Využití nákladových funkcí v podnikové praxi
metody sestavování nákladových funkcí,
Náklady
Základní principy:
- pojetí nákladů z pohledu finančního účetnictví,
- náklady v rámci vnitropodnikového (manažerského) účetnictví,
- náklady je nutno odlišit od peněžních výdajů, Náklady a výdaji Výsledkem hospodaření a Cash Flow Úvod (opakování nauka o podniku)Dispozitivní výrobní faktory – řídící práce Elementární výrobní faktory – výkonná práce – dlouhodobý hmotný majetek (pozemky, budovy, stroje) – materiály (suroviny, pomocné a provozní látky aj.) Výrobní faktory a jejich klasifikace: (dispozitivní- řídící práce)Management provádí řadu činností od plánování, organizování, rozdělování úkolů, běžného rozhodování, koordinace až po kontrolu plnění cílů a úkolů. Výkonnou prací rozumíme lidskou energii a duševní schopnosti (v podobě vynakládané pracovní silou při výrobě statků. Účinnost lidské práce, tj. množství výrobků připadající na jednoho pracovníka, se označuje jako produktivitu práce. Rostoucí podíl mechanizace, automatizace, kompjuterizace ve výrobním procesu má za následek snižování podílu manuální práce ve prospěch kontroly a dohledu nad fungováním automatů a robotů. Výrobní faktory a jejich klasifikace: (dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek )
- Do dlouhodobého hmotného majetku zahrnujeme soubor veškerých prostředků, které nejsou spotřebovány v jednom výrobním cyklu, ale slouží v podniku delší dobu respektive přenášejí svou hodnotu na výrobek postupně. Patří sem pozemky, budovy, stavby, stroje, výrobní zařízení, nástroje, dopravní prostředky, výpočetní technika atd. Rozlišujeme u nich technickou a ekonomickou životnost.
- Cenou práce je mzda a další personální náklady. Mzdové náklady tvoří hrubá mzda (tj. součet základní mzdy, přesčasové mzdy a příplatků za práci ve ztížených podmínkách) a vedlejší mzdové náklady (placená dovolená).
- Výrobní faktory a jejich klasifikace: (výkonná práce)
- Pojmem management je rovněž označován řídící struktura pracovníků podniku, počínaje generálním ředitelem a mistrem, respektive předákem konče.
- Řídící práce zajišťuje optimální kombinaci všech ostatních výrobních faktorů. Bez tohoto faktoru nemohou být ostatní faktory účelně a hospodárně využívány. K tomu musí vytvořit jednotné podnikové řízení – management, stanovit cíle podniku a způsoby jejich dosažení.
- Z hlediska podnikové ekonomiky dělíme výrobní faktory na: dispozitivní výrobní faktory a elementární výrobní faktory.
- Výnosy a příjmy
- Pro správné používání ekonomických pojmů nutno rozlišovat mezi:
- Náklady podniku jsou peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů. Jsou finančním ohodnocením spotřeby výrobních faktorů.
- technická životnost – je dána způsobilostí výrobních faktorů plnit výrobní účel, tj. produkovat technicky nezávadné statky
- ekonomická životnost – je dána schopností dlouhodobého majetku zajistit potřebnou hospodárnost, tj. vyrábět statky s takovými náklady, které jsou schopné konkurence.
- ekonomická životnost (pokračování) – během svého aktivního provozního využívání, ztrácí postupně svou užitnou i tržní hodnotu. Na ztrátě hodnoty se podílí jak postupné opotřebení vlivem jejich provozování (odpisy), tak technický pokrok, který s sebou přináší nové výrobní technologie a postupy v podobě nových dokonalejších a výkonnějších zařízení. Výrobní faktory a jejich klasifikace: (pracovní předmět – materiál) Výroba (poskytnutá služba) se uskutečňuje prostřednictvím účelného spolupůsobení výrobních faktorů. U většiny výrobních procesů jde o spoluúčast všech výrobních faktorů – v oblasti služeb se v řadě případů neuplatní pracovní předmět v podobě materiálu; významný podíl v souhrnu výrobních faktorů má lidská práce. Proporcionalita výrobních faktorů je dána přírodně technickými činiteli, cnou jednotlivých faktorů a náklady, které jsou s jejich fungováním ve výrobě spojeny. Analýza nákladové funkce umožňuje členění nákladů do dvou základních skupin:
- Nákladová funkce
- S časem se proporce podílu jednotlivých výrobních faktorů mění. (ruční práce je nahrazována prací strojů)
- Účelně spojit a vhodně kombinovat výrobní faktory do efektivně fungujícího celku je náplní činnosti dispozitivního faktoru.
