rudoarmějci
6. f) katoličtí autoři: Bohuslav Rejnek: Podzimní motýli; Jan Zahradníček: Stará země

 

• 2) česká poezie po roce 1948

1. a) starší generace
   • Vítězslav Nezval
   • Jaroslav Seifert: 50. léta: Maminka, Šel malíř chudě do světa, Chlapec a Hvězdy
   • František Hrubín: Hirošima: obavy o osud
2. b) generace formovaná v době okupace
   • Skupina 42: po roce 1948 její aktivity zastaveny; Jiří Kolář: pronásledován za básnickou sbírku Prométheova játra, vycházel v samizdatu, exil
   • Ivan Blatný: exil po únoru 1948
   • Josef Kainar: 50. léta: politická/ideologická poezie: Český sen
3. c) /60. léta: mladí básníci kolem časopisu Květen
   • poezie všedního dne (život města, všední věci); navazují na Skupinu 42
   • Jiří Šotola: šéfredaktor časopisu Květen, řídil Literární noviny
   • Miroslav Holub: lékař a vědec: dostal do literatury vědeckou tématiku, poezie všedního dne
   • Josef Kainar: Člověka hořce mám rád: změna poezie
4. d) Brno: konec 50. let 20. století
   • literární skupina kolem časopisu Host do domu: Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Ludvík Kundera

 

• 3) česká poezie v 60. letech 20. století       str. 236
  1. a) osobnosti
     • Vladimír Holan: Noc s Hamletem
     • Jaroslav Seifert: změna verše; Halleyova kometa, Koncert na ostrově
     • František Hrubín: poema Romance pro křídlovku (film Otakar Vávra)
     • Josef Kainar: Moje blues (hudební talent)
     • Oldřich Mikulášek: Šokovaná růže (1969): reakce na okupaci
     • Jan Skácel: nová slova = neologismy; Hodina mezi psem a vlkem ,Smuténka
     • Václav Hrabě: setkal se s Allanem Ginsbergem, ovlivněn beatniky; Blues pro bláznivou holku (Variace na renesanční téma: zhudebnění: Vladimír Mišík a ETC)
  2. b) zpívaná poezie
     • Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Jiří Suchý: Pramínek vlasů
  3. c) experimentální poezie
     • Josef Hirschal a Bohumila Grögerová (i překlady), Václav Havel, Jiří Kolář

 

• 4) česká poezie v 70. a 80. letech 20. století = normalizace
  • 3 proudy: 1) oficiální literatura

2) samizdatová literatura

3) exilová literatura

1. a) osobnosti:[1]
   • Jaroslav Seifert: Morový sloup
   • Oldřich Mikulášek: Agogh: exil, samizdat
   • Ivan Wernisch: samizdat
   • Karel Šiktanc: Český orloj (exil v Mnichově, samizdat)
   • Jan Skácel
   • Pavel Šrut: samizdat, verše zhudebněny Frasmus Five Michala Prokopa: Kolej Yesterday, Krásný ztráty
   • Jiří Žáček: i autor pro děti; Aprílová škola, Rýmy pro kočku, Okurková sezóna; báseň Hledám tátu
2. b) zpívaná poezie
   • Jaromír Nohavica, Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Burian, Jan Dědeček, Vlastimil Třešňák
3. c) umělecký underground
   • Egon Bondy
4. d) poezie v exilu
   • Karel Kryl, Hutka (do exilu v 70. letech); Ivan Blatný (v exilu po roce 1948)
5. e) oficiálně vydávaní autoři
   • Miroslav Florian, Petr Skarlant

 

• 5) česká poezie po roce 1989 po současnost

1. a) starší generace
   • Jiří Kolář, Ivan Wernisch, Pavel Šrut, Petr Kabeš, Viola Fišerová
2. b) mladší generace
   • Kateřina Rudčeková

 

