Financování podniku

1. Význam a úkoly finančního řízení podniku

Význam finanční činnosti podniku vyplývá z:

• věcné stránky transformačního procesu – zahrnuje pořizování výrobních činitelů, výrobu

a odbyt produktů,

• finanční stránky transformačního procesu – pohybu finančních zdrojů (procesy

získávání, efektivního alokování do složek podnikového majetku a rozdělování finančních

výsledků).

V systému tržní ekonomiky jsou obě stránky transformačního procesu rovnocenné a

intenzivně se navzájem ovlivňují.

Význam finančního hospodaření podniku a jeho řízení se neustále zvyšuje a finanční

kritéria se stávají rozhodující součástí formulování podnikových cílů a finanční řízení

(FŘ) patří do vrcholového řízení podniku jako jeho integrující složka.

FŘ (finanční management) má čtyři hlavní úkoly:

1. získávat kapitál pro běžné i budoucí potřeby podniku a rozhodovat o jeho struktuře

(získání KÚ nebo DÚ, emise akcií)‚

2. rozhodovat o alokacích finančních zdrojů (financova běžnou činnost, vývoj nových

výrobků, investovat do pozemků, budov, zásob, akcií, cenných papírů)

3. rozhodovat o rozdělení zisku (použít ho jako kapitál nebo vyplatit ve formě dividend),

4.zaznamenávat, analyzovat kontrolovat a řídit hospodářskou stránku činnosti

podniku (pomocí základních finančních výkazů – rozvahy a výsledovky, finanční analýzy,

finančního plánování a prognózování).

Každé financování a FŘ je ovlivňováno dvěma faktory, a to časem a rizikem.

Faktor času působí, že:

• peníze přijaté nebo vyplacené, nebo současné a budoucí mají rozdílnou hodnotu,

• současné peníze mají větší hodnotu než budoucí peníze.

Budoucí hodnotu peněz vypočteme pomocí:

• jednoduchého úrokování, při kterém se úročí pouze původní částka (vklad, jistina,

zatímco úrok se každý rok vybírá)

• nebo složitého úrokování, při kterém se spolu s jistinou úročí i úrok.

Pro výpočet budoucí hodnoty peněz např. na účtu v bance můžeme použít vztah:

BH = SH . (1 + i)n

kde: BH – budoucí hodnota peněz; SH – současná hodnota peněz; i – úroková míra; n – počet

let úročení; (1 + i)n

– úročitel.

Současnou hodnotu budoucích peněz (příjmů) zjišťujeme odúročením (diskontováním).

Současnou hodnotu peněz vypočteme podle vztahu:

SH = BH .

Faktor rizika spočívá v:

• možnosti výběru z variant finančního rozhodování s různým rizikem,

• riziko současně představuje i nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou získány, nebo

může být i investovaný kapitál ztracen,

• riziko může vzniknou z vnějších, ale i z vnitřních příčin samotného podniku,

• riziko lze snížit rozložením investovaného kapitálu do více akcí (tvorba portfólia),

diverzifikací výrobního programu, tvorbou rezervních fondů, pojištěním apod.,

• čím vyšší je riziko, tím vyšší je i požadovaný výnos.

Investoři a finanční manažeři se při finančním rozhodování řídí obecnými pravidly, podle

kterých:

1) se preferuje větší výnos před menším výnosem,

2) preferuje se vždy menší riziko před větším,

3) za větší riziko se požaduje větší výnos,

4) preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou později (faktor

času),

5)motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu než by přineslo

investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika,

6) motivací veškerého investování je zvětšení majetku, toto kritérium však není operabilní,

proto všeobecným kritériem finančního rozhodování je cash flow.

Finanční rozhodnutí mohou být:

• taktická (vyžadují malé částky a nemění činnost podniku, např. nákup stroje, pořízení

větších zásob),

• strategická (vyžadují velké částky peněz a dochází k velké změně činnosti podniku.), dělí

se na:

o strategická dlouhodobá investiční rozhodnutí,

o strategická dlouhodobá finanční rozhodování (nákup akcií, obligací).

1

n

(1 i)

+

2. Druhy a způsoby financování podniku

Financováním podniku rozumíme opatřování a použití fondů (peněžních prostředků, kapitálu)

pro provoz a rozšiřování majetku podniku. Rozeznáváme:

a) financování běžné – zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku –

financování oběžných aktiv (OA). Jejich souhrn je nazýván hrubý provozní kapitál,

b) financování mimořádné (při zakládání podniku, při rozšiřování podniku, při spojování

nebo sanaci podniku, při likvidaci podniku.

Hlavními zdroji při pořízení dlouhodobého majetku je vlastní kapitál (VK) – vlastní majetek

podnikatele, akciový kapitál, a dlouhodobý cizí kapitál (DCK).

Pro pořízení oběžného majetku (OM) i krátkodobý cizí kapitál (KCK).

Použití zisku k dalšímu rozvoji podniku nazýváme samofinancování.

Z uvedeného vyplývá, že existují tři způsoby financování podniku, a to:

1) financování vlastním kapitálem (interní financování),

2) financování cizím kapitálem (externí financování),

3) samofinancování (interní financování).

2.1 Běžné (krátkodobé) financování

V případě běžného (krátkodobého) financování sloužícího pro financování OM (OA),

hovoříme o řízení provozního kapitálu (PK).

Provozní kapitál rozlišujeme:

• hrubý provozní kapitál – veškerá OA používaná v podniku,

• čistý provozní kapitál – rozdíl mezi hrubým PK a sumou krátkodobých pasiv (P), tj.

krátkodobé závazky (KZ).

Čistý provozní kapitál = OM – KCK.

(V praxi výraz provozní kapitál odpovídá čistému pracovnímu kapitálu).

Schematicky můžeme pracovní kapitál vyjádřit pomocí hlavních položek rozvahy:

fixní vlastní kapitál

aktiva dlouhodobý kapitál

dlouhod. dluhy

oběžná pracovní

aktiva kapitál

krátkod. dluhy krátkod. kapitál

V praxi se výše jednotlivých položek aktiv a pasív neustále mění (např. prodej výrobků

na úvěr zvýší položku pohledávky a sníží položku zásoby, nákup materiálu na úvěr zvýší

položku zásoby a dluhy u dodavatelů apod.). Změna výše položek aktiv a pasív závisí na

obratovém cyklu peněz (OCP).

OCP charakterizuje dobu, po kterou jsou fondy podniku vázány v pracovním kapitálu. Skládá

se z těchto složek:

1) doby obratu zásob – zahrnuje dodávkový výrobní cyklus. Vypočteme ji podle vzorce:

360

tržby / pr. zásoba

(pr. – průměrná)

2) doby obratu pohledávek nebo-li inkasa – doba, která uplyne od fakturace výrobků do

dne inkasa. Vypočteme ji podle vzorce:

pohledávky

tržby / 360

3) doby odkladu plateb – doba mezi nákupem a platbou za materiál a práci. Snižuje dobu

OCP.

