Offshoring/nearshoring

V současně době mají tyto dva pojmy v prostředí mezinárodního obchodu již své pevné postavení a představují tak jednu z možností podniků pro optimalizaci jejich výsledků. Využití offshoringu také může znamenta zisk komparativní výhody díky odlišnosti v podmínkách podnikání v jednotlivých státech a přinést tak podniku náskok před ostatními. Tato kapitola se tedy zabývá trendem offshoringu, poukazuje na hlavní důvody, které vedou firmy k jeho využití, odhaluje možná rizika a náklady s ním spojenými a přináší také pohled na logistické dopady.

Díky postupující globalizaci světové ekonomiky nabývají tyto pojmy stále většího významu. Zvyšující se konkurence totiž nutí firmy k co nejefektivnějšímu využití disponibilních zdrojů, které by je zvýhodnilo v silně konkurenčním a jedna z možností, jak toho dosáhnou, představuje právě přesun výroby či služeb za hranice daného státu. Zde se tedy dostáváme k samotné definici těchto pojmů. Podle Panelu Národní Akademie Veřejné Správy, který stanovil jednoznačné definice těchto se pojmů, se offshoringem míní přesun služeb a výrobních aktivit do zahraničí[1] na poskytovatele, který je buď externí či součástí této firmy.[2] [3]

Nejčastější důvodu pro přesun aktivit do jiného státu je snížení nákladů, především mzdových čí jiných nákladů (na materiál). Úzce související pojem s offshoringem je dále nearshoring. Ten využívá výhod blízkých lokalit či sousedících zemí, ve kterých lze spatřit kromě ekonomických výhod také výhody z malé vzdálenosti těchto trhů a podstatným znakem je zde blízkost spotřebnímu regionu, která je hlavně kulturní, jazyková, časová a geografická. Pojem nearshoring lze tedy chápat jako jakousi podskupinu outsourcingu.[4]

V současné době se už ale nemusí jednat o přesun části podnikových aktivit pouze za účelem mzdových či materiálových úspor jako tomu bylo dříve. Obrovský rozvoj a využívání IT technologií vedlo k nevídanému přesunu dalších podnikových aktivit a podpůrných procesů z IT oblasti (call center) do jiných regionů s velkým offshoringovým potenciálem.

 

Důvody pro offshoring[5]

 

Jak již bylo v úvodu této kapitoly zmíněno, hlavním důvodem, proč firmy přesouvají své aktivity na jiné trhy, je nákladová optimalizace, tedy hledání úspor v nákladech. Jednotlivé regiony a státy se od sebe navzájem liší v životní úrovní svých obyvatel i cenovou hladinou. Proto se především firmy z vyspělých států uchylují k hledání výhodných destinací, kam by mohly přesunout část svých ponikových procesů s cílem uspoření finančních prostředků. Z tohoto pohledu lze nalézt asi největší rozdíl mezi úrovní mezd pracovníků rozvinutých a rozvojových zemí, kdy jsou hodinové sazby pracovníků z rozvojových zemí mnohdy několikanásobně nižší než u srovnatelných pracovniků v zemích rozvinutých. Podobně jako na problematiku mzdových nákladů je možné pohlížet i na náklady na pořízení materiálu. Ten je možné v offshoringových destinacích mnohdy pořídít ve stejné kvalitě i množství za nižší cenu než u domácího dodavatele. Kromě výše zmíněných, existují i následující okruhy důvodů pro offshoring:

• Se sílící konkurencí roste i nasycenost na jednotlivých trzích, což může pro podnik znamenat určitou překážku v jeho rozvoji. Postupně může dojít i k dosažení stropu domácích kapacit – jak výrobních, tak i logistických. Z těchto důvodů může přesun aktivit znamenat i vyšší zisk díky méně konkurenčnímu prostředí a tedy nalezení nových odbytových míst.
• Někeré vyspělé státy čelí nedostatku kvalifikované pracovní síly a vhodné offshoringové oblasti mohou tento problém často eliminovat díky rychle se zvyšující kvalitě tamní pracovní síly. Zdárným příkladem je Indie, která nabízí zájemcům dostatečný počet odborníků v oblasti IT technologií díky cílenému vzdělávání v této oblasti, který mnohdy není v rozviutých zemích možné sehnat. V souvislosti s pracovní silou se také jedná o její celkově vysokou dostupnost a podnik tedy nemusí řešit problémy spojené s nedostatkem vhodných kandidátů pro jednodtlivé pozice.
• První offshoringová vlna byla zaměřená především na výrobní procesy a s nimi spojené snižování nákladů. Současný stav na trhu, kde určujícím elementem výroby je zákazník, vyžaduje už více než jen dostatečně nízkou cenu. Kontinuální zlepšování služeb proto představuje dnešní zaměření firem. Příkladem budiž přesunutí amerických zákaznických linek s 24 hodinovým provozem do lokalit s vhodnějším časovým pásmem, které jsou schopné vyřizovat požadavky zákazníků během klasické denní pracoví doby (Indie) a ušetřit tak náklady za noční směny u amerických společností.

Kromě těchto faktorů hraje pro výběr vhodné lokality pro offshoring i postoj vlád k těmto aktivitám. Konkrétně se jedná o vládní pobídky a daňové úlevy. Následující graf demonstruje nejlepších 10 zemí podle 2009 Global Services Location Index (GSLI), který analyzuje a následně vyhodnocuje 50 nejlepších destinací pro poskytování IT služeb, kontaktních služeb a back-office ve třech kategoriích – finanční atraktivita, vybavenost a dostupnost kapitálu práce a podnikatelsé prostředí.[6]

Graf č. X: 2009 Global Services Location Index[7]

Pořadí	Země	Finanční atraktivita	Kapitál práce Vybavenost,dostupnost	Podnikatelské prostředí	Celkové skóre
1	Indie	3,13	2,48	1,30	6,91
2	Čína	2,59	2,33	1,37	6,29
3	Malajsie	2,76	1,24	1,97	5,98
4	Thajsko	3,05	1,30	1,41	5,77
5	Indonésie	3,23	1,47	0,99	5,69
6	Egypt	3,07	1,20	1,37	5,64
7	Filipíny	3,19	1,17	1,24	5,60
8	Čile	2,41	1,20	1,89	5,50
9	Jordánsko	2,99	0,91	1,59	5,49
10	Vietnam	3,21	1,02	1,24	5,47

Zdroj dat: The 2009 A.T. Kearney Global Services Location Index

 

Rizika a náklady offshoringu

 

Vstup na zahraniční trh představuje důležité rozhodnutí daného podniku a stejně jako každé jiné rozhodnutí vyžaduje objektivní posouzení nejen přínosů, ale i rizik a nákladů s tímto krokem spojených, aby vstup na zahraniční trh neměl pro podnik fatální důsledky. Tyto hlavní nevýhody jsou následující:

• Rizika spojená s politickou, ekonomickou, geografickou a sociální situací offshoringové lokality.
• Rozdílné (mnohdy horší) zacházení ze strany orgánů, dodavatelů i zákazníků v offshoringové oblasti ve srovnání s místními firmami.
• Odlišný přístup může nastat i ze strany domácích orgánů, především když se jedná o přesun části výroby z domácí země do zahraničí.
• Náklady spojené s překonáváním nižší informovanosti a úrovně znalostí o daném trhu.
• Výpadky/přerušení hodnototvorného řetězce. Jedná se o případy kdy firma rozdělí výrobní proces a na sebe navazující procesy přemístí do více států. Zhoršené podmínky na straně vstupu (ekonomické, politické) tak mohou paralyzovat část výroby a výpadky tak ohrozí celý výrobní řetězec.
• Nepříznivý vývoj směnných kurzů a úrokových sazeb může negativně ovlivnit výši tržeb či tržní hodnotu firmy. Na druhou stranu může ale taková diverzifikace tato rizika snižovat, ale vyžaduje velmi efektivní řízení.
• Autonomní chování dceřinných společností může ochromit nastavenou podnikovou strategii především při použití decentralizovaného systémů řízení.
• Zvýšené náklady procesní a výrobkové: v některých případech, kdy se firma jen v malé míře soutřeďuje na prodej na zahraničním trhu a spíše upřednostňuje export z této země, může dosáhnout vyšších nákladů než lokální firmy na trhu.
• Hrozí riziko limitního růstu jakožto následek dosažení určité velikosti, od které se mezní produktivita zákonně začíná snižovat.