Josef Kainar

• básník, dramatik, překladatel, hudebník
• pracoval jako dramaturg pro Divadlo satiry (V+W po roce 1945)
• Skupina 42, literární skupina Ohnice (odkaz na Jiřího Ortena a jeho básnickou sbírku)
• důraz na melodičnost veršů = psal i písňové texty a mnoho jeho básní zhudebněno: Vladimír Mišík a ETC. (např. Stříhali dohola malého chlapečka)
• dílo:
• Skupina 42: civilismus: básnická sbírka Nové mýty (1946): báseň Stříhali dohola malého chlapečka
• tvorba po únoru 1948: „budovatelská poezie“: díla vzniklá na politickou objednávku a ideologicky angažovaná: Veliká láska (1950) a Český sen (1953)
• na konci 50. let dochází ke změně: poezie všedního dne: Člověka hořce mám rád
• 60. léta: Moje blues (1960) a Miss Otis lituje (1969)
• texty pro divadlo: Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou
• tvorba pro děti: Říkadla (básničky) a Zlatovláska (divadelní hra)
• Nové mýty (1946)
• motivy: moderní svět, krutost a nemilosrdnost, ztráta naděje, ztráta dětství, cynismus
• vychází z programu Skupiny 42 (tématika nočního města, náměty všedního života, život města a periférie)

 

František Hrubín

• spisovatel, básník, dramatik, překladatel hlavně z francouzštiny!
• své dětství strávil u dědečka na vesnici (venkovské prostředí a příroda)
• společně s Jaroslavem Seifertem vystoupili na Sjezdu československých spisovatelů v 1956, kde se zastali perzekvovaných a zavřených autorů – zákaz literární činnosti (brzy mu byla povolena překladatelská činnost a tvorba pro děti)
• tvorba pro děti:
• inicioval založení dětského časopisu Mateřídouška
• básnické sbírky: Říkejte si se mnou; Špalíček pohádek; Běží, ovce běží
• drama: lyrické drama – Srpnová neděle (1958) a Křišťálová noc (1961)
• poezie:
• Zpíváno z dálky (1933)
• Krásná po chudobě (1935)
• Včelí plást (1940): meditativní lyrika
• Země sudička (1941): v období německé okupace
• poéma Jobova noc (1945): vyjadřování pocitu ohrožení rodné země
• Chléb s ocelí (1945)
• Hirošima (1948): příklon k volnému verši; vyjadřuje obavy o budoucnosti lidstva
• Romance pro křídlovku (1962): poema = lyricko-epická skladba; převažuje volný verš a některé verše se často opakují (básník vzpomíná na své milostného vzplanutí v mládí: na prázdninách u svého dědečka se zamiluje do Teriny od kolotočářů – osudová láska, v protikladu k tomu čistě fyzický vztah s Tonkou, provdanou vesničankou, která hledá povyražení, zasvěcuje ho do sexuálního života. Nakonec končí prázdniny, cirkus odjíždí. Terina se provdá a jejím mužem je žárlivý Viktor. Po řadě let potkává František Viktora a dozvídá se, že Terina. Na konci se vrací zpět do kraje svého mládí a zjišťuje, že už se tam na události spojené s jeho mládím nikdo nevzpomíná (i na Terinu) )

 

