Karel Čapek – RUR

(Rossum´s Universal Robots)

1. historické pozadí:

• Od 20. let varoval některými díly před ponižováním i odlidšťováním člověka v moderní průmyslové společnosti, ve 30. letech se stal – i ve světovém měřítku – jedním z nejvýraznějších odpůrců nastupujícího fašismu, zejména německého a italského -na fašistickou hrozbu reagoval řadou svých děl
  • po Mnichovské dohodě (září 1938, evropské velmoci připojily velkou část československého pohraničí k fašistickému Německu) Čapek předmětem novinářských útoků, které mu vyčítaly, že svým celoživotním modernismem i demokratismem oslaboval připravenost české veřejnosti čelit vážným krizím a příliš se orientoval na západ, který nyní zklamal, byl obviňován, že pěstoval ve svých čtenářích i posluchačích odpor k osvědčeným tradicím, jež byly založeny především na náboženských, zejména katolických autoritách (hlavní kritik a dlouholetý názorový oponent spisovatel Jaroslav Durych)

2. sci-fi jako žánr:
   • vědeckofantastický žánr nebo též sci-fi a SF (zkratky anglického science fiction)
   • umělecký žánr, vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů anebo dosud neznámých forem života v díle
   • za zakladatele považován Jules Verne, v technické sci-fi a Herbert George Wells
   • děj často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie
   • žánr blízký fantasy, kde je ale místo technologií nahrazena magií fyzickou silou (oba žánry se ovlivňují a částečně prorůstají)
   • řada nosných námětů:
     • alternativní dějiny (co by se stalo, kdyby se nečekaným zásahem historie vyvíjela jinak)
     • umělý člověk (z umělých tkání nebo jako stroj), biotechnologie (především genové experimenty)
     • cesty časem (do minulosti i budoucnosti)
     • ekologie (osudové ohrožení životního prostředí),
     • inteligence (její uměle navozované proměny)
     • katastrofy (zemětřesení, výbuchy sopek, srážky Země s kosmickými tělesy)
     • postkatastrofické scénáře (život na Zemi zpustošené katastrofou)
     • kybernetika (počítače řídí lidskou společnost)
     • mimosmyslové vnímání (přenášení myšlenek na dálku, předvídání budoucnosti apod.)
     • nesmrtelnost, neviditelnost, přelidnění, proměny sexuálního chování (nové vztahy mezi pohlavími apod.)
     • sociální přeměny (ve smyslu kladném – utopie – i záporném – antiutopie)
     • superman (osoba, zpravidla mužského pohlaví, nadaná mimořádnými schopnostmi)

3. vrstevníci: generace Lidových novin

• Karel Poláček
• Eduard Bass
• Ferdinand Peroutka (Přítomnost)

 

4. autor: Karel Čapek (1890 Malé Svatoňovice – 1938 Praha)

• český spisovatel, novinář, literární, divadelní a výtvarný kritik, překladatel. Jedna z klíčových osobností v kulturním životě Československé republiky 20. a 30. let 20. století a zároveň jeden ze světově nejproslulejších českých autorů všech dob.
• Nad jiné literáty vynikal mj. neobyčejně širokým rejstříkem žánrů (literárních druhů), jimž se věnoval.

