Hlavní proudy české poezie po roce 1945

 

 

• 1) česká poezie po roce 1945

1. a) vyšla díla Josefa Čapka, který zemřel v koncentračním táboře, Josef Čapek: Básně z koncentračního tábora (1946): báseň Když plachá divá zvěř
2. b) pokračují aktivity Skupiny 42: Jiří Kolář: Ódy a variace (1946), Josef Kainar: Nové mýty (1946), Ivan Blatný: Tento večer (1945), Jiřina Hauková
3. c) skupina okolo Kamila Bednáře: básník; vychází sborník Ohnice, jehož autoři se vrací k Jiřímu Ortenovi
4. d) skupina RA: skupina surrealistů: nemohli vycházet za války a v letech 1945 až 1948 mohli, poté opět ne; představitelé: Zdeněk Lorenz, Ludvík Kundera
5. e) dík osvoboditelům vyjádřil: Jaroslav Seifert: Přilba hlíny; Vítězslav Nezval: Historický obraz (38, okupace, osvobození); Vladimír Holan: báseň Rudoarmějci
6. f) katoličtí autoři: Bohuslav Rejnek: Podzimní motýli; Jan Zahradníček: Stará země

 

• 2) česká poezie po roce 1948

1. a) starší generace
   • Vítězslav Nezval
   • Jaroslav Seifert: 50. léta: Maminka, Šel malíř chudě do světa, Chlapec a Hvězdy
   • František Hrubín: Hirošima: obavy o osud
2. b) generace formovaná v době okupace
   • Skupina 42: po roce 1948 její aktivity zastaveny; Jiří Kolář: pronásledován za básnickou sbírku Prométheova játra, vycházel v samizdatu, exil
   • Ivan Blatný: exil po únoru 1948
   • Josef Kainar: 50. léta: politická/ideologická poezie: Český sen
3. c) /60. léta: mladí básníci kolem časopisu Květen
   • poezie všedního dne (život města, všední věci); navazují na Skupinu 42
   • Jiří Šotola: šéfredaktor časopisu Květen, řídil Literární noviny
   • Miroslav Holub: lékař a vědec: dostal do literatury vědeckou tématiku, poezie všedního dne
   • Josef Kainar: Člověka hořce mám rád: změna poezie
4. d) Brno: konec 50. let 20. století
   • literární skupina kolem časopisu Host do domu: Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Ludvík Kundera

 

• 3) česká poezie v 60. letech 20. století      str. 236
  1. a) osobnosti
     • Vladimír Holan: Noc s Hamletem
     • Jaroslav Seifert: změna verše; Halleyova kometa, Koncert na ostrově
     • František Hrubín: poema Romance pro křídlovku (film Otakar Vávra)
     • Josef Kainar: Moje blues (hudební talent)
     • Oldřich Mikulášek: Šokovaná růže (1969): reakce na okupaci
     • Jan Skácel: nová slova = neologismy; Hodina mezi psem a vlkem ,Smuténka
     • Václav Hrabě: setkal se s Allanem Ginsbergem, ovlivněn beatniky; Blues pro bláznivou holku (Variace na renesanční téma: zhudebnění: Vladimír Mišík a ETC)
  2. b) zpívaná poezie
     • Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Jiří Suchý: Pramínek vlasů
  3. c) experimentální poezie
     • Josef Hirschal a Bohumila Grögerová (i překlady), Václav Havel, Jiří Kolář

 

• 4) česká poezie v 70. a 80. letech 20. století = normalizace
  • 3 proudy: 1) oficiální literatura

2) samizdatová literatura

3) exilová literatura

1. a) osobnosti:[1]
   • Jaroslav Seifert: Morový sloup
   • Oldřich Mikulášek: Agogh: exil, samizdat
   • Ivan Wernisch: samizdat
   • Karel Šiktanc: Český orloj (exil v Mnichově, samizdat)
   • Jan Skácel
   • Pavel Šrut: samizdat, verše zhudebněny Frasmus Five Michala Prokopa: Kolej Yesterday, Krásný ztráty
   • Jiří Žáček: i autor pro děti; Aprílová škola, Rýmy pro kočku, Okurková sezóna; báseň Hledám tátu
2. b) zpívaná poezie
   • Jaromír Nohavica, Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Burian, Jan Dědeček, Vlastimil Třešňák
3. c) umělecký underground
   • Egon Bondy
4. d) poezie v exilu
   • Karel Kryl, Hutka (do exilu v 70. letech); Ivan Blatný (v exilu po roce 1948)
5. e) oficiálně vydávaní autoři
   • Miroslav Florian, Petr Skarlant