Vladimír Holan

• český básník, překladatel, prozaik
• kvůli psychické nemoci se začal věnovat jen literatuře (studoval práva)
• od rolu 1968 bydlel v Dobrovského vile (získal byt po Jiřím Voskovci, který emigroval; společně s ním tam bydlel Jan Werich J)
• před rokem 1948 sympatizoval s komunismem, po únorovém převratu byla jeho díla zavrhnuta (protože byl existenčně závislý na svých knihách, dostal se do finančních problémů)
• poezie: obdivoval Mozarta a Williama Shakespeara (viz. jeho Noc s Hamletem)
• časté motivy: atmosféra nejistoty, strach, noc, vztah k matce – dětství (souvisí s jeho psychickými problémy)
• reakce na Mnichov a okupaci:
• psal verše s národní a sociální tématikou, přístupnější a jednodušší verš; Září 38 (reakce na Mnichov)
• během druhé světové války:
• epická skladba Terezka Planetová (1943): symbolizuje nedosažitelnou krásu a čistotu; zabývá se lidským údělem a smyslem života
• poválečné období:
• politické verše; reakce a vzpomínky na válku: Rudoarmějci: pocta sovětským vojákům a Holan začíná používat volný verš
• po roce 1948 nemohla jeho díla až na výjimky vycházet
• 60. léta 20. století: mohl opět publikovat
• Bolest (1965): téma utrpení a lidského strádání; pochmurné a pesimistické verše; existenciální otázky
• Noc s Hamletem (1964, vytvořil ji v 50. letech „do šuplíku“, přepracování 1962): Hamlet navštíví básníka, který pokládá pouze otázky – většinu rozhovoru obstarává Hamlet (smířil se s mnoha věcmi; rozhovor o smyslu umění a o poezii)

 

Karel Šiktanc

• básník, překladatel, novinář, scénárista, redaktor Československého rozhlasu
• do literatury vstoupil v 50. letech
• jako novinář a redaktor MF (v roce 1960) psal prokomunistické texty, časem si to ale „rozmyslel“ a v době normalizace musel opustit novinařinu = jeho knihy staženy = zakázána publikační činnost: v této době hlavně překládal
• politicky angažovaná poezie v 50. letech: Tobě živote, Pochodeň; a v 60. letech: Heinovské noci a Patetická(1961): poema o únoru 1948, výrazná politická angažovanost
• v 60. letech psal také poezii všedního dne
• normalizace: exilová literatura a samizdat: Český orloj, Srdce svého nejez
• po roce 1989 získal Cenu Jaroslava Seiferta a pokračuje v publikační činnosti (např.: sbírky Zimoviště a Šarlat)
• psal i pro děti: netypické pohádky (inspirace v mýtech, lidových příbězích, připomíná lidovou slovesnost)
• Horoskopy (1969): emotivnost; víceznačnost a asociace, metafory = přestává používat interpunkci, složitější vyjádření
• Český orloj (1974 samizdat, 1981 Mnichov, 1990 oficiálně)
• vidět odraz doby (tvrdá), ale ne tolik jako dřív;
• 12 básní = každá za jeden měsíc (dnům dává vlastní jména; důraz na opakující se cykly)
• Vážná známost: jeho zatím poslední dílo; nostalgické verše, rekapitulace, těžké na pochopení

 

Jan Skácel

• totálně nasazen za druhé světové války, po válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě
• pracoval pro časopis Rovnost a rozhlas Brno; od roku 1963 šéfredaktor kulturní revue Host do domu (po roce 1969 byl časopis zakázán = Skácel nesměl publikovat až do 80. let) a ROK (= Rok otevřené kultury)
• patřil k zakázaným autorům (od roku 1969 až do 1981 zákaz publikační činnosti): díla vycházela v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích
• moravský autor = vztah k Moravě, v jeho díle téma morálky a domova, hodnoty člověka
• poezie: volný verš; neologismy (např.: Smuténka)
• prvotina: Kolik příležitostí má růže (1957)
• Co zbylo z anděla (60. léta): složitější myšlenky a kompozice; oslava klidu, moudrosti a lidskosti (motiv mizejícího anděla, nicméně podstata zůstává)
• Hodina mezi psem a vlkem
• Smuténka (1968)
• próza: Jedenáctý bílý kůň; posmrtně Třináctý černý kůň
• tvorba pro děti: převyprávěl pohádky, které slýchal v dětství
• jeho básně zhudebňovány: Jiří Pavlica, Hradišťan: Modlitba za vodu

 