Život

• pocházel z kulturně podnětné rodiny venkovského lékaře
• starší bratr Josef Čapek (1887 – 1945), význačný malíř, grafik, ilustrátor, výtvarný kritik a spisovatel
• sestra Helena Čapková (1886 – 1961), spisovatelky (napsala mj. knihu Moji milí bratři)
• gymnáziumHradec Králové, Brno a Praha, FF UK, vždy výtečný student, první otištění děl již ve 14 letech (tři básně v brněnském týdeníku), vysokoškolské studijní pobyty v Berlíně a Paříži (1910 – 1911).
• Bechtěrevova nemoc (postupné znehybnění páteře), nebyl odveden do 1. světové války
• několik prvních, krátkých zaměstnání (vychovatel, knihovník) zakotvil jako novinář, od roku 1921 až do své smrti pracoval v redakci Lidových novin (přeměna: list pro širokou veřejnost- fórum moderně orientovaných českých intelektuálů), v redakci s Karlem Poláčkem, Eduardem Bassem (literární generace Lidových novin)
• přispíval do týdeníku Přítomnost (od 1924,nejvýznamnější kulturně politický časopis meziválečného Československa) – šéfredaktorem další žurnalista z Lidových novin Ferdinand Peroutka
• kromě novinářské a spisovatelské práce (a ilustrací několika svých děl-styl blízký poetické karikatuře) se věnoval i dalším oborům: dramaturg i režisér pražského Vinohradského divadla a první předseda československého PEN-klubu – díky PEN-klubu navázal přátelství s řadou významných světových spisovatelů a hojně cestoval po Evropě
• PEN-klub je mezinárodní organizace sdružující literáty různých oborů, byl založen r. 1921 v Londýně (kde má dodnes sídlo) a jeho úplný název zní (The International Association of Poets, Playwrights, Editors, Essayists and Novelists (adresa jeho webové stránky: www.internationalpen.org.uk); současným předsedou českého centra PEN-klubu je Jiří Dědeček
• životní partnerkou herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová (vztah s Čapkem vylíčila v díle Český román, 1946), po dlouholetém společném soužití se vzali r. 1935, zůstali bezdětní. Jako svatební dar dostali do doživotního užívání bývalý úřednický dům Strž u Dobříše jihozápadně od Prahy: Karel Čapek tu od r. 1936 bydlel takřka trvale
• názorově výrazně ovlivněn prvním československým prezidentem TGM, vystupoval jako člověk tolerantní k širokému spektru názorových proudů demokratické společnosti, veřejností byl vnímán jako zastánce úzkého sepětí se západní (zejména anglosaskou a francouzskou) kulturou i politikou
• Bratří Čapkové pořádávali ve své vinohradské vile pravidelná neformální setkání intelektuálů (takzvaných pátečníků), mezi něž přicházíval i Masaryk.
• Od 20. let varoval některými díly před ponižováním i odlidšťováním člověka v moderní průmyslové společnosti, ve 30. letech se stal – i ve světovém měřítku – jedním z nejvýraznějších odpůrců nastupujícího fašismu, zejména německého a italského -na fašistickou hrozbu reagoval řadou svých děl
• po Mnichovské dohodě (září 1938, evropské velmoci připojily velkou část československého pohraničí k fašistickému Německu) Čapek předmětem novinářských útoků, které mu vyčítaly, že svým celoživotním modernismem i demokratismem oslaboval připravenost české veřejnosti čelit vážným krizím a příliš se orientoval na západ, který nyní zklamal, byl obviňován, že pěstoval ve svých čtenářích i posluchačích odpor k osvědčeným tradicím, jež byly založeny především na náboženských, zejména katolických autoritách (hlavní kritik a dlouholetý názorový oponent spisovatel Jaroslav Durych).
• o Vánocích 1938 Čapek zemřel na zápal plic, zravotní stav se možná zhoršil vinou oné kampaně i zármutek nad zabráním pohraničí
• Josef Čapek byl roku 1939 zatčen gestapem a po celou Druhou světovou válku byl vězněn v koncentračním táboře, kde zemřel patrně v dubnu 1945 (pár týdnů před blížícím se osvobozením)
• V r. 1990 měl premiéru český film Člověk proti zkáze, který zachycuje poslední léta Karla Čapka: režie Štěpán Skalský, v hlavních rolích Josef Abrhám (Karel Čapek) a Hana Maciuchová (Olga Scheinpflugová).