- Kombinace výrobních faktorů
- V řadě podniků tvoří spotřebovaný materiál významnou složku nákladů. Proto jedním z principů činnosti podniku je princip hospodárnosti, tj. snaha o dosahování nejvyšších výsledků s co nejnižšími náklady.
- Jako materiál jsou označovány pracovní předměty, ze kterých vznikají finální výrobky. Patří k nim suroviny, základní materiály, pomocné materiály, provozní látky, součástky, obaly, ale i energie. Suroviny jsou přírodní látky v původním stavu (např. železná ruda, kaolin, ropa). Základní materiály jsou částečně zpracovány suroviny a stávají se základní substancí výrobku (plechy, tyčová ocel, vápno, dřevěné hranoly, papír). Pomocné materiály napomáhají vzniku výrobků (barvy, lepidla, nýty, šrouby), netvoří však jeho hlavní látkovou substanci. Provozní látky nevstupují do výrobku, ale jsou nápomocny při jeho vzniku (mořidla, mazadla, čisticí látky)
- Odpisy jsou nákladovou položkou a stávají se součástí ceny produktu, který se na daném majetku vyrábí. V tom případě plní odpisy jak funkci nákladové položky, tak plní roli střádací (zdroj prostředků na nákup nového zařízení).
- fixní (konstantní) náklady,
- variabilní (proměnné) náklady.
- Uvedené členění nákladů je výsledkem závislosti nákladů na množství (objemu) produkce.
- fixní náklady (má se na myslí celková výše fixních nákladů za určité období) jsou vůči změnám objemu produkce netečné.
- Závislost fixních nákladů na množství (objemu ) produkce
Variabilní náklady
Variabilní náklady NV mění svou výši v závislosti na objemu produkce.
Obvykle tvoří variabilní náklady celá plejáda nákladových položek, jednicových nákladů.
Variabilní náklady mění svou výši v závislosti na množství produkce, které bylo v daném období vyrobeno. Jednou z položek variabilních nákladů při výrobě psacích stolů ve firmě „ Nábytek ze dřeva, s. r. o.“ je spotřeba dřeva na zhotovení vrchní desky. Dalšími položkami jsou:
- dřevěné boční stěny stolu,
- kování,
- barva a lak
- spojovací šrouby,
- a řada dalších položek.
Celkové variabilní náklady na výrobu 40 ks psacích strojů dle předchozího obrázku činí:
- dřevo na vrchní desku stolu 39 270 Kč
- dřevo na boční stěny stolu 21 450 Kč
- barva a lak 2 200 Kč
- spojovací šrouby 1 400 Kč
- VARIABILNÍ NÁKLADY CELKEM 64 320 Kč Na 40 ks psacích stolů, připadá za 64 320 Kč variabilních nákladů NV = 64 320 Kč; => jeden kus psacího stolu vyžaduje jednotkové variabilní náklady v hodnotě: v = 1 608 Kč/ks NV = v · Q
- Graf proporcionální závislosti celkových variabilních nákladů NV na objemu produkce
- NV = 1 608 · Q [Kč]
- Potom celková výše variabilních nákladů na libovolný počet vyrobených psacích stolů je:
- v = 64 320 / 40
Graf proporcionální závislosti celkových a jednotkových variabilních nákladů v závislosti na objemu produkce
Graf lineární a nelineárních závislosti celkových variabilních nákladů na objemu produkce
Graf závislosti celkových fixních nákladů F na objemu produkce, služeb
Graf závislosti celkových fixních nákladů F a fixních nákladů vztažených n jednotku produkce f v závislosti na výši produkce Q
Metody pro stanovení parametrů nákladových funkcí
Parametrem (parametry) nákladové funkce se rozumí stanovení (kvantifikace) hodnot variabilních nákladů v (jednotkových) a celkových fixních nákladů F v nákladové funkci.