Karel Kryl

• představitel zpívané poezie (další Karel Plíhal, Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák, Jaromír Nohavica, Pavel Dobeš)
• český písničkář, básník, grafik
• zpívaná poezie = protikomunistický protestsong
• napsal více než 130 písní; 10 básnických sbírek
• vystudoval keramickou školu v Bechyni
• v roce 1968 pracoval jako asistent scény v Praze v Československé televizi
• v srpnu 1968 (po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a ukončení „Pražského jara“) napsal píseň Bratříčku, zavírej vrátka = poté zakázán
• roku 1969 emigroval (těžké začátky = připadal si osamocený a ztracený v cizí kultuře, žil v Německu, studium na Mnichovské univerzitě); jeho deska Rakovina je reakcí na situaci v ČSSR, vyšla v Německu (SRN) v roce 1969
• v exilu spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa
• do Čech se vrátil 30. listopadu 1989 na pohřeb své matky
• některé písně: Morituri te salutnat; Anděl; Nevidomá dívka; Lásko; Veličenstvo Kat; Píseň neznámého vojína; Marat ve vaně, Děkuji

 

Jaroslav Seifert

• český básník a publicista; nositel Nobelovy ceny za literaturu
• jeden ze zakladatelů Devětsilu (jeho osobnost prochází dějinami celého 20. století)
• Sjezd československým spisovatelů (viz. František Hrubín), podepsal Chartu 77
• poetismus: Na vlnách TSF (=bezdrátová telegrafie)
• reakce na Mnichov 1938: Zhasněte světla: báseň Píseň o rodné zemi (národní úděl v těžké době)
• okupace: Vějíř Boženy Němcové (1940), sbírka líčící krásu Prahy: Světlem oděná, Kamenný most
• po válce (osvobození): Přilba hlíny: radost z osvobození, díky osvoboditelům
• v 50 i 60. letech mohla jeho díla vycházet:
• Šel malíř chudě do světa (1949) + obrázky Mikoláše Alše
• Píseň o Viktorce (1950): vrací se k postavě Boženy Němcové
• Maminka (1954): rodinné štěstí = šťastné dětství, i vlastní vzpomínky
• Chlapec a hvězdy (1956) + obrázky Josefa Lady
• Koncert na ostrově (1965)
• v 70. letech zákaz činnosti; publikace v samizdatu a exilu:
• Morový sloup: hořká reakce na sovětskou okupaci; sbírka vychází nejprve v samizdatu v edici Petlice a v exilu, v roce 1981 také oficiálně
• Býti básníkem (1983): poslední sbírka

 

Václav Hrabě

• básník, hudebník (král na klarinet a saxofon, zajímá se o jazz)
• vystudoval pedagogickou fakultu (obor český jazyk-dějepis), působil jako učitel
• v únoru 1965 se v Praze setkal s Allenem Ginsbergem (vliv beatniků – beatnická poezie)
• na konci téhož roku umírá nešťastnou náhodou na otravu krve
• jeho verše se od konce 60. letech šíří v anonymních opisech
• všechny básně vyšly ve sbírkách: Blues pro bláznivou holku (1991), Blues/básně (1995)

 

Oldřich Mikulášek

• český básník, moravský autor
• pracoval mj. také v Československém rozhlase, jako redaktor Lidových novin
• od roku 1964 se zabýval pouze literaturou
• roku 1967 se Mikulášek těžce zranil a následky nehody ho sužovaly až do konce života působil i v literární skupině Host do domu
• po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem a teprve po roce 1980 mu bylo umožněno publikovat.
• jeho poezie patří mezi komplikované, lze říci, že ani socialističtí kritici nevěděli jak se k O. Mikuláškovi postavit, nakonec o něm nepsali, ale zpravidla nebyl ani zakazován J
• Šokovaná růže: reakce na rok 1968
• Agogh (v exilu 1980, v Čechách až v r. 1989): poezie z přelomu 60/70 let: vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání, reaguje na normalizaci, zároveň se zde ale také objevují projásané a veselé básně – vyjádření lásky
• tato sbírka je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby

 

 

Próza:

 

• osudy některých knih: knížky, které u nás nesměli být vydány, často vycházely v samizdatu a později i v exilových nakladatelstvích, u nás mohly vyjít až v 80. letech a některé dokonce až po roce 1989
• Příliš hlučná samota: samizdat: edice Petlice v roce 1977; exilové nakladatelství v Kolíně nad Rýnem; oficiálně vyšla v Odeonu až v roce 1989

 

 

• 1) osobnosti

1. a) exilová literatura: Milan Kundera, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Egon Hostovský
2. b) samizdatová literatura: (samizdatové edice): Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Václav Havel, Eva Kantůrková (Přítelkyně z domu smutku)

• Pavel Kohout:
• začátek spisovatelské dráhy: budovatelské básně: Častušky z nejmilejších
• v 60. letech změna, nakonec podepsal i Chartu 77
• emigroval do Rakouska = přešel ze samizdatu do exilu
• Kde je zakopán pes, Konec velkých prázdnin (film, osudy emigrantů)

1. c) oficiální literatura (mohli vydávat): Vladimír Páral, Ota Pavel, Ladislav Fuks, Vladimír Neff (Sňatky z rozumu, Zlá krev)

 

• 2) vývoj

1. a) po válce: reakce na válku = próza s válečnou tématikou: např. Viktor Fischl; první (40.,50. léta) a druhá (60-80.) vlna válečné prózy
2. b) léta: socialistický realismus: budovatelský román
   • Václav Řezáč: Nástup, Bitva
3. c) konec 50. let: společenský román: Josef Škvorecký: Zbabělci (1958); Jan Otčenášek: Občan Brych
4. d) léta: katoličtí autoři nesměli psát = pronásledování: Jan Čep: emigrace x František Křelina, Jan Zahradníček: vězení
5. e) žánry od 60. let po současnost

• díla psychologické prózy: Egon Hostovský: Nezvěstný; Jaroslav Putík: Volný let voliérou; Jan Trefulka: Pršelo jim štěstí
• historická próza: Jarmila Loukotová (Navzdory básník zpívá, Není římského lidu); Eva Kantůrková (Jan Hus); Miloš Václav Kratochvíl (Mistr Jan, Život Jana Amose); Miroslav Hanuš: (Poutník z Amsterodamu); Vladimír Neff; Vladimír Körner: Údolí včel (zfilmováno, režie František Vláčil); František Kožík: Největší z pierotů
• rozvíjí se i společenský román a povídka: Ludvík Vaculík: Sekera (60. léta); Ivan Klíma: Má veselá jitra, Moje první lásky
• vědecko-fantastická próza: Josef Nesvadba: Einsteinův mozek; Vladimír Páral; Ondřej Neff: internetové noviny Neviditelný pes
• detektivní příběhy: Jiří Marek: Panoptikum hříšných lidí města pražského
• humoristická próza: Josef Škvorecký: Tankový prapor; Miloslav Švandrlík: Černí baroni; Miroslav Horníček: Dobře utajené housle
• experimentální próza: Ivan Vyskočil: Vždyť přece létat je snadné; Věra Linhartová
• současní autoři: Michal Viewegh; Petra Hůlová: Paměť mojí babičce; Jáchym Topol

 

• český film
• česká nová vlna v 60. letech: odstartována povídkovým filmem Perličky na dně (jednu z povídek režíroval Jiří Menzel)
• další režiséři: Evald Schorm, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Otakar Vávra, Karel Kachyňa, Miloš Forman: Černý Petr, František Vláčil (Markéta Lazarová, Údolí včel)
• zfilmovány Hrabalovy romány: Skřivánci na niti, Ostře sledované vlky; i Vančurovo Rozmarné léto

 