Dílo:

• Romány:
  • o Továrna na Absolutno (1922),
  • o Krakatit (1924; mimořádně účinná třaskavina, jejíž jméno odkazuje k ničivému výbuchu indonéské sopky Krakatau r. 1883; neobvyklé množství adaptací-režisér Otakar Vávra)
  • o Válka s Mloky (1936)
  • o První parta (1937)
  • o Život a dílo skladatele Foltýna (nedokončeno, vyšlo 1939);
• Volná románová trilogie Hordubal (1933; kniha je nazvána podle hlavní postavy, horala z Podkarpatské Rusi), Povětroň (1934), Obyčejný život (1934) – filozofický směr pragmatismus (každá myšlenka je pravdivá právě tehdy, když její uskutečnění umožňuje dosáhnout vytčeného cíle, a že tedy neexistují setrvačně uznávané, ale skutečným životem neprověřené obecné pravdy)
• Divadelní hry
  • o Lásky hra osudná (1908 – 1910, s Josefem Čapkem)
  • o Loupežník (první hra Karla Čapka uvedená na jevišti)
  • o U.R. (tiskem 1920)
  • o Ze života hmyzu (s Josefem Čapkem; tisk 1921; prapremiéra 1922 v Národním divadle v Brně),
  • o Věc Makropulos (tisk 1922, prapremiéra 1922 v pražském Vinohradském divadle v autorově režii; slovem věc se tu myslí právnický případ, kauza; jméno Makropulos je příjmením údajného někdejšího řeckého alchymisty z pražského císařského dvora Rudolfa II.; hra se odehrává v současnosti, ale odvíjí se od předpokládaného alchymistického objevu elixíru mládí)
  • o Adam Stvořitel (s Josefem Čapkem; tisk 1927, prapremiéra 1927 v pražském Národním divadle)
  • o Bílá nemoc (tisk 1937; prapremiéra byla zdvojena: v tentýž den 29. ledna 1937 k ní došlo v pražském Stavovském divadle, kde ji provedl soubor Národního divadla, a v Zemském divadle v Brně
  • o Matka (tisk 1938, prapremiéra 1938 ve Stavovském divadle; hra byla inspirována občanskou válkou ve Španělsku 1936 – 1939, v níž proti demokratické vládě bojovali fašisté vedení generálem Franciscem Francem a opírající se o vojenskou pomoc fašistických států Itálie a Německa; podnět ke hře dala Olga Scheinpflugová; Čapek pak byl při psaní ovlivněn zejména událostí ze španělského města Lérida, kde povstalecké letectvo shodilo bombu na školu, a zabilo tak 52 dětí)
• Cestopisy (u každého z nich vyšly nejprve úryvky v Lidových novinách, pak teprve autor vždy připravil úplnou, knižní verzi)
  • o Italské listy (1923)
  • o Anglické listy (1924)
  • o Výlet do Španěl (úryvky v LN 1929, celé knižně 1930)
  • o Obrázky z Holandska (1931)
  • o Cesta na sever (1935);
• Soubory povídek (jednotlivé povídky často vyšly v novinách nebo časopisech ještě před svým souborným, knižním vydáním)
  • o Zářivé hlubiny a jiné prosy (1916; s Josefem Čapkem),
  • o Boží muka (1917; první samostatná kniha Karla Čapka)
  • o Krakonošova zahrada (1918; s Josefem Čapkem)
  • o Trapné povídky (1921)
  • o Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (obojí 1929; krátké detektivní povídky; několik textů z obou souborů se stalo námětem povídkových filmů)
• Kniha překladů Francouzská poesie nové doby (1920; dílo mělo zásadní vliv na českou meziválečnou poezii, zejména na směr poetismus)
• Soubor apokryfů Kniha apokryfů (1945; kniha zahrnuje texty vzniklé ve 20. – 30. letech, pak rozšířeny a vydány jako Kniha apokryfů)
• Soubory fejetonů (uvádíme některé z těch souborů, které vyšly za Čapkova života; ze souborů vydaných po r. 1938 se soustřeďujeme jen na ty, které byly vydány zjevně v souladu s autorovým plánem)
  • o Zahradníkův rok (1929)
  • o Jak se co dělá (1938)
  • o Kalendář (1940)
  • o O lidech (1940)
  • o Obrázky z domova (1953)
  • o Věci kolem nás (1954)
• Soubor sloupků (Sloupkový ambit (1957);
• Bajky (svérázné, neboť zpravidla jednověté) v souboru Bajky a podpovídky (1946);
• Kniha úvah (z předchozích let) O věcech obecných čili Zoon politikon (1932);
• Kniha esejů Marsyas čili Na okraj literatury (1931; kniha obsahuje texty zabývající se těmi oblastmi literatury, které jsou obvykle považovány za málo hodnotné: s tím souvisí i název knihy – Marsyás je postava ze starořeckých bájí, prohrál soupeření s bohem Apollónem, test)
• Knižní interview (kniha rozhovorů) Hovory s T. G. Masarykem (3 svazky; 1928 – 1935; dnes obvykle vycházejí jako svazek jediný);
• Filozofická studie Pragmatismus čili Filosofie praktického života (napsáno jako vysokoškolská seminární práce, knižně vydáno r. 1918);
• Knížky pro děti
  • o Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (souborně 1932; spojením i rozsáhlejší úpravou dvou z těchto pohádek vznikl r. 1997 film režiséra Karla Smyczka a scenáristy Zdeňka Svěráka Lotrando a Zubejda, v hlavních rolích Jiří Strach, Pavel Zedníček, Barbora Seidlová)
  • o Dášeňka čili život štěněte (1933; v r. 1939 zařazeno do souboru Měl jsem psa a kočku).