OCP se potom vypočte:

doba obratu zásob + doba obratu (inkasa) pohledávek – doba odkladu plateb

Možnosti zkrácení délky OCP a množství PK:

1) zkrácením doby obratu zásob, a to zkrácením doby zásobování, výroby, expedice,

2) zkrácením doby inkasa, např. zainteresováním odběratelů na včasném placení faktur

poskytováním slev za dřívější úhrady,

3) prodloužením doby odkladu plateb (pokud toto prodloužení nezvýší náklady podniku a

nepoškodí vztahy s dodavateli).

Kromě doby trvání jednotlivých obratů, závisí velikost PK i na velikosti tržeb, pohledávek a

zásob.

2.1.1 Určení způsobu financování provozního kapitálu

Podle přístupu podnikového managementu ke způsobu financování trvale vázaného OM a kolísajících

OA se rozlišují tři přístupy financování PK:

• umírněný přístup,

• agresivní přístup,

• konzervativní přístup.

Uvedené přístupy k financování PK jsou charakterizovány:

• podniky s agresivním přístupem mají vysoké krátkodobé dluhy,

• podniky s konzervativním přístupem mají malé krátkodobé dluhy,

• podniky s umírněným přístupem mají krátkodobé dluhy průměrné.

Financování krátkodobým dluhem je riskantnější než dlouhodobým dluhem, ale krátkodobý dluh má

určité výhody, pro které je široce využíván, a to:

a) je levnější,

b) lze jej i snadněji získat (pro poskytnutí dlouhodobého se vyžadují záruky),

c) lze jej získat rychleji (při dlouhodobém např. banky zkoumají finanční situaci a perspektivu

podniku).

2.1.2 Formy krátkodobého financování

Formy krátkodobého financování vplývají ze strany pasiv rozvahy a představují:

• nevyplacené mzdy, nezaplacené daně, popř. další oddálené platby,

• dluhy u dodavatelů,

• bankovní půjčky – obvykle jde o úvěry:

1) na odvolání – nejčastěji kontokorentní,

2) termínové (lhůtní) – úvěry akceptační a eskontní.

(Další dlouhodobé úvěry jsou: lombardní, hypoteční, rembouzní, investiční).

Náklady na úvěr tvoří úrok a další poplatky. Úrokové míry jsou různé a kolísající, pro

rizikovější podniky jsou vyšší než pro podniky finančně spolehlivé, pro malé půjčky jsou vyšší

než pro velké, jsou závislé na vládní politice. Bankovní úvěr umožňuje větší rozvoj podniku, než

je samofinancování, pro většinu podniků má proto mimořádný význam,

• krátkodobé obchodní papíry a jiné finanční zdroje

Kromě již zmíněných směnek a akceptů k nim patří:

– pokladniční poukázky

– komerční a finanční papíry

– depozitní certifikáty

– splatné cenné papíry a kupóny

3. Finanční analýza

3.1 Postavení a úloha finanční analýzy

Finanční analýza (FA) zahrnuje škálu metod uspokojujících nejrůznější rozhodovací úlohy.

Z hlediska záměru je lze členit na:

a) analýzu finančního postavení podniku – globální posouzení finanční pozice podniku

(diagnóza finančního zdraví podniku). Sestavuje se za určitý časový interval a výsledky se

posuzují jednak v časové řadě a jednak ve vztahu k obdobným podnikům. Data se čerpají

v převažující míře z účetních výkazů, finančního účetnictví a příloh,

b) dílčí analýzy, při rozhodování ve specifických případech provozní, investiční a finanční

činnosti. Zahrnují se obvykle do manažerského účetnictví. O dílčích analýzách se

obvykle nehovoří jako o FA; je zvykem je označovat podle obsahu řešené úlohy.

Postavení, funkce a cíle FA je nutno odvozovat od potřeb finančního rozhodování, které

tvoří jádro finančního řízení podniku.

Zdrojem údajů pro FA jsou:

• interní finanční výkazy (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz o cash flow), výroční zprávy,

různá statistická šetření, údaje manažerského účetnictví aj.,

• dále i externí údaje o jiných podnicích (např. údaje ze Statistické ročenky ČSÚ,

z Obchodního věstníku, z Prospektu emitenta cenných papírů SCP aj.

Manažeři potřebují FA pro krátkodobé a zejména dlouhodobé finanční řízení podniku.

Postavení a úloha FA v celkovém ekonomickém prostředí vyplývá ze schémy (viz obr. 4.15

skripta EP, tj. z konkurenčního okolí, makrookolí a interních procesů.

3.2 Metody finanční analýzy

Při zpracování FA se používají různé rozborové techniky (metody), které můžeme rozdělit

na:

• Elementární metody FA pracující s ukazateli, které představují přímo položky účetních

výkazů a údaje z dalších zdrojů nebo z nich odvozená čísla.

• Vyšší metody, které se člení se na metody matematicko – statistické a metody

nestatistické. Využití těchto metod ve FA je věnována podrobnější pozornost v rámci

předmětu analýza řídící a podnikatelské činnosti.

Při zpracování FA používají elementární metody, které jsou základem vertikálních a

horizontálních rozborových technik vycházejících z:

1. Analýzy absolutních (stavových) ukazatelů

• např. stav aktiv (DM a OM k 1.1.2009)

2. Analýzy rozdílových (intervalových) a tokových ukazatelů

• např. zisk za měsíc leden 2009,

• cash flow (včetně analýzy tržeb, nákladů a zisku) za měsíc leden.

K analýze se nejčastěji používají dvě základní rozborové techniky, a to procentní analýza a

poměrová analýza.

Technika procentní analýzy vypočítává % podíl jednotlivých položek rozvahy na aktivech

a položek výsledovky na výnosech (tržbách). Výsledkem je sestava výkazů ve společném

rozměru a analýza, která z nich vychází se někdy nazývá vertikální analýza.

Se zjištěnými % podíly se dále pracuje, a to tak, že se srovnávají v čase, s plánem,

mezipodnikově, s odvětvovými nebo se standardními (normovanými) nebo doporučenými

hodnotami. Toto srovnávání se nazývá ukazatelů v čase se nazývá horizontální analýza.

Poměrová analýza pracuje s poměrovými ukazateli vypočtenými jako podíl z absolutních

ukazatelů (např. podíl zisku na 1 Kč vlastního kapitálu) a pracuje s nimi podobně jako

s ukazateli % podílů. Analýza poměrových ukazatelů je základem FA.

3.2.1 Analýza absolutních (stavových) ukazatelů

V rámci analýzy absolutních ukazatelů se využívají metody:

• Procentního (vertikálního ) rozboru – analýza společné základny,

• Analýza trendů (horizontální analýza).

Metoda procentního (vertikálního) rozboru

Princip spočívá v převedení ukazatelů v absolutních hodnotách na relativní % vyjádření.

