Přehled základních pojmů; význam a využití elementárních ekonomických vztahů

nauka o podniku

Úvod

V rámci přednášek a seminářů bude uplatňován následující princip v použité symbolice:

VELKÝMI PÍSMENY BUDOU OZNAČOVÁNY VELIČINY, JEJICHŽ HODNOTA BUDE VYKAZOVÁNA V ABSOLUTNÍ VÝŠI.

NAPŘ.:

CELKOVÉ NÁKLADY N [Kč]

OBJEM (VÝŠE) PRODUKCE Q [ks, m³, kg, l, KWh, …]

VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ VH [Kč]

TRŽBY T [Kč]

malými písmeny budou označovány veličiny, jejichž hodnota bude vztažena na jednotkovou velikost:

celkové náklady na jednotku produkce n [Kč/ks]

variabilní náklady na jednotku produkce v [Kč/kg]

cena p [Kč/kWh]

Základní pojmy

V rámci výuky předmětu nauka o podniku šlo o následující pojmy:

Účetní výkazy:

• rozvaha (majetková struktura a kapitálová struktura)

• výkaz zisku a ztrát (výnosy, náklady)

• výkaz cash flow (příjmy, výdaje)

Výkon, výnos, tržba, výsledek hospodaření, nákladová funkce,

Výnosy jsou finančním (peněžním) ohodnocením všech výkonů, které podnik prostřednictvím své činnosti realizoval za určité časové období. (tržby za prodej výrobků či služeb, zvýšení stavu nedokončené výroby či hotových výrobků, výroba náhradních dílů na sklad). Bez ohledu na to, zda v　tomto období došlo k　fyzickému inkasu peněžních prostředků.

Výnos (modelová situace)

S jakou hodnotu výnosů (a příjmů) může kalkulovat vedení hotelu „Student“ za měsíc červenec roku 2009, jestliže v　uvedeném měsíci:

• bylo od klientů hotelu přijato v　hotovosti 269　320　Kč

a další skupiny klientů uhradí červencový pobyt v　hotelu formou faktury a to:

1. • skupina fakturou v　hodnotě 36　200 Kč se splatností 30. července 2009,
2. • skupina fakturou v　hodnotě 40　365 Kč se splatností 15. srpna 2009.

Tabulka: výkony, výnosy, příjmy v　měsíci červenci

Výkon	Způsob úhrady	Výnos (Kč)	Příjem (Kč)
Ubytování klientů hotelu v　měsíci červenci (a)	V hotovosti	269 320	269　320
Ubytování klientů hotelu v　měsíci červenci (b)	Fakturou splatnost 7.	36 200	36 200
Ubytování klientů hotelu v　měsíci červenci (c)	Fakturou splatnost 8.	40 365	–
CELKEM		345 885	305 520

Základní pojmy

Rozhodující výnosovou položkou výrobních podniků jsou tržby za prodej výrobků a poskytovaných služeb. U obchodních organizací se za výnosovou položku může považovat obchodní rozpětí (rozdíl mezi prodejní a nakupovanou cenou prodávaného zboží).

Tržby za prodej vlastních výrobků (služeb) jsou výslednicí součinu objemu prodejů výrobků (Q) a cen za jednotlivé druhy výrobků (p) (respektive služeb)

T = p · Q

• Objem výroby (označen symbolem Q) v naturálních jednotkách [ks, m², kg, l, kWh, atd.]; objem poskytnutých služeb [počet m² uklízených kancelářských prostor, počet zaúčtovaných položek v účetních knihách],
• Cena (označena symbolem p) vyjadřuje peněžní ekvivalent výkonu obsaženého v jednotkovém objemu produkce [Kč/ks, Kč/kWh, Kč/m³, Kč/l, ….]

Tržby v závislosti na objemu produkce

Základní pojmy

V rámci výuky předmětu „Nauka o podniku“ jsme předpokládali, že

• výnosy byly prezentovány pouze “. „tržbami“

Zmíněné zjednodušení má svou logickou oporu v　praktickém poznatku, že v　běžné ekonomické praxi tvoří tržby skutečně podstatnou a ve většině případů podnikatelských subjektů i nejvýznamnější položku výnosů. Do náplně pojmu „výnosy“ jsou jinak dále zahrnovány:

• změna stavu nedokončené výroby,

• změna stavu hotových výrobků,

• výroba náhradních dílů na sklad (aktivace),

• výnos z　prodeje majetku podnikatelské jednotky

Modelový příklad: A

Příklad (výnosy/náklady, příjmy/výdaje)

• Podnik vynaložil na výrobu deseti výrobků (průmyslové čerpadlo) náklady ve výši 100　000　Kč. Osm z nich prodal za 120 000 Kč. Zbylé dva neprodané výrobky jsou oceněny na úrovni vlastních nákladů jejich výroby, které činí 20　000 Kč. Z osmi prodaných výrobků bylo uhrazeno ještě v　daném měsíci 45　000 Kč.