• Grafickou (výtvarnou) kvalitu knih Karla Čapka vytvářeli i přední umělci té doby: zejména Josef Čapek (podílel se též na divadelních inscenacích některých Karlových her), František Muzika a Karel Teige.
• sebrané spisy Karla Čapka vycházely ve zvláštních edicích třikrát
• Zásadní význam pro posmrtné vydávání Čapkových spisů měl editor Miroslav Halík (1901 –   1975). K vydání připravil i Čapkovy Listy Olze (dopisy z let 1920 – 1938, vydány r. 1971)
  • literární útvary související s Čapkem:
    • Apokryf: text zpracovávající neobvyklým, často provokujícím způsobem nějaký obecně známý příběh (biblický či antický)
    • Sloupek: žurnalistický útvar, jehož základem je vtipný námět, ironicky reagující na konkrétní aktuální téma, které zevšeobecňuje. Vznikl „na objednávku“ na počátku 20. let 20. století, zakladatelem byl Karel Poláček.
    • Fejeton: vtipný novinový článek o různých otázkách současné doby, nereaguje přímo na konkrétní události, oproti sloupku je obsáhlejší

5. dílo samotné (1920, premiéra 1921)
   • satiricko-kritické drama o 3 dějstvích
   • utopistická hra, ve které se odráží Čapkův zájem o moderní vědu a technický pokrok a zároveň i obavy o osud lidstva, v němž se zmocňuje vlády nad člověkem jeho vlastní výtvor a v tomto případě vede k zničení lidstva (hrůzy z 1. světové války, kde se moc techniky plně projevila-velké ztráty na životech)
   • patrně nejznámější Čapkovo drama-(tehdy 30letý Čapek) téměř přes noc dosáhl světové proslulosti – začíná nová fáze Čapkova tvůrčího vývoje – předchozí lyrické drama Loupežník (loučení s mládím)-nyní „umělecká dospělost“
   • utopicko-fantastické zaměření, filozofické vyznění – zakladatelem směru např. J. Verne, G. H. Wells – Čapkův vzor
   • stejně jako pozdější (1922) Věc Makropulos-filozofické zamyšlení nad morálními otázkami moderní doby – varovné gesto-problematičnost možných důsledků technického pokroku-změnil 1. světovou válku v dosud nevídané krveprolití
   • inspirace pro mnohé sci-fi autory doma (O. Neff) i ve světě R. Bradbury)
   • robot-odvozeno od roboty (dřina, práce)- časem zdomácnělo ve světových jazycích, autorem slova je ale starší bratr Josef
   • celková charakteristika:
     • tématem je vynález umělých bytostí (robotů)-obdařeni prakticky všemi lidskými dovednostmi x postrádají city a systém morálních hodnot, navenek lidmi x uvnitř složitými, ale neživými stroji
     • filozofické jádro: varovná kritika krátkozrace jednostranného vzývání technického pokroku-nedokáže překonat mravní rozpory společnosti, naopak může přispět k tragickému a nezvratnému vyhrocení
   • postavy: kolektivní drama, jednotlivé postavy bez hlubšího psychologického rozpracování-každá je nositelem určitých životních či morálních postojů a hlasatelem názorů-podle nich pak jednají