Za základ, tedy 100%, se považuje částka aktiv nebo pasív a ostatní položky se vyjádří ve

vztahu k této základně. Při rozboru výkazu zisku a ztrát se za základ berou celkové výnosy,

tj. celkový obrat.

Tato technika rozboru se někdy označuje jako vertikální analýza, protože rozbor probíhá

v jednotlivých letech od shora dolů, nikoli napříč jednotlivými roky. Kladem vertikální

analýzy je její nezávislost ne meziroční inflaci a z toho vyplývající srovnatelnost výsledků

analýzy z různých let.

Procentní rozbor je výhodný pro:

• porovnání výkazů v delším časovém horizontu,

• komparaci výsledků podniku v rámci oboru a jako celku,

• porovnání výkazů v rámci vnitropodnikových útvarů,

• komparaci výsledků podniku se srovnatelnými podniky v oboru.

Nevýhody procentní analýzy:

• neukazuje na příčiny změn,

• absolutní základna pro výpočet se mění,

• vykazované údaje mohou být obsahově nesrovnatelné (různý obsah účtů, různé

oceňování zásob, různé metody odpisování).

Metoda analýzy trendů

Umožňuje analytikovi detailně zkoumat průběh změn a odhalovat dlouhodobé trendy

významných finančních ukazatelů prezentovaných prostřednictvím výročních zpráv podniku.

Je založena na srovnávání výkazů v několika obdobích, přičemž je vyčíslována změna

absolutní i změna %, která je vyjádřením změny na úrovni jednotlivých položek. Pro zvýšení

vypovídací schopnosti analýzy je vhodné srovnávat více než dvě období.

absolutní změna = ukazatelt – ukazatelt-1

absolutní změna * 100 procentní změna

Porovnáním jednotlivých položek výkazů v čase se provádí po řádcích, horizontálně, proto

hovoříme o horizontální analýze absolutních ukazatelů. Interpretace výsledků horizontální

analýzy musí brát v úvahu inflaci, která může výsledek významně zkreslit.

3.2.2 Analýza rozdílových (intervalových) a tokových ukazatelů

Při použití této metoda se provádí analýza finančních fondů a analýza cash flow.

Analýza finančních fondů

Ve FA využíváme rozdílové ukazatele, které bývají označovány jako finanční fondy. Finanční

fondy nepředstavují zdroje krytí, ale agregaci (sumarizaci) určitých absolutních ukazatelů

nebo představují rozdíl mezi konkrétními absolutními ukazateli.

Metoda sleduje změny především ve struktuře a objemu provozního kapitálu. Provozní

kapitál nebo-li čistý pracovní kapitál lze vyjádřit jako rozdíl mezi oběžnými aktivy (OA) a

krátkodobými závazky (KZ). Jde tedy o přebytek OA nad krátkodobými dluhy což má velký

vliv na platební schopnost podniku.

Ke zvýšení provozního kapitálu dochází zvyšováním OA nebo snižováním KZ. Ke sledování

těchto změn slouží výkaz změn PK.

V rámci analýzy rozdílových ukazatelů se dále provádí Analýza cash flow.

3.3 Klasický postup a obsah finanční analýzy

Obsahem FA jsou poměrové charakteristiky zkoumající aktiva z hlediska:

• struktury a intenzity jejich využívání,

• způsobu jejich financování a stability,

• spolu se ziskovostí, solventností, likviditou a jejich působením na tržní hodnotu podniku.

FA je tak důležitým nástrojem mezipodnikového srovnávání a podkladem pro rozhodování

v dalším období.

Nejpropracovanější systémy postupu zpracování FA, zahrnují např. tyto kroky:

1. Agregace ukazatelů rozvahy, výsledovky a výkazu cash flow (např. v rozvaze na straně

zdrojů vytvoříme agregované položky: vlastní kapitál, dlouhodobé cizí zdroje, krátkodobé

cizí zdroje),

2. Analýza absolutních ukazatelů (např. v rozvaze podle bilančních pravidel), a to v čase,

pomocí indexů řetězových a bazických, popř. odvození trendů regresní a korelační

analýzou nebo pomocí grafů,

3. Analýza výkazů sestavených v % vyjádření, a to v čase i mezipodnikově

(benchmarking)

4. Výpočet poměrových ukazatelů

=

ukazatel

t

1

−

5. Srovnání poměrových ukazatelů s odvětvovými (komparativní analýza, také nazývána

sektorová analýza), se standardními nebo prahovými hodnotami (prahu, obvykle čísla 0

nebo 1 by podnik neměl dosáhnout), s konkurenčními podniky nebo s nejlepším v oboru,

6. Hodnocení poměrových ukazatelů v čase (základ finančního hodnocení podniku),

7. Hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli (systém Du pont,

pyramidová soustava ukazatelů),

8. Výpočet a hodnocení dalších ukazatelů (většinou absolutních – např. MVA a EVA)

9. Aplikace specifických postupů (modely predikce finanční tísně, SWOT analýza, spider

graf),

10. Návrh opatření (analýza odhaluje slabá a silná místa ekonomiky podniku a slouží tak

jako podklad pro finanční řízení, plánování a prognózování).

3.3.1 Výpočet poměrových ukazatelů a komparativní analýza

Jsou základem finanční analýzy a jejich vypočtené hodnoty současně umožňují provádět

komparativní analýzu, tj. srovnávání podniku s jinými konkurenčními podniky nebo s

odvětvovým průměrem. Srovnávání je v posledním období označováno jako benchmarking.

Výběr zkoumaných finančních poměrových ukazatelů závisí na cílech a záměrech manažera.

Teorie uvádí 5 skupin ukazatelů, a to:

1) ukazatele likvidity (liquidity ratios)

2) ukazatele výkonnosti (activity ratios)

3) ukazatele zadluženosti (financial leverage ratios)

4) ukazatele ziskovosti (profiability ratios)

5) ukazatele tržní hodnoty (market value ratios)

1. Ukazatele likvidity

Likvidita vyjadřuje schopnost podniku získat prostředky pro úhradu závazků přeměnou

jednotlivých složek majetku do hotovostní formy (tj. na peněžní hotovost) rychleji, než jsou

splatné závazky, které tyto složky majetku finančně kryjí.

Používají tři ukazatele:

hotovost + pohledávky

krátkodobé závazky

a) rychlá likvidita =

Do krátkodobých závazků (KZ) se počítají dluhy u dodavatelů, splatné směnky, splátky

dlouhodobých dluhů, odložené platby daní, mezd a jiných výdajů.

Za standardní míru se považuje hodnota v rozpětí 0,9 – 1,1.

b) pohotová likvidita =

(likvidita 1. stupně)

oběžný majetek − zásoby

krátkodobé závazky

(likvidita 2.stupně)

Při jejím výpočtu se dávají do vztahu tzv. pohotová OA, která zahrnují peníze (v pokladně,

na účtech), krátkodobé cenné papíry, pohledávky u odběratelů, tj. neberou se v úvahu zásoby

všeho druhu, které jsou nejproblematičtější.