• Které položky výkonů se podílejí na celkových výnosech podniku?

• Jakou hodnotu má výsledek hospodaření?

Modelový příklad: B

Příklad (výnosy/náklady, příjmy/výdaje)

• Podnik vynaložil na výrobu deseti výrobků (průmyslové čerpadlo) náklady ve výši 100　000　Kč. V hodnoceném období neprodal z důvodu provozní výluky u svého odběratele ani jeden výrobek. Ocenění hotových výrobků se děje na stejné bázi jako v modelové situaci „A“

• Které položky výkonů se podílejí na celkových výnosech podniku?

• Jakou hodnotu má výsledek hospodaření?

Základní pojmy

Náklady podnikatelského subjektu jsou peněžní částky vynaložené na získání výnosů.

Náklady podnikatelského subjektu lze charakterizovat jako peněžně vyjádřenou (oceněnou) spotřebu výrobních faktorů

Třídění nákladů

Pro účely řízení nákladů se náklady kumulují do stejnorodých skupin podle řady kritérií. Smyslem zmíněného kumulování nákladů do stejnorodých skupin je potřeba ovlivňovat výši nákladů podle jejich specifických charakteristik.

Pro účely řízení nákladů jak podniků služeb, tak průmyslových podnikatelských subjektů se uplatňují následující kritéria třídění nákladů:

• členění nákladů podle nákladových druhů,

• účelové třídění nákladů,

• podle místa vzniku a odpovědnosti

• podle výkonů (kalkulační hledisko)

• v závislosti na změnách objemu výroby respektive množství poskytovaných služeb,

• z pohledu vnitropodnikového řízení nákladů

• Členění nákladů v manažerském rozhodování, (účetní pojetí nákladů je v některých případech málo průkazné => vzniklo manažerské pojetí nákladů).

Druhovým třídním nákladů vznikají ekonomicky stejnorodé skupiny nákladů.

Existuje řada kritérií, podle kterých lze členit náklady do stejnorodých skupin za účelem jejich snadnější aplikace v　rámci celé palety rozhodovacích úloh. Z　pohledu kontinuity reprodukčního procesu lze za základ přijmout druhové členění nákladů, které vstupují do výrobního procesu jako prvotní (primární) náklady.

Jde o náklady externí, které do podniku vstupují jako produkty jiných podnikatelských subjektů.

Druhové členění nákladů je sice základem nákladové struktury účetních výkazů, ale je málo upotřebitelné v　oblasti sledování hospodárného vynakládání nákladů.

Pro účely kontroly hospodárného vynakládání nákladů je vhodnějším kritériem jejich účelnost použití. V　tomto bodě lze uvést dvě roviny sledování nákladů:

• podle místa vzniku (střediska),

• podle výkonů (výrobek, kalkulační jednice, nositel nákladů, služba)

Pokud jde o první skupinu nákladů, hovoří se o jednicových a režijních nákladech.

Jednicové náklady lze spojit jednoznačně s　určitým výkonem (výrobkem, službou).

Naopak množina všech ostatních nákladů, kterou nelze jednoznačně přiřadit k　určitému výkonu tvoří skupinu režijních nákladů.

U takto strukturovaných nákladů se hledá odpověď na otázku: „kde“ náklady vznikly a　„kdo“ má pravomoc a možnost jejich výši ovlivnit.

Sledování nákladů podle místa vzniku má úzkou návaznost na metodu řízení nákladů prostřednictvím „nákladového controllingu“.

U takto strukturovaných nákladů se hledá odpověď na otázku: „kde“ náklady vznikly a　„kdo“ má pravomoc a možnost jejich výši ovlivnit.

Sledování nákladů podle místa vzniku má úzkou návaznost na metodu řízení nákladů prostřednictvím „nákladového controllingu“.