Domin (dominus- pán)

• velká a vznešená myšlenka: osvobodit a povznést člověka-od práce k duchovnu a umění – tuto myšlenku chce prosadit za každou cenu
• postoj k přírodě i ostatním lidem-útočný a dobyvatelský, vnutit světu svou myšlenku a vlastní pravdu třeba i násilím
• Čapek Domina zcela nezavrhuje – pokusit se vytvořit nový svět pro každého provokující a vzrušující-odvěká touha člověka dobývat a objevovat nepoznané

Alquist (Alkyoné – bájná královna- po smrti proměna v ledňáčky, alkyónské dny- blažený a klidný čas)

• nedůvěra k velkým myšlenkám a projektům na změnu světa
• šéf staveb – ve smutku je mu útěchou obyčejná práce zedníka-váží si práce
• lidský život je mu nejcennější ze všeho-ne jen jako pouhý prostředek, materiál k vymodelování dokonalosti-zprostředkovává názor Čapkův („Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitější je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a životě.“)

Helena

• v cítění k lidem podobná Alquistovi
• ztělesnění ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům-hájí jejich práva, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat
• přesvědčí doktora Galla, aby dal robotům duši-umožnil jim rozhodovat se a být jako lidé

• kompozice: předehra (seznámení s roboty, jejich fungováním, výrobou) a 3 jednání-rychlý spád děje, nejdříve nenápadné převzetí kontroly nad továrnou, pak nad celým světem-lidé vybiti-jediný Alquist ušetřen-zná tajemství výroby robotů
• jazyk a styl: všechny postavy mluví spisovně (x prostá a bohabojná Helenina chůva Nána), mluva je srozumitelná (bez odborných termínů, knižních obratů), přehledně členěna-kratší větné celky, princip rychlých dialogů-posun děje kupředu x Alquistův závěrečný monolog
• děj: Geniální vědec Rossum vynalezne robota-jeho syn jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci – a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. „Člověk je vlastně přežitek“, říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům – lidem, uvědomí si totiž svou fyzickou i psychickou převahu. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet. Helena předtím v naději na pomoc ostatním spálila recept výroby robotů, jediný Alquist je ponechán naživu, aby recept znovu našel a roboti nevymřeli, nakonec se najdou dva roboti, kteří k sobě pociťují lásku, něhu a vše ostatní, co dělá člověka člověkem – Alquist je nadšeně posílá do světa jako nového Adama a Evu, aby zplodili nové pokolení
• téma: nejde o převratný technický objev samotný, ale spíš o jeho společenské a lidské důsledky- poměr člověka ke světu a především o vztahy mezi lidmi – 20. století přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice (auto, letadlo, televize, telefon…) a společnost se posunula mnohém dál, než bylo kdy myslitelné- ale přitom si neuvědomujeme, co všechno ztrácíme – různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem – varování před závislostí na technických vymoženostech – zapomeneme-li na lidskost, staneme se otroky svých vlastních výtvorů
• osud díla:
  • prvním světovým úspěchem Karla Čapka
  • při premiéře roku 1921 v pražském Národním divadle hrála hlavní ženskou roli Heleny Gloryové Eva Vrchlická (dcera slavného spisovatele Jaroslava Vrchlického)
  • hra měla (v anglickém překladu) premiéru na newyorské Broadwayi již o rok později a roli jednoho z robotů tehdy hrál mladý Spencer Tracy, jenž se posléze stal jedním z nejslavnějších amerických herců všech doby