Vhodná úroveň ukazatele je od 1,0 do 1,5.

oběžný majetek

krátkodobé závazky

c) běžná (celková) likvidita =

Zohledňuje celková OA. Hrubě charakterizuje schopnost podniku hradit svoje závazky. Její

úroveň závisí od konkrétního odvětví, od výrobního programu, od strategie vedení.

Standardní hodnota likvidity 3. stupně je 2,5 (tzn. že 40% OA se musí přeměnit na peníze

k úhradě všech KZ). U finančně zdravých firem je ve výši 2 až 3. Za postačující se považuje

hodnota mezi 1,0 až 2,0 (1,5).

Hodnota < 1 ve většině případů znamená, že firma krátkodobými zdroji financuje pomaleji

stálá A, nemá dostatek pohotových zdrojů k vyrovnání dluhů, které má uhradit v nejbližší

době.

Někteří finanční analytici používají tzv. peněžní likviditu:

peněžní likvidita =

Uvádí se, že standardní hodnota ukazatele peněžní likvidity je 0,5.

Řízení likvidity je velmi důležitá a náročná činnost. Dlouhodobě nelikvidnímu podniku hrozí

mu bankrot, při nadbytku likvidních prostředků je ohrožena budoucí efektivnost.

Ukazatele likvidity jsou hlavními ukazateli běžné finanční situace k určitému datu. Mají spolu

s ukazatelem platební schopnosti (pohotové peněžní prostředky/momentálně splatné závazky)

velký význam především pro potenciální věřitele. Vyjadřují, jaká část OA je finančně kryta

zdroji, které jsou podniku dlouhodobě k dispozici. To je důležitá informace o tom, do jaké

míry je podnik schopen hradit bez potíží budoucí závazky.

2. Ukazatele aktivity (výkonnosti)

Měří jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Ukazatele se počítají pro jednotlivé

skupiny aktiv (zásoby, pohledávky, stálá aktiva) a pro celková aktiva.

(likvidita 3.stupně)

provozní cash flow

krátkodobé závazky

1) obrat zásob =

Tržby

Zásoby

Je měřítkem hospodaření se zásobami, vyjadřuje počet obrátek zásob ve sledovaném období

(obvykle za rok). Můžeme ho také vyjádřit jako:

2 ) Obrat zásob =

Náklady na prodej

zásoby

Všeobecně platí, že čím vyšší je podílový ukazatel aktivity, tím lépe. Avšak pouze za

dodržení určitých podmínek, např. za splnění podmínky zajištění dostatečných zásob ke krytí

poptávky. Čím nižší je hodnota tohoto ukazatele ve srovnání s odvětvovým průměrem, tím

více má podnik přebytečných zásob s nižší nebo nulovou výnosností.

Dalšími používanými ukazateli aktivity jsou:

průměrná doba inkasa =

pohledávky

tržby roční / 365

Vyjadřuje dobu od okamžiku prodeje, po kterou podnik musí v průměru čekat, než obdrží

platby od svých odběratelů. Delší doba znamená potřebu úvěrů a tím vyšší náklady. Hodnota

by měla být menší jako 30 dní.

obrat fixních aktiv =

tržby

fixní aktiva v zůstatkové ceně

Měří využití fixních aktiv v zůstatkových cenách. Hodnota nižší než odvětvový průměr

signalizuje nízké využití a je signálem pro výrobce, aby zvýšil využití výrobních kapacit, a

signálem pro finanční manažery, aby omezili podnikové investice. Starý odepsaný podnik má

vyšší obrat A. Reciproká hodnota tohoto ukazatele vyjadřuje „relativní vázanost stálých A“.

obrat celkových aktiv =

tržby

celková aktiva

Měří využití veškerých A. Při hodnotě nižší než odvětvový průměr musí podnik zvýšit tržby,

snížit stav A nebo oboje. Čím vyšší tím lépe, protože naznačuje kolik tržeb získává podnik z

investic do A. Pokud je počet obrátek CA za rok menší než 1,5 je nutné prověřit, zda je možné

vložený majetek redukovat.

3. Ukazatele zadluženosti (finanční páky)

Měří rozsah v jakém podnik užívá k financování dluh, tj. kolik majetku podniku je

financováno cizím kapitálem. Zadluženost měříme dvěma způsoby:

1) vycházíme z rozvahy a počítáme rozsah, ve kterém dluhy financují A

celkový dluh zadluženos t =

celková aktiva

Ukazatel kvantifikuje rozsah použití cizích zdrojů na financování potřeb (často se

nazývá „ukazatel věřitelského rizika“). Věřiteli podniku poskytuje celkovou orientaci o

bezpečnosti jeho pohledávek. Nízká hodnota znamená pro věřitele větší jistotu, že v případě

likvidace podniku budou jejich pohledávky uspokojeny.

Naopak vlastníci mají zájem na vyšší zadluženosti, protože zvyšuje výnosnost jejich kapitálu.

Výše ukazatele do 0,30 se považuje za nízkou, 0,30 – 0,50 za průměrnou, 0,50 až 0,70 za

vysokou, nad 0,70 za rizikovou.

Předlužený podnik má větší dluhy než je jeho hodnota majetku (ta by měla být u

pokračujícího podniku vyjádřena reprodukční nebo tržní hodnotou).

Používá se také ukazatel zadluženosti jako poměr dluhů k VK:

dluhy/vlastní kapitál

Po připočtení jednotky dostaneme ukazatel, který se rovněž používá k měření finanční páky:

dluhy

vlastní kapitál

aktiva

+ 1 =

vlastní kapitál

Hodnota pákového ukazatele vyjadřuje kolikrát převyšuje CK velikost VK.

Např. hodnota 2 sděluje, že má podnik stejnou výši vlastních a cizích zdrojů. Hodnota 3

vypovídá, že celková aktiva převyšují velikost vlastního kapitálu 3 krát (podíl vlastních zdrojů

je 1/3, podíl cizích 2/3).

2) vycházíme z výsledovky a počítáme krytí nákladů na CK (úroků a dalších poplatků)

ziskem před úroky a zdaněním (EBIT):

krytí úroků =

EBIT

úroky

Ukazatel měří „kolikrát“ se může snížit zisk než se podnik stane neschopným platit své

náklady na CK. Jeho minimální hodnota se uvádí 6 krát.

U podniků, které pracují s leasingovými A, se doporučuje zjišťovat ukazatele krytí fixních

plateb:

EBIT lea govéa jiné platby

+ sin

placenéúrokya lea govéa jiné platby

sin

V současné době se místo ukazatele EBIT začal používat ukazatel EBIDTA, tj. zisk před

zaplacením odpisů a různých amortizací. Poměrový ukazatel nese označení EBIDTA krycí

poměr.

a dále ukazatel krytí finančních potřeb peněžními příjmy (cash flow):

EBIT úroky lea g aj platby

+ +

=

úroky plac leas aj poplatky

kde: T – míra zdanění (pomocí 1 – T převádíme údaje na bázi před zdaněním).

dividendy na pref akcie

+ +

. . .

sin .