Egon Hostovský

• židovský autor
• představitel psychologické prózy a exilové literatury
• dvojí emigrace: 1) před fašismem (do USA)

2) po roce 1948 před komunismem (do USA)

• redaktor rádia Svobodná Evropa
• tématika: bezvýchodnost, hrdinové zápasí se zlem; ovlivněn expresionismem a Dostojevským
• Dům bez pána, Dobročinný večírek, Danajský dar, Žhář
• Nezvěstný (1951) (vydáno v USA): špionážní román, odehrává se po roce 1948 v Praze

 

Bohumil Hrabal

• prozaik = jeden z neosobitějších spisovatelů 20. století
• experimentální tvorba, používá proud vědomí
• právnická fakulta (na Univerzitě Karlově)
• styl vyprávění: osobitý a výborný vypravěč, dlouhé věty (např. Taneční hodiny pro starší a pokročilé jediná věta)
• neobvyklí hrdinové: obyčejní lidé „s perličkou na dně“
• 1963 oficiálně vydaná kniha Perličky na dně
• Pábitelé (1964)
• Ostře sledované vlaky (1964, námět- z období okupace)
• Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964 – jedna věta)
• Obsluhoval jsem anglického krále (1971)
• Postřižiny (1976)
• Slavnosti sněženek (1978)
• Příliš hlučná samota (v samizdatu 1977: edice Petlice, v 80. letech v exilu: nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem; oficiálně vyšla v roce 1989 v Odeonu)
• zfilmována v roce 1994 českou režisérkou žijící ve Francii
• hlavní hrdina Haňta, který lisuje papír (hlavně knihy, ze kterých získává různé poznatky)
• záznamy dojmů hlavního hrdiny, vzpomínky na Mančinku, meditace nad životem

 

Josef Škvorecký

• spisovatel, esejista, překladatel, přispíval do novin
• po válce studoval filozofii a angličtinu na univerzitě
• emigroval do USA: přednášel na univerzitě v New Yorku: rozhodl se s ženou Zdenou Salivarovou zůstat, usadili se v Torontu: přednášel na univerzitách
• založil exilové nakladatelství 68 Publishers´ v Torontu
• jeho dílo ovlivněno: válkou, láskou k umění a hudbě, mládím; autobiografické prvky
• poezie: civilismus: všední věci, obdiv k technice, moderní době: Nezoufejte
• próza: Tankový prapor, Prima sezóna, Obyčejné životy, Konec nylonového věku
• Zbabělci: román o válce (napsán 1948, vydán až 1958)
• hrdina Daniel Smiřický (postava i v dalších románech); zachycuje konec války a reakce mladé generace na válku
• používá hovorovou a nespisovnou češtinu, anglické a německé výrazy, živé dialogy

 

 

 

Milan Kundera

• spisovatel, publicista, překladatel (psal i básně, drama či eseje)
• úspěšný a často překládaný autor, považován za francouzského spisovatele českého původu
• výborný vypravěč, smysl pro stavbu příběhu
• studoval na FAMU (filmová režie)
• v roce 1948 vstoupil do komunistické strany, 1950 vyloučen za protikomunistickou činnost (později znovu přijat, ale v roce 1970 opět vyloučen J )
• po roce 1968 ztratil zaměstnání
• emigrace do Francie (žije zde od roku 1975 až do současnosti): po emigraci ztratil české občanství a získal francouzské občanství
• nerad poskytuje rozhovory; u nás ho vydává pouze brněnské nakladatelství Atlantis, rozhovory a eseje publikovány pouze v časopisu Host
• drama: Jakub a jeho pán (pocta Denisu Diderotovi); Ptákovina, Majitelé klíčů
• eseje a poezie: básnická sbírka Monology (1965)
• próza:
• některá jeho díla zfilmována: Žert (kniha získal cenu Československých spisovatelů); Nesnesitelná lehkost bytí (vyšla 1984)
• ve Francii Kniha smíchu a zapomnění, Valčík na rozloučenou (1972), Nesmrtelnost (1987/1988)
• Směšné lásky: povídková tvorba, některé povídky také zfilmovány
• povídky napsány s lehkou ironií, velice čtivé
• původně vyšla sešitová vydání: 1.,2.,3. sešit směšných lásek, knižní vydaní: vybral pouze sedm povídek (z původních 10)
• 2 povídky zfilmovány: Nikdo se nebude se smát, Já truchlivý Bůh (Kundera si sám napsal scénář)
• původně Směšné lásky vyšly ve francouzštině, a v roce 1981 vyšly v nakladatelství Josefa Škvoreckého v Torontu
• píše o všedních věcech, častý motiv hry, která se opakuje v různých podobách
• Falešný autostop: motiv hry na stopařku a cizího muže-řidiče, změny směru, motiv sexuality