 

Logistické dopady

 

Využití offshoringu všeobecně přináší z podnikového hlediska neoddiskutovatelné přínosy, zatímco z logistického pohledu převládá negativní trend. Ten může mít na logistické procesy, jejich stabilitu a integritu špatný dopad.             V tomto případě se ale dále otevírá prostor pro aplikaci nových logistických trendů, které při kvalitní aplikaci v rámci celého supply chain managementu mohou přispět ke zlepšení celkových výsledků firmy.

Prodloužení průběžné doby

 

Zásadní skutečností, která vzniká při offshoringu, je prohloubení vzdálenosti mezi výrobou zboží či vzniku služby od jejich cílových trhů. To má negativní dopad na tzv. průběžnou dobu (doba mezi přijetím objednávky a jejího dodání)[8], která se tímto prodlužuje. Jelikož spočívá princip supply chain managentu v optimalizaci celého logistického řetězce, tedy v jeho zkracování a zjednodušení, jde offshoring proti těmto principům a cílům. Místo toho, aby se celý řetězec zkracoval, tak se naopak prodlužuje a delší lead time tlačí na zvyšování úrovně zásob díky zvýšenému rizku nedodání zboží. Čas potřebný pro realizaci dodávky se tedy s využitím offshoringu zvýší, což musí podnik promítnout jak do celého supply chainu, tak i do výrobního plánu.

Zhoršená průhlednost řetězce[9]

 

Prodloužený logistický řetězec znamená negativní následky v podobě jeho zhoršené průhlednosti. V řetězci se tak může některé zboží stát špatně vysledovatelným a problémy se mohou přenést i do dalších částí řetězce v podobě nejistot, od oblasti skladových zásob až po dodávky zákazníkům. Zhoršená průhlednost může vyústit ve vyšší úroveň zásob a časovým zdržením.

Vysoká transparentnost by tedy měla být jedním z hlavních cílů pro podniky využívající offshoring, kdy by zakázky či zásilky měly být snadno snadno lokalizovatelné a identifikovatelné v jakémkoli okamžiku. Problémová místa řetězce by měla být odhalitelná výkonnostními statistikami. Pro zajištění dostatečné transparentnosti řetězce je vhodné, ne-li nezbytné využít účelné softwarové aplikace speciálně vytvořené pro logistické řetězce. Jedná se např. o Enterprise Resource Planning (ERP), Transportation Managemen Systems (TMS), Warehouse Management Systems (WMS). Pro návrh a plánování budoucího řetězce je vhodné využít aplikace typu CPFR (Collaborative Planning, Forecasting and Replenishment) a SCEM (Supply Chain event Management).

Zásoby

 

Další problém, který přináší prodloužený logistický řetězec či zvýšení jeho složitosti, souvisí s oblastí zásob, přesněji jejich výší. Offshorující firmy musí řešit otázku úrovně zásob, na které je automaticky vytvářen růstový tlak. Jedná se především o zásoby pojistné, které se snaží eliminovat výpadky dodávek z důvodů neočekávaných událostí či rozdíly v plánované a skutečné poptávce.[10] V tomto případě tak podniky musejí jít proti moderním logistickým přístupům, které se snaží o co nejnižší, ne-li nulovou, úroveň zásob a plynulý tok materiálu celým řetězcem. Hladina zásob musí být navýšena, jinak by docházelo k výpadkům v zásobování.

Vyšší úroveň zásob tak může pro podniky představovat skryté náklady offshoringu, které ovlivňují množství finančních prostředků v nich vázaných, což se může odrazit ve výsledných cenách i dodacích lhůtách. Firmy, které udržují nízkou úroveň zásob bývají často levnější, ale na druhou stranu nabízejí daleko delší dodací lhůty. Prodejci nabízející dražší výrobky naproti tomu povětšinou nabízejí kratší dodací lhůty i lepší operativní servis.