1 1

T

−

.

splátky dluhů

+

−

T

Jako ukazatele charakterizují dobu splácení dluhů se používají i ukazatele cash flow, které

zachycují skutečný tok příjmů a výdajů a často vypovídají o zdraví podniku víc než ukazatele

založené na zisku:

dobaspláceníkrátkodobýchbanovníchúvěrů=

krátkodobébankovníúvěry

cashflow

dobasplácenícelkovýchbankovníchúvěrů=

bankovníúvěrycelkem

cashflow

cizí zdrojecelkem

dobasplácenícizíchzdrojů=

Ukazatele se doporučuje sledovat v časové řadě; signalizují schopnost managementu řídit

finanční situaci podniku.

Další ukazatele jsou:

cashflow

ukazatel překapitalizování =

vlastní kapitál

stálá aktiva

vlastní kapitál + dlouhodobýcizí kapitál

a

ukazatel podkapitalizování =

stáláaktiva

Ukazatel překapitalizování by měl být nepatrně < 1, ukazatel podkapitalizování by měl být

přibližně roven 1. Při jejich hodnocení nesmíme zapomínat na dříve vzpomenutý vztah rizika

(krátkodobé zdroje jsou rizikovější) a výnosnosti (krátkodobé zdroje jsou levnější).

4. Ukazatele ziskovosti (rentability, výnosnosti)

Vyjadřují rentabilitu a výnosnost. Měří úspěšnost (čistý výsledek) podnikového snažení,

ukazují kombinovaný vliv likvidity, řízení dluhu i řízení A na hospodářský výsledek (HV), tj.

na ČZ podniku – zisk po zdanění.

Používají se ukazatele:

rentabilit atržeb=

čistý zisk pro společnéakcionáře

tržby

Ukazatel měří podíl čistého zisku na 1 Kč tržeb. Z porovnání jeho hodnoty odvětvovým

průměrem lze usuzovat na úroveň cen dosahovaných podnikem a výši výrobních nákladů

Většina ukazatelů ziskovosti je typu ROI (Return on Investment) – ziskovost vloženého

kapitálu:

ROI =

hospodářský výsledek

vloženýkapitál

a člení se na:

a) podle definice vloženého kapitálu (jmenovatele) na:

• ukazatele typu ROA (Return on Total Assets) – ziskovost (výnosnost) celkových

vložených prostředků

ROA

Měří čistou výnosnost celkových aktiv podniku. Používá se v Du Pontově vzorci. Je

rozhodujícím ukazatelem, neboť měří efektivnost , s níž podnik využívá kapitál vlastníků.

Pro hodnocení výše ukazatele ROA lze použít Kralickuv guicktest, který hodnotí dvě oblasti

finanční situace, a to finanční stabilitu a výnosovou situaci. O výnosové situaci vypovídají

dva ukazatele. Jedním z nich je právě stabilita celkového kapitálu. Podle této metodiky lze

slovně zhodnotit jednotlivé číselné údaje o výnosnosti:

ROA > 15 % je hodnocena jako velmi dobrá

ROA > 12 % je hodnocena jako dobrá

hospodářský výsledekčistýziskprospolečnéakcionáře

=

( )

celkováaktiva

ROA > 8 % je hodnocena jako střední

ROA < 8 % je hodnocena jako špatná

ROA < 0 % ( negativní) znamená, že podnik je ohrožen

• ukazatele typu ROE (Return on Equity) – ziskovost vlastního kapitálu

ROE

Ukazatel ROE charakterizuje zhodnocování kapitálu, jehož minimální hodnota je dána

alternativním výnosem kapitálu, který je pro podnikatele přístupný. ROE podniku by

mělo být vždy vyšší než alternativní náklad na kapitál (re).

• ukazatele typu ROCE (Return on Capital Employed) – vložený kapitál snížený o

krátkodobé závazky. Ukazatel měří výnosnost veškerého investovaného kapitálu.

V čitateli je zisk, který by podnik vyprodukoval. Ve jmenovateli je kapitál, pro

který musí být vyprodukován zisk ( oproti celkové bilanční sumě – aktivům – zde

nejsou dluhy dodavatelům, nevyplacené mzdy a jiné nevydělávající zdroje, ale pouze

dlouhodobé cizí zdroje). Ukazatel měří výnosnost podniku bez ohledu na jeho finanční

strukturu.

ROCE

b) podle definice hospodářského výsledku (čitatele) na:

• ukazatele typu EBIT (Earnings Before Interest and Tax) – HV před úhradou

nákladových úroků a daně z příjmu

ROI =

Charakterizuje celkovou výdělečnou schopnost podniku. Není ovlivněn ani mírou zdanění,

ani strukturou kapitálu. Je proto vhodný pro srovnávání firem s rozdílnou daňovou situací a

rozdílným stupněm zadlužení.

Velikost větší než 0,15 se považuje v zahraničí za velmi dobrou, od 0,12 do 0,15 za dobrou.

Velikost tohoto ukazatele by měla být větší než je poskytovaná úroková míra v bance. Jinak je

zbytečné podstupovat riziko podnikání.

• ukazatele typu EBT (Earnings Before Taxes) – HV před zdaněním

hospodářský výsledekčistýziskprospolečnéakcionáře

=

( )

vlastníkapitál

hospodářský výsledek EBIT daňovásazba

( * (1 )

=

dlouhodobýkapitál vlastníkapitál dlouhodobédluhy

( )

−

+

hospodářský výsledek zisk před zdaněníma nákladovými úroky EBIT

( ) ( )

vloženýkapitál aktiva

( )

ROI =

hospodářský výsledekpřed zdaněním

vloženýkapitál(aktiva)

Dobré průměrné hodnoty v zahraničí jsou v intervalu od 0,06 do 0,10. Ukazatel lze rozložit

na násobek počtu obrátek CA za rok (Assets Turnover) a ziskovosti tržeb na bázi HV před

zdaněním

hosp výsledek před zdaněním .

.

aktiva

tržby

=

aktiva

hosp výsledek před zdaněním

.

tržby

ukazatele typu PAT (Profit After Taxes) – HV po zdanění

hospodářský výsledekpo zdanění

ROI =

Ukazatel se srovnává s odvětvovým průměrem a lze rozložit na počet obrátek celkových A za

rok a ziskovost tržeb na bázi HV po zdanění:

hosp výsledekpo zdanění .

vloženýkapitál

.

aktiva

tržby

=

aktiva

hosp výsledekpo zdanění

.

tržby

Dále můžeme konstruovat ukazatele v závislosti na účelu analýzy, např.:

indexfinančnípáky=

•

ROE

ROIC

Ukazatel dává do poměru výnosnost vlastního kapitálu (ROE) a výnosnost kapitálu investorů

(ROIC) . Poměr se označuje jako index finanční páky. Jeho hodnota musí být > 1, aby se

vůbec vyplatilo používat cizí kapitál.