 

Vladimír Páral

• prozaik (studoval chemické inženýrství)
• představitel civilizační a sociologické satiry
• společenský román, technologický styl = „laboratorní pokusy“
• píše od roku 1962, až na výjimky (Milenci a vrazi) neměl problémy s vydáváním svých knih
• politika: podepsal Antichartu, spolupracoval s StB
• Páralův styl: typická je fabulace, černý humor, parodie, sociální otevřenost; do děje zahrnuje i ukázky z knížek a inzeráty, úryvky z rozhlasových vysílaní; střídá vyprávěcí perspektivy – často používá smíšenou řeč
• 60. léta: Černá pentalogie: příběhy situovány do severních Čech, postavy jsou loutky v rukách autora, příběhy se odehrávají v prostoru chemických továren
• Veletrh splněných přání
• Soukromá vichřice (film 1979)
• Katapult (zfilmováno)
• Milenci a vrazi: nesměli vyjít (zfilmováno, Viktor Polesný)
• Profesionální žena (již se projevuje nástup normalizace)
• 70. léta: Bílá pentalogie: díla poplatná době, ovlivněna normalizací
• Mladý muž a bílá velryba (zfilmováno)
• Radost až do rána
• Generální zázrak
• Muka obraznosti
• O křečcích a lidech
• sci-fi: Pokušení A-ZZ, Země žen, Válka s mnohozvířetem
• nejnovější: sexuální tématika: Playgirls
• Soukromá vichřice
• motiv obavy ze stereotypu; opakování maličkostí i denních činností
• zachycuje osudy dvou manželských a mileneckých párů (spojuje je to, že pracují ve stejné továrně)
• kniha je rozdělena na 3 stadia: je psána jako „laboratorní záznamy“, obsahuje úryvky ze života lidí

 

České drama 2. poloviny 20. století

 

• 1) 1945-1948: vzniká Divadlo satiry: V+W, Josef Kainar zde působí jako dramaturg (Voskovec a Werich se vracejí z exilu), vzniká např. divadelní hra Divotvorný hrnec (1948)
  • po roce 1948 Jiří Voskovec opět emigroval do USA, Jan Werich začíná vystupovat s Miroslavem Horníčkem; Divadlo satiry přejmenováno na Divadlo ABC (hra Těžká Barbora)
• 2) z koncentračního tábora se vrátil F.Burian: Divadlo D46, od 50. let Armádní umělecké divadlo: hry poplatné době = jsou schematické (podobně jako budovatelský román): Pařeniště