Při výrobě kancelářského stolu jsou

jednicovými náklady:

• dřevo (vrchní deska stolu),

• ocelový plech (kovové šuplíky),

• tenkostěnné ocelové profily (nohy stolu)

• plastové kryty profilů (podložky)

• základní barva , lak …

Při úklidu kancelářských prostor jsou

jednicovými náklady:

• spotřeba čisticích prostředků

• spotřeba vody

• spotřeba elektrické energie

• opotřebení vysavače …

Kalkulační členění nákladů umožňuje odpovědět na otázku: na co byly náklady vynaloženy (na jakou službu). Toto hledisko je pro podnikovou sféru velmi významné, protože dokáže zjistit:

• rentabilitu (ziskovost) jednotlivých položek poskytovaných výrobků a služeb,

• jak jednotlivé výrobky či služby přispívají na tvorbu výsledku hospodaření (zisku) a tím ovlivňovat nabídkovou paletu výrobků a služeb,

• zda danou službu provozovat ve vlastní režii nebo raději danou službu nakoupit (outsourcing),

• minimální cenu pro obchodní oblast.

Při kalkulačním třídění nákladů, které odpovídá na otázku „na co“ byly náklady vynaloženy jde o druhou rovinu sledování nákladů a to v　závislosti na způsobu přiřazování nákladů na nositele nákladů. Rozeznávají se náklady:

přímé a nepřímé.

Vzhledem k　existenci společných (nepřímých) nákladů pro skupinu výkonů, je základní otázkou tohoto pohledu na náklady způsob přiřazování společných nákladů konkrétním výkonům.

Vztahy mezi základními ekonomickými veličinami

K posuzování úspěšnosti (neúspěšnosti) hospodaření podnikatelských subjektů jak v oblasti výrobní činnosti tak v oblasti služeb se využívá veličin:

• výnosy,

• náklady,

• výsledek hospodaření,

Rozdíl mezi výnosy a náklady se označuje jako výsledek hospodaření.

V případě, že výnosy mají vyšší hodnotu než náklady hovoříme o zisku; v případě, že hodnota výnosů nedosahuje výše nákladů, hovoříme o ztrátě

Přehled o výnosech nákladech a výsledku hospodaření podává výkaz zisku a ztrát; stručně označovaný jako výsledovka

Měsíční hodnoty produkce a celkových nákladů převzaté z účetnictví podnikatelského subjektu

Nákladová funkce (klasifikační analýza)

Metoda klasifikační analýzy (expertní) je založena na roztřídění jednotlivých nákladových položek do skupin variabilních a fixních (konstantních) nákladů na základě posouzení jejich chování při měnícím se objemu produkce.

Poznámka:

Druhově stejný typ nákladů nemusí být zařazen „jednoznačně a trvale“ do jedné ze skupin nákladů.

Nákladová funkce (metoda dvou období)

Metoda dvou období využívá ke konstrukci nákladové funkce pouze dva extremní body ve výrobě. Principem řešení je sestavení rovnice přímky s využitím „souřadnic“ dvou extrémních bodů:

• N _QMIN = v · Q_MIN + F byly dosazeny souřadnice bodu A dle předchozího diagramu A[Q_MIN,, N_QMIN ]

• N_QMAX = v ∙ Q_MAX + F byly dosazeny souřadnice bodu B dle předchozího diagramu B[Q_MAX , N_QMAX ]

Diagram bodu zvratu

Výpočet produkce v bodě zvratu (Q_BZ) a produkce pro požadovaného zisku (Q_Z)

S　využitím rovnice (3) lze stanovit objem produkce pro bod zvratu (QBZ), kdy musí být splněna podmínka:

VH = 0, a současně také platí: T=N

0 = p * Q_BZ – (v * QBZ + F)

0 = Q_BZ * (p-v) – F

Q_BZ = F / p-v

Objem produkce pro dosažení požadované výše zisku (QZ) lze stanovit z　rovnice (3)

VH = Q_Z * (p-v) – F

Q_Z = F + VH / p-v

Rentabilita

Rentabilita (výnosnost, ziskovnost)

Obecná formulace:

R_? = Z / ?

Uvádí se rentabilita:

Rentabilita nákladů R_N = Z/N (%, pom.č.)

Rentabilita výnosů R_V = Z/V (%, pom.č.)

Rentabilita tržeb R_T = Z/T (%, pom. č.)

Rentabilita vlastního kapitálu R_VK = Z/VK (%, pom. č.)

Výrobní a zásobovací činnost: úvodní poznámky

Úvodní poznámky:

• Výrobní a zásobovací činnost patří k jednomu ze stěžejních pilířů jak podnikatelského zájmu průmyslové praxe, tak studijních programů na podnikatelsky zaměřených fakultách či fakultách s technicko-ekonomickými obory.