CROGA =

•

provozní cash flow

hrubá aktiva

Při stanovení tohoto ukazatele se vychází z aktuální situace, kdy se kromě rentability počítané

ze zisku používá i ukazatelů založených na cash flow. CROGA – Cash Return On Gross

Assets, je podílem provozního cash flow po zdanění, tj. součtu čistého provozního zisku a

odpisů a hrubých aktiv (aktiv v pořizovacích cenách)

Dále se používají ukazatele:

• ukazatele typu HV po zdanění + nákladové úroky

• ukazatele typu HV po zdanění + „zdaněné“ úroky

Příklady analýzy a hodnot dalších ukazatelů:

• ziskovost vlastního kapitálu na bázi HV před zdaněním

• ziskovost vlastního kapitálu na bázi HV po zdanění

Velikost tohoto ukazatele by měla být větší než ziskovost CA na bázi HV před zdaněním.

Rozklad na násobek ziskovosti tržeb na bázi HV po zdanění a počtu obrátek A za rok:

hosp výsl po zdanění

. . . .

vlastní kapitál

hosp výsl po zdanění

=

tržby

tržby

. .

aktiva

vlast kap

aktiva

. .

• finanční páka (aktiva/vlastní kapitál – financial leverage, gearing)

vypovídá o tom, že mezi ziskovostí vlastního kapitálu a ziskovostí celkového kapitálu působí

tzv. „vliv páky“. Pojem „páka“ je třeba chápat jako možnost zvýšení ziskovosti vlastního

kapitálu připojením cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu.

Účinek finanční páky vyjadřuje, že připojení cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu působí na

zvýšení ziskovosti vlastního kapitálu. Přijetí vyššího úvěru, ale způsobí růst finančních

nákladů na úroky a v důsledku toho také pokles ziskovosti tržeb (hospodářský výsledek

po zdanění /tržby). Proto je výhodné rozepsat ukazatel ziskovost vlastního kapitálu

prostřednictvím tzv.

„komplexního účinku finanční páky (e)“, který zachycuje vliv finanční páky (aktiva/vlastní

kapitál) a úrokové redukce hosp. výsledku (hosp. výsledek před zdaněním /hosp. výsledek

před novými úroky a zdaněním):

e= .

HV před zdaněním

HV přednovýmiúrokya zdaněním

aktiva

VK

Je -li e > 1, zvyšuje použití cizích zdrojů ziskovost vlastního kapitálu. V opačném případě

(je-li e < 1) finanční páka ziskovost vlastního kapitálu snižuje. Finanční páka bývá sama

předmětem rozkladu na jednotlivé poměrové ukazatele,

Další ukazatele:

• ziskovost tržeb na bázi HV před zdaněním

• ziskovost tržeb na bázi provozního CF

5. Ukazatele tržní hodnoty

Vyjadřují trhem (burzou, investory) hodnocení minulé činnosti podniku a jeho budoucí

výhled. Jsou výsledkem úrovně všech výše uvedených oblastí likvidity podniku, využití aktiv,

využití dluhů a výnosnosti podniku.

Hodnotí se ukazatele:

1. Dividenda na akcii (DPS – Dividend per share)

celkovávýplata dividend za rok

DS =

početemitovaných akcií

Dividenda na akcii je vlastníkem nejsledovanější ukazatel. Záleží na strategii akciové

společnosti, zda při rozdělování zisku udržuje nízkou hodnotu dividendy na akcii (případně

žádnou), tj. veškerý zisk kapitalizuje, nebo dává přednost výplatě vysokých dividend a rozvoj

firmy hradí z cizích zdrojů.

2. Hospodářský výsledek po zdanění (čistý zisk) na akci (EPS – Earnings per share)

HVpo zdanění

EPS=

početemitovaných akcií

Používá se velmi často pro porovnávání hodnot akcí jednotlivých akciových společností.

Výstižně charakterizuje finanční situaci podniku. Má svůj význam především v čase a sleduje

se spíše jeho vývoj než aktuální hodnota. Vývoj EPS může být ovlivněn jak změnou zisku,

zpravidla růstem, tak změnou počtu akcií. Vydání nových akcií mnohdy znamená pokles

kurzu, neboť se do oběhu dostane více cenných papírů, a tím lze očekávat snížení EPS.

Pokud ale jde o rychle rostoucí společnost, která potřebuje kapitál k dalšímu růstu a zvýšení

zisku, může být reakce na vydání nových akcií opačná.

3. Zisková výnosnost (E/P – Earnings yield)

EPS

E/ P =

tržní cenaakcie

EPS – HV po zdanění na akcii (čistý zisk na akcii)

4. Poměr tržní ceny akcie k hospodářskému výsledku po zdanění (čistému zisku) na

akcii (P/E – Price/Earnings Ratio)

tržní cenaakcie

P/ E =

EPS

Je základním ukazatelem, na který se investoři dívají jak z pohledu společnosti, tak z pohledu

celého odvětví či trhu. Ukazuje kolik jsou investoři ochotni zaplatit Kč za 1 Kč vykázaného

zisku. Je-li ukazatel nižší než odvětvový průměr, je podnik považován buď za riskantnější,

nebo za méně perspektivní, nebo za oboje. Z pohledu investora je-li:

• P/E ratio vysoké, jsou akcie drahé nebo se očekává růst zisku společnosti,

• P/E ratio nízké, může být akcie podhodnocená nebo se hospodaření společnosti vyvíjí

nežádoucím směrem,

• P/E ratio záporné, naznačuje že firma dosáhla ztráty.

Čistý zisk připadající na 1 akcii se vypočte dělením čistého zisku pro společné akcionáře

počtem splacených akcií:

čistýzisknaakci=

čistýziskprospolečnéakcionáře

početsplacenýchakcií

5. Dividendový výnos (Dividend yield)

Dividend yield =

dividenda na akcii

tržní cena akcie

Pro investory, jejichž hlavní motivací k držení akcií je stálý nebo rostoucí příjem z dividend,

je důležitý růst tohoto ukazatele. Zisk nevyplacený formou dividend nepředstavuje pro

akcionáře bezprostřední užitek, i když zvyšuje cenu akcie. Investor bude zřejmě ochoten

přijmout nižší dividendový výnos tehdy, bude-li mít určitou záruku, že tento pokles bude

v budoucnu vyrovnán.

6. Poměr tržní a účetní hodnoty akcie (Market/ Book Ratio)

tržní cenaakcie Market/ BookRatio=

účetníhodnotaakcie

Měří poměr tržní ceny akcie k její vnitřní hodnotě. Účetní (vnitřní) hodnotu zjistíme tak, že

VK podniku dělíme počtem splacených akcií. Pokud je hodnota ukazatele > 1 znamená to, že

tržní hodnota firmy je vyšší než její účetní hodnota. Úspěšné podniky mají tržní cenu svých

akcií několika násobně vyšší, než je jejich vnitřní (účetní) hodnota.