6. úryvek

 

Karel Čapek (1890 – 1938): R.U.R. (Rossum´s Universal Robots)

Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích

(1920)

 

     Předehra

 

Odehrává se o deset let dříve než vlastní hra.

     Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečni v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve vlastní hře mají plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo.  

 

     Ústřední kancelář továrny Rossum’s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti.

 

     Na scéně je centrální ředitel firmy Rossum´s Universal Robots, Harry Domin: asi osmatřicetiletý, vysoký, urostlý, hladce oholený, již na pohled dominantní, takový americký typ. Diktuje své mladé sekretářce obchodní korespondenci.

 

     Domin sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů atd., na stěně vlevo veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny, jež ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo přibity tištěné plakáty: „Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti.“ „Tropičtí Roboti, nový vynález. Kus 150 d.“ „Každý si kup svého Robota!“ „Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte Rossumovy Roboty.“ Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v níž místo knih stojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na němž píše dívka Sulla.

 

DOMIN (diktuje): „– že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se – za Rossum’s Universal Robots –“ Hotovo?

SULLA: Ano.

DOMIN: Nový list. „Friedrichswerke, Hamburk. – Datum. – Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc Robotů –“ (Zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho:) Haló – Zde centrální – ano. – Zajisté. – Ale ano, jako vždycky. – Ovšem, kabelujte jim. – Dobrá. (Zavěsí telefon.) Kde jsem přestal?

SULLA: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.

DOMIN (zamyšleně): Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.

MARIUS (vstoupí): Pane řediteli, nějaká dáma prosí –

DOMIN: Kdo?

MARIUS: Nevím. (Podává vizitku.)

DOMIN (čte): Prezident Glory. – Že prosím.

MARIUS (otevře dveře): Račte, paní.

(Vejde Helena Gloryová. Marius odejde.)

 

     Helena Gloryová je jednadvacetiletá, velmi krásná a elegantní, typická moderní evropská žena, obratná v konverzaci, bezprostřední a pohotová, typ dívky, která uvádí do rozpaků i zkušené muže, ale zároveň empatická a se zájmem o svět. Do továrny přijíždí zaštítěna přímluvou svého velkopodnikatelského otce, aby se blíže seznámila s výrobou i funkcemi robotů. Domin je její osobností zcela zaujat a rozhodne se vstřícně vyhovět jejímu přání.

 

DOMIN: Tak tedy. (Sedne si na psací stůl, pozoruje Helenu uchvácen a odříkává rychle:) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký fyziolog ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až najednou objevil látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiného chemického složení to bylo roku 1932 právě čtyři sta čtyřicet let po objevení Ameriky, uf. (…)

DOMIN (slavnostně): A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: „Příroda našla jen jeden způsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil.“ Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nesežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvířata, počínajíc nějakým vířníkem a končíc – končíc samotným člověkem. Člověkem z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová, to byl ohromný okamžik.

HELENA: Tak dál.

DOMIN: Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu?

HELENA: N-n-nevím. Myslím, že jen málo.

DOMIN: Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl třeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kouska humoru, vzal si do hlavy, že udělá normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak se do toho pustil.

HELENA: Do čeho?

DOMIN: Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváření člověka.

     (Pauza.)

HELENA: A to nesmím nikomu prozradit?

DOMIN: Nikomu na světě.

