Výroba a základní toky ve výrobě
Výroba a základní toky ve výrobě
Výroba je základní fází hospodářského procesu ⇒ pokud nevyrobíme, nemáme co rozdělovat,
směňovat ani spotřebovávat. Ne každé vyrobené zboží nutně musí najít kupce, a proto základní roli
účelnosti vynaložených výrobních faktorů hraje směna, trh. Než začneme vyrábět, musíme vědět, co
potřebuje zákazník a kolik je za to ochoten a schopen dát peněz ⇒ úloha marketingu.
Základní logistické toky ve výrobě
Příprava výroby
– výzkum a vývoj nového výrobku až po detailní zpracování technologického postupu pro výrobu.
Inovace – vývoj nového výrobku, změna technologického postupu
Plán výroby
Hlavní cíle výrobního plánování:
– optimální výrobní a materiálové toky
– pracovní podmínky
– příznivé vytížení ploch a prostorů
– vysoká pružnost (flexibilita) při využití budov, staveb a zařízení
– minimalizace dopravních nákladů na udržování provozních ploch a prostorů a nákladů rozmístění
pracovišť
– snížení nákladů na meziskladování
– nízká četnost výskytu poruch
Plánování objemu výroby se odvíjí od plánu prodeje. Naopak plán prodeje musí odpovídat využitelným
kapacitám jednotlivých zařízení. Plán výroby je nutno operativně měnit tak , aby se firma pružně
přizpůsobovala změnám poptávky.
Roční plán výroby se rozepisují na čtvrtletí, měsíce, týdny.
Problémy spojené se změnami výrobního programu s narůstajícím tempem technického pokroku
nabývají stále více na významu. Podnikatelé musí být velmi pružní, protože rychlost reakce na změny
poptávky je významnou zbraní v konkurenčním boji.
Zabezpečení výroby:
Způsob zabezpečení výroby i její intenzita se projevuje v koloběhu oběžných aktiv. Tento
koloběh je nutno řídit = operativní řízení.
Výkonným pracovníkem je dispečer (řídí výrobu, aby z výroby přišlo to, co chtějí obchodníci).
Výrobu řídí mistr.
Pro plynulý provoz výroby je nutno firmu zabezpečovat potřebným materiálem = úzká
spolupráce se zásobovacím oddělením a logistikou.
Výrobní kapacita
Kapacita – schopnost vyrábět, příp. poskytovat službu (př. kapacita skladu)
Kapacita stroje K = v x F
Výkonnost – schopnost dosáhnout určitý výkon v technicky měřících jednotkách za jednotku času (den,
hodinu)
Fond času činnosti – v nepřestupném roce představuje max.365 dní po 24 hodinách (tj. 8 760 / rok)
Odečteme-li potřebný čas na nutné přerušení výroby (opravy, údržba, poruchy) zjistíme praktický
využitelný fond času činnosti.
Určitý podíl tohoto času nevyužíváme vědomě – stoj je v nečinnosti (1směnný, 2směnný provoz)
Výrobní proces – skládá se z operací. Je realizován při účelném a efektivním využití strojů a zařízení.
Ty jsou uspořádány do výrobních linek.
Využití kapacity výrobní linky: TEORETICKÁ KAPACITA
PŘERUŠENÍ PROVOZU PRAKTICKÁ VÝROBNÍ KAPACITA
NEČINNÁ KAPACITA VYUŽITÁ KAPACITA
Možnosti řešení kapacitních problémů:
– dočasný pronájem potřebných strojů (operativní pronájem)
– výrobní kooperace s jinou firmou
– investice do nového dlouhodobého majetku (finanční leasing, úvěr, VK)
– přesčasy
– dodatečné směny
– vnitropodnikovým přesunem pracovních sil z nevytížených pracovišť
Možnosti řešení při nadbytečné strojní kapacitě:
– dočasně stroje pronajmout
– výrobní kooperace
– odprodat stroje (za zůstatkovou cenu, vyšší než je ZC, nižší než je ZC)
– vysazení strojů
– snížení směnnosti
Členění výrobního procesu
a) podle stupně mechanizace:
– ruční výroba
– mechanizovaná výroba
– automatizovaná výroba
b) členění podle počtu vyráběných výrobků jednoho druhu:
– kusová výroba – jeden nebo několik málo kusů určitého druhu a velká rozmanitost vyráběných
druhů
– sériová výroba – větší množství výrobků jednoho druhu a menší božští vyráběných druhů
– hromadná výroba – velké množství jednoho druhu výrobku (případně v několika typových
obměnách
Průběh výroby
Výroba se řídí výrobním postupem, na který navazuje rozmístění pracovišť. Výrobu zadává mistr.