Kromě poměrových ukazatelů uvedených výše se v poslední době používají ukazatele přidané

hodnoty MVA a EVA.

3.3.2 Trendová analýza

Výše ukázané poměrové ukazatele a jejich použití v komparativní analýze dávají skutečný

obraz o podniku, postrádají však časovou dimenzi. Proto musí být analýza podniku doplněna

analýzou trendu, tj. směru vývoje jednotlivých (alespoň rozhodujících) finančních ukazatelů.

Tato analýza ukáže, zda se v čase situace určité oblasti nebo celého podniku zlepšuje nebo

zhoršuje. Obvykle se používá grafické znázornění. Účelné je sledovat vzájemné trendy

vývoje ukazatelů. K tomu používáme různé soustavy nerovnic, které zachycují požadovaný

vývoj jednotlivých ukazatelů. Je žádoucí např., aby zisk rostl rychleji jako tržby, tržby

rychleji než počet pracovníků apod. To lze zachytit jako: IZ > IT > IP . Žádoucí nerovnice

bývají označovány jako ekonomický normál.

3.3.3 Hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli systémem

ukazatelů Du Pont

Tento systém ukazatelů se snaží postihnout vzájemné vazby mezi poměrovými ukazateli. Je

založen na základní Du Pontově rovnici:

ROA = . =

ČZ

T

T

A

ČZ

A

kde: ROA = rentabilita tržeb (zisková marže) x obrat CA = výnosnost CA.

Pokud podnik používá pouze VK, potom se VK (Equity) rovná A a ROE = ROA. Většina

podniků však používá i CK. Proto se základní Du Pontova rovnice rozšiřuje takto:

ROE = ROA. = . .

ČZ

A

VK

T

T

A

A

VK

výnosnost VK = rentabilita tržeb (zisková marže) x obrat celkových aktiv x finanční páka

Pomocí těchto tří nástrojů (pák) mohou manažeři ovlivňovat výnosnost vlastního kapitálu

(což je pokládáno za základní cíl podnikání), a to:

• v některých podnicích je rozhodující pákou rentabilita tržeb (hlavním způsobem jejího

zvyšování je snižování nákladů),

• v jiných rychlost obratu aktiv (zvyšováním tržeb na každou korunu aktiv),

• v dalších finanční páka (zvyšováním používání levnějších cizích zdrojů k financování

aktiv).

Manažeři kombinují všechny tři páky tak, aby výnosnost VK byla co nejvyšší.

3.3.4 Altmanův index finančního zdraví

V roce 1968 vytipoval prof. Edward Altman na základě statistické analýzy souboru firem

několik ukazatelů, které statisticky dokázaly předpovídat finanční krach firmy. Přitom

využil tzv. diskriminační analýzu, jejíž výsledkem je rovnice, do které nedosazují hodnoty

finančních ukazatelů a na základě výsledku, lze o firmě pravděpodobnostně předpovídat, zda

se jedná o ddo budoucna prosperující firmu, či adepta na bankrot.

Altman použitím pěti poměrových ukazatelů a diskriminační analýzy (podrobněji

k diskriminační analýze např. Kyslingerová, Hnilica: Finanční analýza krok za krokem, C.H.|

Beck 2005, ISBN 80-719-321 -3, str. 80) formuloval rovnice, která nejlépe rozlišovala, na

základě vzájemného vztahu mezi vybranými poměrovými ukazateli, mezi firmami, které

zbankrotovaly a které přežily:

Z i

kde: i – i-tý podnik,

x1 – čistý pracovní kapitál/celková aktiva,

x2 – kumulovaný HV za účetní období a nerozdělený HV z minulých let /aktiva,

x3 – hospodářský výsledek před zdaněním a úroky (EBIT)/aktiva,

x4 – tržní hodnota VK/ účetní hodnota dluhu,

= 1,2x 1,i

+ 1,4x 2,i

+ 3,3x 3,i + 0,6x 4,i

+ 1,0x 5,i

x5 – tržby/celková aktiva.

Hodnota indexu Z (score model) se pohybuje v intervalu od – 4 do +8. Čím více se hodnota

blíží k +8, tím je podnik finančně zdravější. Pro posouzení finančního zdraví podniku se

používají následující kritéria:

Z = > 2,99 – finančně silný podnik (bankrotem neohrožený podnik)

1,81< Z < 2,99 – podnik s určitými finančními potížemi (ohrožený bankrotem)

Z < 1,81 – podnik s vážnými finančními problémy.

Čím více se podnik blíží bankrotu (hodnota Z klesá k -4), tím lépe Altmanův index funguje

jako prediktor finančního zdraví. Největší věrohodnosti předpovědi zániku podniku nabývá

asi dva roky předem.

Druhá varianta Altmanova indexu (z roku 1983), představuje v podstatě vylepšení varianty

první a sloužící pro ostatní podniky (jejichž akcie se neobchodují na burze) spočívá

v dosazení za ukazatele x4 ukazatel základní kapitál/ dluhy celkem a stanovení nových

hranic intervalu pro Z:

Z i

= 0,717x 1,i

kde: i – i-tý podnik,

x1 – čistý pracovní kapitál/celková aktiva,

x2 – kumulovaný HV za účetní období a nerozdělený HV z minulých let/aktiva,

x3 – hospodářský výsledek před zdaněním a úroky (EBIT)/aktiva,

x4 – základní kapitál/dluhy celkem

x5 – tržby/celková aktiva.

Hodnota Z se opět pohybuje v intervalu < -4; +8 >.

Z > 2,9 … finančně silný podnik

1,2 < Z > 2,9 …. podnik s určitými finančními potížemi,

Z < 1,2 …. podnik s vážnými finančními problémy.

Využití Altmanova indexu finančního zdraví je omezeno ekonomickými podmínkami, které

vychází z podmínek podniků v USA.

Pro podniky českého průmyslu, ve kterém značnou roli v hospodaření podniku platební

neschopnost, byl vzorec doplněn ukazatelem x6, který je podílem závazků po lhůtě splatnosti

na celkových výnosech:

Z i

Čistě pro podniky českého průmyslu byl odvozen index důvěry hodnosti IN, který

obsahuje 6 ukazatelů s různými vahami pro jednotlivá odvětví:

+ 0,847x 2,i + 3,107x 3,i + 0,420x 4,i

+ 0,998x 5,i

= 1,2x 1,i

+ 1,4x 2,i

+ 3,3x 3,i + 0,6x 4,i

+ 1,0x 5,i + 1,0×6

IN = V1(aktiva/cizí zdroje) + V2(EBIT/úroky) + V3(EBIT/aktiva) + V4(tržby/aktiva) + V5

(oběžná aktiva/krátkodobé cizí zdroje) + V6(závazky po lhůtě splatnosti/tržby.

Intervaly rozlišující podniky podle indexu důvěry hodnosti jsou nastaveny:

IN = 2 , podnik s dobrým finančním zdravím

IN = 1, podnik se špatným finančním zdravím,

IN = 1 – 2, podnik ani zdravý, ani nemocný, může mýt problémy.