HELENA: Škoda že už je to ve všech čítankách. (…)

DOMIN (vstane): V čítankách je placená reklama a ostatně nesmysl. Stojí tam například, že Roboty vynalezl starý pán. Zatím se starý snad hodil na univerzitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí. Myslel, že udělá skutečné lidi, tedy snad nějaké nové indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum měl nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je v čítankách o spolupráci obou velikých Rossumů, je povídačka. Ti dva se ukrutně hádali. Starý ateista neměl drobet pochopení pro industrii, a konečně ho mladý zavřel do nějaké laboratoře, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a začal to vyrábět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho doslovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě fyziologické obludy, až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To je celá historie.

HELENA: A co tedy mladý?

DOMIN: Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po věku poznání. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, že je to příliš složité a že by to dobrý inženýr udělal jednodušeji. Začal tedy předělávat anatomii a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit  Zkrátka – slečno Gloryová, nenudí vás to?

HELENA: Ne, naopak, je to hrrozně zajímavé.

DOMIN: Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vůbec potřebuje dělat spoustu věcí, které – které jsou vlastně zbytečné.

HELENA: Oho!

DOMIN: Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát nebo sčítat. Naftový motor nemá mít třapce a ornamenty, slečno Gloryová. A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co nejjednodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky nejlepší?

HELENA: Nejlepší? Snad ten, který – který – Když je poctivý – a oddaný.

DOMIN: Ne, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb. Mladý Rossum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale nemají duši. Ó slečno Gloryová, výrobek inženýra je technicky vytříbenější než výrobek přírody.

HELENA: Říká se, že člověk je výrobek boží.

DOMIN: Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice. (…) Viděla jste mou písařku?

HELENA: Nevšimla jsem si.

DOMIN (zvoní): Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robotů dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let.

HELENA: Pak hynou?

DOMIN: Ano, opotřebují se.

     (Vstoupí Sulla.)

DOMIN: Sullo, ukažte se slečně Gloryové.

HELENA (vstane a podává jí ruku): Těší mne. Je vám asi hrozně smutno tak daleko od světa, viďte?

SULLA: To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout prosím.

HELENA (usedne): Odkud jste, slečno?

SULLA: Odtud, z továrny.

HELENA: Ach, vy jste se narodila tady?

SULLA: Ano, byla jsem tu udělána.

HELENA (vyskočí): Cože?

DOMIN (směje se): Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.

HELENA: Prosím za odpuštění –

DOMIN (položí ruku Sulle na rameno): Sulla se nehněvá. Podívejte se, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář.

HELENA: Oh ne, ne!

DOMIN: Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko – Ale zato vlasy! Obraťte se, Sullo!

HELENA: Přestaňte už!

DOMIN: Pohovořte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštěva.

SULLA: Prosím, slečno, posaďte se. (Obě usednou.) Měla jste dobrou plavbu?

HELENA: Ano – za – zajisté.

SULLA: Nevracejte se po Amélii, slečno Gloryová. Barometr silně klesá, na 705. Počkejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná loď.

DOMIN: Kolik?

SULLA: Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc.

DOMIN (směje se): Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte francouzsky.

HELENA: Vy umíte francouzsky?

SULLA: Umím čtyři jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný pane!

HELENA (vyskočí): To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné! – proč hrajete takovou komedii?

SULLA: Já jsem Robot.

HELENA: Ne, ne, vy lžete! Oh Sullo, odpusťte, já vím – donutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako já, že? Řekněte!

DOMIN: Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot.

HELENA: Vy lžete!

DOMIN (vztyčí se): Jakže? – (Zazvoní.) Promiňte, slečno, pak vás musím přesvědčit.

(Vejde Marius.)

DOMIN: Marie, doveďte Sullu do pitevny, aby ji otevřeli. Rychle!

HELENA: Kam?

DOMIN: Do pitevny. Až ji rozříznou, půjdete se na ni podívat.

HELENA: Nepůjdu!

DOMIN: Pardon, mluvila jste o lži.

HELENA: Vy ji chcete dát zabít?

DOMIN: Stroje se nezabíjejí.