 

• 5) česká poezie po roce 1989 po současnost

1. a) starší generace
   • Jiří Kolář, Ivan Wernisch, Pavel Šrut, Petr Kabeš, Viola Fišerová
2. b) mladší generace
   • Kateřina Rudčeková

 

Josef Kainar

• básník, dramatik, překladatel, hudebník
• pracoval jako dramaturg pro Divadlo satiry (V+W po roce 1945)
• Skupina 42, literární skupina Ohnice (odkaz na Jiřího Ortena a jeho básnickou sbírku)
• důraz na melodičnost veršů = psal i písňové texty a mnoho jeho básní zhudebněno: Vladimír Mišík a ETC. (např. Stříhali dohola malého chlapečka)
• dílo:
• Skupina 42: civilismus: básnická sbírka Nové mýty (1946): báseň Stříhali dohola malého chlapečka
• tvorba po únoru 1948: „budovatelská poezie“: díla vzniklá na politickou objednávku a ideologicky angažovaná: Veliká láska (1950) a Český sen (1953)
• na konci 50. let dochází ke změně: poezie všedního dne: Člověka hořce mám rád
• 60. léta: Moje blues (1960) a Miss Otis lituje (1969)
• texty pro divadlo: Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou
• tvorba pro děti: Říkadla (básničky) a Zlatovláska (divadelní hra)
• Nové mýty (1946)
• motivy: moderní svět, krutost a nemilosrdnost, ztráta naděje, ztráta dětství, cynismus
• vychází z programu Skupiny 42 (tématika nočního města, náměty všedního života, život města a periférie)

 

František Hrubín

• spisovatel, básník, dramatik, překladatel hlavně z francouzštiny!
• své dětství strávil u dědečka na vesnici (venkovské prostředí a příroda)
• společně s Jaroslavem Seifertem vystoupili na Sjezdu československých spisovatelů v 1956, kde se zastali perzekvovaných a zavřených autorů – zákaz literární činnosti (brzy mu byla povolena překladatelská činnost a tvorba pro děti)
• tvorba pro děti:
• inicioval založení dětského časopisu Mateřídouška
• básnické sbírky: Říkejte si se mnou; Špalíček pohádek; Běží, ovce běží
• drama: lyrické drama – Srpnová neděle (1958) a Křišťálová noc (1961)
• poezie:
• Zpíváno z dálky (1933)
• Krásná po chudobě (1935)
• Včelí plást (1940): meditativní lyrika
• Země sudička (1941): v období německé okupace
• poéma Jobova noc (1945): vyjadřování pocitu ohrožení rodné země
• Chléb s ocelí (1945)
• Hirošima (1948): příklon k volnému verši; vyjadřuje obavy o budoucnosti lidstva
• Romance pro křídlovku (1962): poema = lyricko-epická skladba; převažuje volný verš a některé verše se často opakují (básník vzpomíná na své milostného vzplanutí v mládí: na prázdninách u svého dědečka se zamiluje do Teriny od kolotočářů – osudová láska, v protikladu k tomu čistě fyzický vztah s Tonkou, provdanou vesničankou, která hledá povyražení, zasvěcuje ho do sexuálního života. Nakonec končí prázdniny, cirkus odjíždí. Terina se provdá a jejím mužem je žárlivý Viktor. Po řadě let potkává František Viktora a dozvídá se, že Terina. Na konci se vrací zpět do kraje svého mládí a zjišťuje, že už se tam na události spojené s jeho mládím nikdo nevzpomíná (i na Terinu) )

 