• na rozdíl od 1. poloviny 20. století (avantgardní umělecky hodnotné divadlo) je 2. polovina 20. století poznamenáno dobou a hry nejsou příliš umělecky hodnotné
  • 3) léta: schematismus
  • 4) přelom 50. a 60. let: autoři začínají narušovat schematismus divadelních her: Pavel Kohout: Zářijové noci; Vítězslav Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou; František Hrubín: Srpnová neděla a Křišťálová noc (lyrické/psychologické drama); Josef Topol, Milan Kundera
  • 5) v 60. letech vznikají divadla malých forem
• Reduta (1958): Ivan Vyskočil a Jiří Suchý
• Nedivadlo Ivana Vyskočila: nehotové divadlo, úzké spojení mezi herci a diváky
• Na zábradlí: Kdyby tisíc klarinetů
• Semafor: Jiří Suchý & Jiří Šlitr; Návštěvní dny: Miloslav Šimek a Jiří Grossmann
• studio Ypsilon (= „Ypsilonka“): původně liberecké divadlo se později přestěhovalo do Prahy
• Divadlo Járy Cimrmana: Jiří Šebánek, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák: mystifikace
• Husa na provázku: v Brně (podle Mahenových 5 filmových poetizovaných libret z roku 1925), za prezidenty Gustáva Husáka pouze Na provázku J; herci Miroslav Donutil a Bolek Polívka; divadelní hra Balada pro banditu (později i film; v hlavní roli Miroslav Donutil a Iva Bittová) na náměty románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj Loupežník, dramatizace Milan Uhde
• Alfred Radok: režisér v Divadle satiry a Národním divadle; emigrace; udílí se Cena Alfreda Radoka
• české absurdní drama:
• Ladislav Smoček (Činoherní klub): Podivné odpoledne doktora zvonka Burkeho (v hlavní roli Bolek Polívka)
• Václav Havel: Zahradní slavnost, Audience, Odcházení (v Jihočeském divadle)
  • 6) normalizace (od začátku 70. let)
• bytové divadlo: hry, které nesměly být hrány oficiálně, hrály se po bytech: Václav Havel, herečka Vlasta Chramostová
• Milan Kundera: Jakub a jeho pán (70. léta): hra nastudovaná divadlem Bez zábradlí
  • 7) oficiální náměty v 80. letech
• Oldřich Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk
• Daniela Fischerová: Hodina mezi psem a vlkem (odkaz na Francois Villona)
  • 8) léta: (jaké současné hry jste viděli?)

 

Divadlo Semafor = SEdm MAlých FORem

• vzniklo na konci 50. let 20. století; navazuje na Osvobozené divadlo, kabarety 1. republiky (Červená sedma)
• komorní a autorské divadlo; vytváří se autorská dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr (po Šlitrově smrti Jitka Moravcová)
• 70. léta: problémy s režimem, divadlo se muselo často stěhovat, dnes sídlí v Dejvicích
• v 90. letech mělo divadlo existenční potíže
• hry: Jonáš a Tingltangl, Jonáš a Matrace, Člověk z půdy, Kytice
• v 70. létech se divadlo rozdělilo na dvě různé scény:

1. a) původní forma
2. b) Miloslav Šimek & Jiří Grossmann: Návštěvní dny Šimka a Grossmanna; kniha povídka Besídka žáků zvláštní školy

 

Jiří Suchý

• herec, malíř, spisovatel, textař
• přítel Ivana Vyskočila; spoluzakladatel divadla Na zábradlí, zakladatel divadla Semafor
• autor písňových textů: metafory, netradiční rýmování, hraje si s jazykem: Krajina posedlá tmou, Motýl, Píseň o rose, Pramínek vlasů, Škrhola, Malé kotě …

Jiří Šlitr

• hudebník, malíř (ilustroval např. Josefa Škvoreckého)
• studoval práva: ve hrách vystupoval v roli právníka (jeho neohrabaný a neumělecký styl byl velice oblíbený a populární u diváků)
• se Suchým se poprvé setkali v Redutě, v Semaforu spolu vystupovali na divadle; zemřel v roce 1969 na otravu svítiplynem (nešťastná náhoda)
• autor hudby k písňovým textům Jiřího Suchého a dalším: Krajina posedlá tmou, Tulipán, Babeta, Včera neděle byla

[1] exil = sbírka byla vydaná v exilovém nakladatelství; samizdat = sbírka vydaná v samizdatu