HELENA (obejme Sullu): Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To si nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo!

SULLA: Já jsem Robot.

HELENA: To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout?

SULLA: Ano.

7. interpretace
   • Starý x mladý Rossum.
     • starý-přínos pro vědu, něco hodnotného, nešlo mu o zisk, spíš o uznání, měl morálku, byl ale posedlý vědou a objevem
     • mladý-jen konzum a zisk, ekonomie bez jakýchkoliv morálních či etických zásad, maximalizace zisku-odstranit vše, co mu stojí v cestě (city, potřeby robotů), Bůh prý o dnešní technice neměl ani ponětí, proto ho teď nahradíme, jako inženýři jsme víc
   • přednosti a rizika robotů
     • + výkonní, oddaní, nízkonákladoví, užiteční, technicky zdatní, bez potřeb, názoru, tužeb po lepších pracovních podmínkách
     • – nic nad rámec toho, co jim bylo vštěpeno, pro ně neexistuje, tupí, nekreativní, opotřebí se, jsou odlidštění, nepřemýšlí o sobě, hodnotné je to, co je pracovně užitečné, ne to, co člověka rozvíjí
   • kdo jsou roboti v dnešním světě
     • lidé ženoucí se za kariérou, vše ostatní jde stranou, naprostá oddanost zaměstnavateli-otroci práce-businessmani-viz Sulla (umí sice 4 jazyky, ale jen v pro obchodní korespondenci)
     • školství
     • dělníci v rozvojových zemích-využívání za levnou pracovní sílu, aby Z svět mohl profitovat a snižovat náklady-vykořisťování x lidská práva, ekologie
   • management R.U.R dnes

úbytek soukromí v práci-v rámci kontroly efektivnosti jsme stále pod dohledem

velcí bosové nadnárodních firem s mnoha zaměstanci

• nomen omen
  • Rossum-rozum nás přeci vede k tomu, co je ekonomicky výhodné-city a lidskost tomu stojí v cestě¨
  • Domin-dominantní, Harry-aby to znělo americky (smart and handsome)
  • Helena Gloryová-trojská Helena-ideál ženy (krása)-glory-sláva
  • Marius – populát Gaius Marius – chtěl získat lepší postavení a práva pro obyčejné obyvatele Říma
  • Sulla – optimát Lucius Cornelius Sulla – chtěl zachovat věci při starém, aby si mocní v Římě udrželi moc a slávu
• scénické poznámky: lepší orientace a představa pro režiséry (kulisy skromné a nedůležité, jednoduchá výprava, aby si čtenář /divák co nejvíce domyslel sám, alkohol používán při společenských událostech-slavení úspěchu-uzavření obchodu atd)
• po sestrojení robotů ženy přestávají rodit děti, lidé se zbavují všeho namáhavého a bolestivého, výsledkem je, že si neváží práce a začínají válčit a využívat robotů ke svým zájmům-vytrácí se lidskost, roste konzum

8. neumělecký text: 7-A2 Způsoby obohacování slovní zásoby

 

1. Vznik nových významů již existujících slov (vůz = původně vůz formanský, tažený koňmi, dnes především automobil);
2. Přechod slov z jedné jazykové vrstvy do jiné (slovo tým původně patřilo jen do sportovní mluvy jako pojmenování hráčského družstva, dnes se používá především v souvislostech podnikání či politiky pro označení jakékoli výkonné skupiny);
3. Tvoření víceslovných pojmenování (hladká mouka);
4. Přejímání z jiných jazyků (faul, klub, video, parfém);
5. Tvoření nových slov: odvozováním (pra/věk, rychlík/ový), skládáním (vod/o/vod, oka/mžik), zkracováním (OSN = Organizace spojených národů; TOM = turistický oddíl mládeže).
6. interpretace neuměleckého textu:
   • robot-slovo odvozeno od slova roboty (dřina, práce)- časem zdomácnělo ve světových jazycích, autorem slova je ale starší bratr Josef