• Je všeobecně rozšiřováno přesvědčení, že výrobní problémy jsou druhořadé, které vždycky „někdo“ vyřeší.

• Rozvoj moderních metod managementu, uplatnění nových informačních technologií, rozvoj marketingu, finančního managementu je spojen se vznikem nových a zajímavých pracovních míst pro nastupující generaci absolventů VŠ.

• V dnešní době je vnímána práce např. v marketingu jako projev určité reprezentativní činnosti.(vzhled a chování pracovníka, které utvrzují jeho sebevědomí a pocit opravdového manažera).

• Obdiv získává rovněž i činnost na finančních trzích, při práci v bankovním sektoru či burzách

• Oproti jiným „čistým“ a zdánlivě zajímavějším činnostem je práce v oblasti výroby vnímána jako „popelka“ oblasti podnikání.

• Takto prezentované relace významnosti a přínosu zmíněných postů pracovního zařazení pro dobro společnosti stojí na falešném základě.

Výrobní a zásobovací činnost: úvodní poznámky k marketingu

• Prosazení marketingového přístupu v řízení firmy není ani jednorázová, ani krátkodobá záležitost. Klasik marketingové teorie P. KOTLER uvádí, že výstavba dobře fungující marketingové organizace trvá 5 až 10 let. Podle něho, je i v USA pouze mizivé procento firem, skutečně marketingově orientovaných.

• Podstatně více je těch, (včetně General Motors aj.), které se za marketingově orientované pouze samy považují.

Model nákupního marketingu

Moderní nákup začal uplatňovat marketingové přístupy (použitím metod i technik)

• vychází se z dlouhodobých strategických cílů

• přechází z pasivní role do pozice aktivního ovlivnění základních výrobních procesů

• pracuje v strukturované databázi informací, které umožní přijmout objektivní rozhodnutí

• znalost vnitřních vazeb v podniku je předpokladem pro správnou orientaci na trhu vstupních surovin a materiálů

• postavení dodavatele se pohybuje v pozicích:partner/protihráč

Řízení zásob

Klasifikace zásob:

• Druhové členění zásob

• výrobní zásoby,

• nedokončená výroba, Účetnictví

• náhradní díly…

• Členění podle funkčních složek

• běžná zásoba,

• pojistná zásoba,

• technologická (technická zásoba), Operativní řízení

• sezónní zásoba,

• spekulativní zásoba.

Operativní řízení zásob

Běžná zásoba, kryje potřeby výroby mezi jednotlivými dodávkami. Její stav vykazuje pokles od momentu dodávky (maximum) až po úplné vyčerpání běžné dodávky těsně před další dodávkou (minimum).

Pojistná zásoba, plní funkci jisticího prvku v momentě, kdy je narušena možnost čerpání běžné zásoby z důvodu odchylky od plánovaných parametrů v její spotřebě nebo dodávce.

Technická zásoba,

Havarijní zásoba,

Sezonní zásoba,

Spekulativní zásoba

Průběh zásoby běžné v čase

Pojistná zásoba

Operativní plánování nákupu

Cílem plánování nákupu je určit potřebu materiálu (pro naplnění požadavků výrobního procesu). Plánování se realizuje prostřednictvím bilanční metody. Řeší bilanci mezi zdroji a potřebami.

Zdroje: zásoba příslušné materiálové položky na začátku sledovaného období (zásoba na počátku plánovaného období) a dodávky příslušné materiálové položky od dodavatele.

Potřeba: spotřeba příslušné materiálové položky za dané období a očekávaná (požadovaná) výše zásoby na konci sledovaného období (může být ve výši pojistné zásoby).

Poznámka: Z hlediska použité terminologie je nutno rozlišovat mezi pojmy „spotřeba“ a „potřeba“

Platí následující bilanční rovnice:

Zdroje = Potřeba

Zásoba_{POČÁTEČNÍ} + Dodávky = Spotřeba mat. + Zásoba_KONEČNÁ

Z_P + Do = S + Z_K

Poznámka: v rámci plánovacího mechanizmu se někdy předpokládá, že zásoba konečná Z_K je ve výši pojistné zásoby.

V　souladu s　bilančním pravidlem patrným z　tabulky Bilance zdrojů a potřeb platí:

Z_P + Do = S + Z_K

Kde:

Z_P Počáteční zásoba (v naturálních jednotkách)

Do Dodávka (nákup) požadovaného materiálu (naturální jednotky)

S Spotřeba materiálu ve výrobním procesu nebo procesu služeb (naturální jednotky)

Z_K Konečný stav zásob v　určitém období (naturální jednotky)