Výkonným řídícím pracovníkem je dispečer.
Výrobní proces má úroveň technickou, technologickou, organizační a ekonomickou. Jednotlivé úrovně
výrobních procesů patří k důvěrným informacím firmy.
Ekonomická úroveň je zpracována hospodářským vedením firmy (controlling). Do ekonomických
výsledků se promítá technická, technologická a organizační úroveň.
Pracovní proces = způsob dělníkovy práce
Technologický proces = způsob přeměny vstupujícího materiálu na výrobek
Výrobní proces = skládá se z operací, je realizován při účelném a efektivním využití strojů a zařízení. Ty jsou
uspořádány do výrodních linek.
Plánování výroby:
Předmětem je stanovení výkonů, kterých má podnik dosáhnout a určení zdrojů potřebných k
jejich dosažení.
Při plánování se využívá THN = Technicko – Hospodářských – Norem
THN: – normy spotřeby:
práce (množství, čas)
materiálu
energií a paliv
– kapacitní normy
Technicko- hospodářské normy jsou využívány i při tvorbě kalkulací.
Normy spotřeby práce:
Požadovanou úroveň spotřeby práce dělníků vyjadřující výkonové normy = udávají se:
Normy spotřeby materiálu:
a) Norma času – spotřeba pracovního času na jednotkové množství produkce nebo
výsledku operací.
b) Norma množství – množství produkce na jednotku času (hodina, směna)
Vykonává-li dělník práci dříve než stanoví norma, plní normu nad 100%.
Všude tam, kde nelze stanovit přímý vztah mezi množstvím práce a jejím výsledkem se
používá norma obsluhy (př. počet lidí pro obsluhu aparatury v laboratoři)
1. Základní normy:
Norma spotřeby materiálu – přípustné množství spotřebovaného materiálu na
jednotku produkce (kolik toho potřebuji na výrobu).
Norma výtěžku – požadované množství vyrobené z jednotkového množství
produkce (kolik vytěžím výlisků z jedné tyče).
2. Doplňkové normy:
Norma odpadu – přípustná velikost odpadu materiálu na jednotku výrobku.
Norma zmetku – podíl zmetků na celkovém objemu produkce v procentech.
Norma ztrát – přípustná norma ztrát (povolené manko).
• Norma spotřeby materiálu se stanový statisticky z dlouhodobého sledování
skutečné spotřeby.
Normy spotřeby energií a paliv:
Vychází z technologické energie a paliva pro výrobní proces.
Vyjadřuje požadovanou spotřebu energie (Kwh) na jednotkové množství produkce.
Energie na osvětlení, topení, klimatizace aj. se nazývají netechnologické.
PRODUKTIVITA PRÁCE
je činnost lidské práce a měříme ji v množství produkce za časovou jednotku nebo výkony/počet
pracovníků.(produktivita = síla pracovníků + stroje = vyrábí se ve větším množství)
Růst produktivity práce je založen především na :
• vyšší kvalifikaci lidí
• zdokonalování organizace práce
• zavedením dokonalejší technologie (metody, které představují způsob spojení výrobních
faktorů). V případě méně dokonalé techniky je významným faktorem zručnost a schopnost výrobce.
• propuštění lidí
• zefektivnění výroby
• logistice (zabývají se plánováním, řízením a realizací toku zboží a informací tak, aby správná
komodita byla ve správný čas na správném místě s co nejnižšími náklady)
Ukazatele produktivity
jsou významným doplňkem finančně ekonomických rozborů, protože vypovídají o vztahu výstupů
z výrobního podniku (o tržbách z výrobní činnosti) o počtu pracovníků. Produktivita se nejčastěji
vyjadřuje v Kč ročních tržeb na jednoho pracovníka nebo na 1 Kč mezd.
tržby
produktivita práce =
počet pracovníků
tržby
produktivita práce =
počet odprac. hodin
Výše dosahované produktivity práce má vliv na výši průměrné mzdy.
Vyšší produktivita práce = růst HDP
Př: určete výkonnost výrobní linky, znáte-li výkonnost strojů:
Stroj č. výkonnost ks/h
1. 25
2. 30
3. 20
4. 35
Výkonnost výrobní linky je 20ks/h jelikož je limotována strojem č. 3.
Příklad:
Vypočítejte praktickou, využitou a nečinnou výrobní kapacitu výrobní linky s výkonností 20ks/h po
dobu 8 hodin denně za předpokladu, že v kalendářním roce bude 112 volných dnů, 15 dnů bude linka
odstavena pro každoroční opravy a celkovou údržbu. Běžné opravy a čištění linky bude 11krát za rok
vždy jeden den a nepředvídatelné zarážky budou 4 dny.