V našich podmínkách byl dále zpracován VŠE (Grünwald) Bonitní model pro diagnózu

firemní kondice – viz časopis Ekonom č.7/2001 str. 28-29.

3.3.5 Pyramidová soustava finančních ukazatelů

Soustava spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele (obvykle je to ROE) na

ukazatele dílčí, které jej rozhodujícím způsobem ovlivňují. Výpočet vlivů dílčích ukazatelů

se provádí na počítači. Pro rozboráře proto zbývá jen rozhodující fáze rozboru – interpretace

výsledků a návrh opatření ke zlepšení výkonnosti podniku.

Obr.: Pyramidová soustava finančních ukazatelů

x x x

1 – x

x x :

(zadluženost (rychlá (struktura (ukazatel

VK) l ikvidita) cizích fin. zdrojů) běžné likvidity)

+ + + +

:

CZ/VK – rentabilita VK (ROE) LP/KAZV – ukazatel rychlé likvidity

CZ/Z – podíl ČZ na zisku ke zdanění MAT/T – materiálová nákladnost

Z/T – rentabilita tržeb MZD/T – mzdová nákladnost

T/AKT – obrat aktiv ODP/T – podíl odpisů na tržbách

N/T – nákladovost tržeb (haléřový ukazatel FN/T – finanční nákladnost

nákladovosti) OSTN/T – podíl ostatních nákladů

na tržbách

T/ZAS – obrat zásob MZD/P – průměrná mzda pracovníka

ZAS/AKT – podíl zásob na aktivech T/P – produktivita práce měřená

CK/VK – ukazatel zadluženosti tržbami na pracovníka

Finanční analýza (FA) odvětví (podniku) MPO např. obsahuje tři základní skupiny

ukazatelů, a to:

• skupinu charakterizující tvorbu produkční síly,

• ostatní ukazatele ze skupiny charakterizující dělení EBIT,

• a skupinu ukazatelů finanční rovnováhy.

První skupina charakterizuje produkční sílu vyjadřující schopnost aktiv podniku vytvořit

EBIT, a to bez ohledu na původ kapitálu. Produkční síla je tvořena marží (EBIT/výnosy),

jejíž výše je výsledkem vývoje jednotlivých nákladových položek a obratem aktiv (výnosy/

aktiva), který je ovlivněn dílčími obraty (např. obratem zásob) a strukturou aktiv.

Druhá skupina ukazatelů charakterizuje dělení vytvořeného EBIT. V této skupině jsou přes

pomocné ukazatele zisk/aktiva a úroky/aktiva hodnoceny:

• rentabilita vlastního kapitálu (ROE)

• VK/A – finanční páka

• ČZ/Z – míra zdanění zisku

• úroky/(bankovní úvěry + obligace) – charakterizující cenu cizích úplatných zdrojů

(CZ), tj. úrokovou míru

• (bankovní úvěry + obligace)/ (cizí zdroje + ostatní pasíva) – ukazující podíl

úplatných cizích zdrojů na celkových cizích zdrojích a ostatních pasívech.P. Čím

vyšší podíl, tím větší vliv ceny cizích zdrojů na rentabilitu vlastního kapitálu

• ČZ na akcii (EPS) a VK na akcii (BV – Book Value) umožňující do budoucna

propojení FA podniku (odvětví) s ukazateli kapitálového trhu

Třetí skupina ukazatelů finanční rovnováhy charakterizuje vztah aktiv a pasív

prostřednictvím ukazatelů likvidity, které vypovídají o schopnosti podniku hradit své

krátkodobé závazky (KZ) a KBÚ (krátkodobé bankovní úvěry) a OA (tj. finanční majetek +

pohledávky + zásoby) s tím, že:

• běžná likvidita charakterizuje poměr celkových OA/(KZ + KBÚ)

• pohotová likvidita charakterizuje schopnost finančního majetku a pohledávek krýt KZ

a KBÚ

• peněžní likvidita charakterizuje schopnost splatit KZ a KBÚ pouze z finančního

majetku.

Ze vztahů v rámci finanční rovnováhy vyplývá, že:

• krátkodobá finanční stabilita je charakterizována peněžní likviditou, pohotovou

likviditou, a podíl závazků po lhůtě splatnosti k výnosům vyjadřuje platební neschopnost

podniku (nebo v daném odvětví)

• dlouhodobá finanční stabilita je vyjádřena běžnou likviditou. Pokud je < 1, podnik

financuje dlouhodobými aktivy krátkodobý cizí kapitál (pod kapitalizace podniku).

Pro FA musí být vybrány ukazatele ze všech tří definovaných skupin, které co nejlépe

charakterizují sledované vlastnosti, které však nejsou souřadné z hlediska významu (mají

různý stupeň analytičnosti), a není tedy vhodné je libovolně směšovat.

Vzhledem k tomu, že významnou součástí finanční situace podniků je efektivnost využití

cizího úplatného kapitálu, je třeba stanovit podmínku pro efektivnost zadluženosti ve tvaru:

Produkční síla (EBIT/A) > úroky/(BÚ + emitované dluhopisy) x (VK + BÚ + emitované

dluhopisy)/A

Příklad pyramidové struktury a vazby vlivu poměrových ukazatelů na ukazatel ROE je

uveden ve skriptech EP (obr. 4.16).

Uvedená struktura poukazuje na vliv ukazatelů FA na rozhodující zvolený souhrnný ukazatel

rentability VK (ROE).

Z grafu je patrno, že na výši ROE působí dvě hlavní skupiny ukazatelů, a to:

• skupina ukazatelů charakterizující tvorbu produkční síly, tj. ukazatele: EBIT/A, EBIT/

Výnosy, Výnosy /A, a

• ostatní ukazatele ze skupiny charakterizující dělení EBIT (dělení produkční síly), tj.

ukazatele: finanční páka, ČZ/Z, (BÚ + emit. dluhopisy)/CZ + ost. P), nákl. úroky/(BÚ +

emit. dluhopisy).

Další informace a metodiku FA lze nalézt např. na www.mpo.cz (záložka – analýzy). Tisková

informace: časopis Ekonom č.20/2004 str. 50-52.

3.3.6 Grafická analýza

Pro zpracování finanční analýzy v rámci bakalářských a diplomových prací pomocí

grafické analýzy doporučuji, ke zvýšení názornosti finanční analýzy kromě nejběžnějších

grafů (sloupkového, spojnicového a výsečového), využívat (k rychlému a přehlednému

vyhodnocení postavení podniku v řadě ukazatelů vzhledem k odvětvovému průměru a ke

srovnání s nejlepším podnikem nebo konkurenčním), tzv. Spider grafu. Problematiku lze

nastudovat např. Synek a kolektiv Manažerská ekonomika (třetí přepracované a aktualizované

vydání, Grada Publishing a.s. (2003) str. 372.