Integrace a synchronizace

 

Klíčovou podmínkou pro správné a efektiví fungování logistických řetězců je jejich integrace. Z pohledu supply chain managementu je nabízeno několik pohledů a žádný z nich nesmí být opomíjen. Od počátku svého vývoje prošly integrované logistické řetězce velkou obměnou a dnes v sobě zahrnují jak procesy uvnitř tak i vně podniku, všechny úrovně řízení podniku – operativní, taktickou a strategickou[11] a také reverzní toky.

Dostatečná integrace a synchronizace všech článků řetězce přináší nezanedbatelné úspory v podobě nižší úrovně zásob, nižších nákladů nebo i vyšší loajalitě zákazníků.[12] V opačném případě může nedostatečně integrovaný řetězec při využití offshoringu brzdit rozvoj firmy a může se dostavit i nespokojenost zákazníků. Celkově se také může snížit i konkurenceschopnost vůči firmám kladoucí větší důraz této problematice.

 

[1] Pozn: Situace, kdy podnik přesouvá své aktivity do zahraničí nemusí nutně znamenat, že se jedná o offshoring. Někdy může jít například o expanzi na nový trh.

[2] PANEL OF THE NATIONAL ACADEMY OF PUBLIC ADMINISTRATION: Offshoring: An Elusive Phenomenon.

National Academy of Public Administration. Leden 2006. ISBN 1-57744-123-0. Dostupné z:

http://www.napawash.org/Pubs/Off-ShoringJan06.pdf

[3] Pozn: Pojem offshoring bývá velmi často zaměňován s pojmem outsourcing. Tyto dva pojmy se mohou sice prolínat, nicméně outsourcing uvažuje přesun zmíněných aktivit podniku v rámci nejen jednoho, ale i více států. Offshoring namísto toho pracuje pouze s mezinárodním přemístěním.

[4] OUTSOURCING MONITOR. EU. Offshoring Explained [online]. 2006 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z:

http://www.outsourcingmonitor.eu/articles/about-offshoring.html

 

[5] GREEN, Aaron: Offshoring basics: definitions, benefits and challenges. Boston.com. 17. 9. 2007. Dostupné z:

http://www.boston.com/jobs/on_staffing/091707.shtml

 

[6] A.T. KEARNEY. The Shifting Geography of Offshoring: The 2009 A.T. Kearney Global Services Location Index T. Dostupné z: http://www.atkearney.com/documents/10192/fda82529-b60a-4fae-8d92-22cfd69b95b3

[7]Pozn: Váhy pro jednotlivé kategorií jsou v poměru 40:30:30. Finanční atraktivita je měřena na stupnici od 1 do 4, zbylé dvě kategorie na stupnici od 1 do 3.

 

[8] PERNICA, Petr: Logistika (Supply Chain Management) pro 21. století. 1. vyd. Praha: Radix s.r.o.. 2004. ISBN 80-86031-

59-4, str. 1674.

[9] ROSS, David: Introduction to e-Supply Chain Management: Engaging Technology to Build Market-Winning Business

Partnerships. 1. vyd. Boca Raton: St. Lucie Press. 2003. ISBN 1-57444-324-0, str. 284-285

[10] PERNICA, Petr: Logistika (Supply Chain Management) pro 21. století. 1. vyd. Praha: Radix s.r.o.. 2004. ISBN 80-86031-

59-4, str. 709

[11] PERNICA, Petr: Logistika (Supply Chain Management) pro 21. století. 1. vyd. Praha: Radix s.r.o.. 2004. ISBN 80-86031-

59-4, str. 221-222

[12] MCMURCHIE, Laura: Andersen Calls for Supply Chain Synchronization. Computing Canada. 26. 2. 1999. Dostupné z:

http://proquest.umi.com.ezproxy.vse.cz/pqdweb?did=39585552&sid=11&Fmt=3&clientId=45149&RQT=309&VName=PQ

D