Platí vztah:
N = NV + F (1)
Dále platí:
NV = v ∙ Q
N = v · Q + F
kde:
v variabilní náklady vztažené na jednotku produkce (jednotkové variabilní náklady) [Kč/ks,m,kg…]
Q množství (objem, masa) produkce [ks,m,kg…]
F celková výše fixních nákladů za příslušné období [Kč]
V případě dříve uváděné modelové situace výroby psacích stolů platí:
Obecná formulace nákladové funkce: N = v · Q + F
Konkrétní nákladová funkce pro měsíční výrobu psacích stolů: N = 1 608 · Q + 450 000
jednotky [Kč]
Přehled vybraných metodických postupů k stanovení matematické (grafické) formy nákladové funkce:
- klasifikační analýza (expertní analýza),
- metoda dvou období,
- grafické řešení (bodový diagram),
- metoda dvou bodů.
- regresní a korelační analýza,
- aj. Měsíční hodnoty produkce a celkových nákladů převzaté z účetnictví podnikatelského subjektu
Nákladová funkce (klasifikační analýza)
Metoda klasifikační analýzy (expertní) je založena na roztřídění jednotlivých nákladových položek do skupin variabilních a fixních (konstantních) nákladů na základě posouzení jejich chování při měnícím se objemu produkce.
Poznámka:
Druhově stejný typ nákladů nemusí být zařazen „jednoznačně a trvale“ do jedné ze skupin nákladů.
Nákladová funkce (metoda dvou období)
Metoda dvou období využívá ke konstrukci nákladové funkce pouze dva extremní body ve výrobě. Principem řešení je sestavení rovnice přímky s využitím „souřadnic“ dvou extrémních bodů:
- N QMIN = v QMIN + F byly dosazeny souřadnice bodu A dle předchozího diagramu A[QMIN,, NQMIN ]
- NQMAX = v ∙ QMAX + F byly dosazeny souřadnice bodu B dle předchozího diagramu B[QMAX , NQMAX ]
Nákladová funkce (metoda regresní a korelační analýzy)
Metoda regresní a korelační analýzy dává nejvěrohodnější výsledky při sestavování nákladové funkce. Její nespornou předností je fakt, že lze nákladové funkce sestrojit i pro nelineární průběh.
S využitím tabulkového programu „Excel“ lze rychle zjistit i korelační koeficient (koeficient spolehlivosti).
S využitím metody regresní a korelační analýzy lze rovněž stanovit hodnotu korelačního koeficientu r, který čím více se blíži hodnotě 1, tím stanovená nákladová funkce lépe popisuje vývoj (závislost ) nákladů
Výpočet parametrů nákladové funkce metodou regresní a korelační analýzy je poměrně pracný. K výpočtu se využívá následujících vztahů:
Metoda regresní a korelační analýzy
Využití nákladových funkcí v podnikové praxi
Znalost fixních a variabilních nákladů umožňuje posuzovat efektivnost racionalizačních opatření, slouží ke srovnání různých variant technologických postupů.
Jednotlivé varianty se obvykle liší výši svých variabilních i fixních nákladů.
V následující modelové situaci jsou porovnávány 3 varianty technologického zařízení (např. výroba teplých jídel v konvektomatu)
Kritériem pro výběr příslušné varianty je měřítko co nejnižších celkových nákladů na přípravu jídel
Ukazuje se, že „vhodnost“ příslušné varianty je ovlivněna výši předpokládané výroby hotových jídel.
Platí:
V intervalu 0 – Q1 je nejvhodnější varianta I
V intervalu Q1 – Q2 je nejvhodnější varianta II
V intervalu Q > Q2 je nejvhodnější varianta III