Vladimír Holan

• český básník, překladatel, prozaik
• kvůli psychické nemoci se začal věnovat jen literatuře (studoval práva)
• od rolu 1968 bydlel v Dobrovského vile (získal byt po Jiřím Voskovci, který emigroval; společně s ním tam bydlel Jan Werich J)
• před rokem 1948 sympatizoval s komunismem, po únorovém převratu byla jeho díla zavrhnuta (protože byl existenčně závislý na svých knihách, dostal se do finančních problémů)
• poezie: obdivoval Mozarta a Williama Shakespeara (viz. jeho Noc s Hamletem)
• časté motivy: atmosféra nejistoty, strach, noc, vztah k matce – dětství (souvisí s jeho psychickými problémy)
• reakce na Mnichov a okupaci:
• psal verše s národní a sociální tématikou, přístupnější a jednodušší verš; Září 38 (reakce na Mnichov)
• během druhé světové války:
• epická skladba Terezka Planetová (1943): symbolizuje nedosažitelnou krásu a čistotu; zabývá se lidským údělem a smyslem života
• poválečné období:
• politické verše; reakce a vzpomínky na válku: Rudoarmějci: pocta sovětským vojákům a Holan začíná používat volný verš
• po roce 1948 nemohla jeho díla až na výjimky vycházet
• 60. léta 20. století: mohl opět publikovat
• Bolest (1965): téma utrpení a lidského strádání; pochmurné a pesimistické verše; existenciální otázky
• Noc s Hamletem (1964, vytvořil ji v 50. letech „do šuplíku“, přepracování 1962): Hamlet navštíví básníka, který pokládá pouze otázky – většinu rozhovoru obstarává Hamlet (smířil se s mnoha věcmi; rozhovor o smyslu umění a o poezii)

 

Karel Šiktanc

• básník, překladatel, novinář, scénárista, redaktor Československého rozhlasu
• do literatury vstoupil v 50. letech
• jako novinář a redaktor MF (v roce 1960) psal prokomunistické texty, časem si to ale „rozmyslel“ a v době normalizace musel opustit novinařinu = jeho knihy staženy = zakázána publikační činnost: v této době hlavně překládal
• politicky angažovaná poezie v 50. letech: Tobě živote, Pochodeň; a v 60. letech: Heinovské noci a Patetická(1961): poema o únoru 1948, výrazná politická angažovanost
• v 60. letech psal také poezii všedního dne
• normalizace: exilová literatura a samizdat: Český orloj, Srdce svého nejez
• po roce 1989 získal Cenu Jaroslava Seiferta a pokračuje v publikační činnosti (např.: sbírky Zimoviště a Šarlat)
• psal i pro děti: netypické pohádky (inspirace v mýtech, lidových příbězích, připomíná lidovou slovesnost)
• Horoskopy (1969): emotivnost; víceznačnost a asociace, metafory = přestává používat interpunkci, složitější vyjádření
• Český orloj (1974 samizdat, 1981 Mnichov, 1990 oficiálně)
• vidět odraz doby (tvrdá), ale ne tolik jako dřív;
• 12 básní = každá za jeden měsíc (dnům dává vlastní jména; důraz na opakující se cykly)
• Vážná známost: jeho zatím poslední dílo; nostalgické verše, rekapitulace, těžké na pochopení

 

Jan Skácel

• totálně nasazen za druhé světové války, po válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě
• pracoval pro časopis Rovnost a rozhlas Brno; od roku 1963 šéfredaktor kulturní revue Host do domu (po roce 1969 byl časopis zakázán = Skácel nesměl publikovat až do 80. let) a ROK (= Rok otevřené kultury)
• patřil k zakázaným autorům (od roku 1969 až do 1981 zákaz publikační činnosti): díla vycházela v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích
• moravský autor = vztah k Moravě, v jeho díle téma morálky a domova, hodnoty člověka
• poezie: volný verš; neologismy (např.: Smuténka)
• prvotina: Kolik příležitostí má růže (1957)
• Co zbylo z anděla (60. léta): složitější myšlenky a kompozice; oslava klidu, moudrosti a lidskosti (motiv mizejícího anděla, nicméně podstata zůstává)
• Hodina mezi psem a vlkem
• Smuténka (1968)
• próza: Jedenáctý bílý kůň; posmrtně Třináctý černý kůň
• tvorba pro děti: převyprávěl pohádky, které slýchal v dětství
• jeho básně zhudebňovány: Jiří Pavlica, Hradišťan: Modlitba za vodu

 

Karel Kryl

• představitel zpívané poezie (další Karel Plíhal, Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák, Jaromír Nohavica, Pavel Dobeš)
• český písničkář, básník, grafik
• zpívaná poezie = protikomunistický protestsong
• napsal více než 130 písní; 10 básnických sbírek
• vystudoval keramickou školu v Bechyni
• v roce 1968 pracoval jako asistent scény v Praze v Československé televizi
• v srpnu 1968 (po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a ukončení „Pražského jara“) napsal píseň Bratříčku, zavírej vrátka = poté zakázán
• roku 1969 emigroval (těžké začátky = připadal si osamocený a ztracený v cizí kultuře, žil v Německu, studium na Mnichovské univerzitě); jeho deska Rakovina je reakcí na situaci v ČSSR, vyšla v Německu (SRN) v roce 1969
• v exilu spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa
• do Čech se vrátil 30. listopadu 1989 na pohřeb své matky
• některé písně: Morituri te salutnat; Anděl; Nevidomá dívka; Lásko; Veličenstvo Kat; Píseň neznámého vojína; Marat ve vaně, Děkuji

 

Jaroslav Seifert

• český básník a publicista; nositel Nobelovy ceny za literaturu
• jeden ze zakladatelů Devětsilu (jeho osobnost prochází dějinami celého 20. století)
• Sjezd československým spisovatelů (viz. František Hrubín), podepsal Chartu 77
• poetismus: Na vlnách TSF (=bezdrátová telegrafie)
• reakce na Mnichov 1938: Zhasněte světla: báseň Píseň o rodné zemi (národní úděl v těžké době)
• okupace: Vějíř Boženy Němcové (1940), sbírka líčící krásu Prahy: Světlem oděná, Kamenný most
• po válce (osvobození): Přilba hlíny: radost z osvobození, díky osvoboditelům
• v 50 i 60. letech mohla jeho díla vycházet:
• Šel malíř chudě do světa (1949) + obrázky Mikoláše Alše
• Píseň o Viktorce (1950): vrací se k postavě Boženy Němcové
• Maminka (1954): rodinné štěstí = šťastné dětství, i vlastní vzpomínky
• Chlapec a hvězdy (1956) + obrázky Josefa Lady
• Koncert na ostrově (1965)
• v 70. letech zákaz činnosti; publikace v samizdatu a exilu:
• Morový sloup: hořká reakce na sovětskou okupaci; sbírka vychází nejprve v samizdatu v edici Petlice a v exilu, v roce 1981 také oficiálně
• Býti básníkem (1983): poslední sbírka

 

Václav Hrabě

• básník, hudebník (král na klarinet a saxofon, zajímá se o jazz)
• vystudoval pedagogickou fakultu (obor český jazyk-dějepis), působil jako učitel
• v únoru 1965 se v Praze setkal s Allenem Ginsbergem (vliv beatniků – beatnická poezie)
• na konci téhož roku umírá nešťastnou náhodou na otravu krve
• jeho verše se od konce 60. letech šíří v anonymních opisech
• všechny básně vyšly ve sbírkách: Blues pro bláznivou holku (1991), Blues/básně (1995)

 

Oldřich Mikulášek

• český básník, moravský autor
• pracoval mj. také v Československém rozhlase, jako redaktor Lidových novin
• od roku 1964 se zabýval pouze literaturou
• roku 1967 se Mikulášek těžce zranil a následky nehody ho sužovaly až do konce života působil i v literární skupině Host do domu
• po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem a teprve po roce 1980 mu bylo umožněno publikovat.
• jeho poezie patří mezi komplikované, lze říci, že ani socialističtí kritici nevěděli jak se k O. Mikuláškovi postavit, nakonec o něm nepsali, ale zpravidla nebyl ani zakazován J
• Šokovaná růže: reakce na rok 1968
• Agogh (v exilu 1980, v Čechách až v r. 1989): poezie z přelomu 60/70 let: vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání, reaguje na normalizaci, zároveň se zde ale také objevují projásané a veselé básně – vyjádření lásky
• tato sbírka je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby

[1] exil = sbírka byla vydaná v exilovém nakladatelství; samizdat = sbírka vydaná v samizdatu