Filosofie 19. století

• = poklasická filosofie
• nastupující filosofie po Hegelovi – zdání konce filosofie
• odpor proti racionálnímu duchu osvícenství
• rozpad tradiční společnosti – společenská deziluze
• hlavním tématem se stává člověk, tradiční metafyzické otázky ustupují do pozadí
• vznik filosofické antropologie
• rozpad Hegelovy školy
  • ü starohegelovci
    • konzervativní křídlo
    • výklad Hegela proti Schellingovi
  • ü mladohegelovci
    • snaha očištění od ústupků vůči křesťanství
    • vycházejí z Hegelovi Dialektiky
  • hlavní filosofické směry
    • ü scientistní
      • důraz na vědecký přístup a poznání
      • positivismus, marxismus
    • ü iracionalistické
      • zavrhování rozumu
      • upřednostňování citu a víry
      • Kierkegaard, Schopenhauer, Nietzsche

• Ludwig Feuerbach (1804 – 1872)
  • ü mladohegelovec – protikřesťansky zaměřen
  • ü náboženství vzniklo z lidského egoismu a touhy po štěstí
    • člověk do osoby boha promítá svůj vlastní ideál
  • ü nutnost základ nového náboženství – náboženství člověka
  • ü dílo:
    • Podstata křesťanství
      • staví rozdíl mezi člověkem a zvířetem

Marxismus

• Karel Marx (1818 – 1883) a Bedřich Engels
• scientisní směr
• podstatou světa je materiální skutečnost a ideje jsou jen jejím odrazem v lidském vědomí
• podstatou člověka je práce
• třídní boj
  • ü ekonomické vztahy jsou hybnou silou lidstva
  • ü směřování k beztřídní společnosti – proletářská revoluce
• historický materialismus
  • ü určující je jak společnost vyrábí
    • dáno výrobními sílami a výrobními vztahy
  • 3 části
  • 1) dialektická a historický
    • 3 základní dialektické zákony
      • zákon jednoty a boje protikladů
      • zákonu přechodu změn kvantitativních ve změny kvalitativní
      • zákon negace negace
    • než dojde k revoluci, probíhá řada změn – svým obsahem nemění podstatu
    • à v revoluci jedna skutečnost zanikne
    • à dále existují protiklady
  • 2) ekonomická teorie
  • 3) vědecký socialismus
  • zkoumání společenských jevů jako struktury: ekonomika – politika – filosofie

Positivismus

• scientistní směr[1]
• staví se negativně k nadřazování rozumu nad skutečnost
• Auguste Comte (1798 – 1857)
  • ü dílo:
    • Kurs positivní filosofie
  • ü 3 stadia vývoje vědění
    • teologické
      • lidé se zabývají konečnými a prvními příčinami a představují si je jako nadpřirozené činitele
    • metafyzické
      • lidé nahrazují nadpřirozené činitele abstrakcemi
    • positivní
      • vědění se stane věcným a určitým
    • ü odklon od metafyziky – pozornost věnuje faktům
    • ü klasifikace věd a jejich řazení podle předmětu a metody zkoumání
      • matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie a sociologie
    • ü ustanovuje sociologii
  • positivismus v Anglii
    • ü Anglie tradičně empiristicky orientovaná à uchycení Comteho myšlenek
    • ü John Stuart Mill (1806 – 1873)
      • přihlédnutí k psychologii, kterou Comte odmítal
      • utilitarismus[2] a liberalismus
    • ü Herbert Spencer
      • inspirován Charlesem Darwinem

Iracionalismus

• podstata světa lze pochopit pouze vůlí, citem, intuicí, vírou…
• negativní postoj k Hegelově filosofii
• Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
  • ü německý filosof
  • ü jako osobnost velice nesnášenlivý
  • ü vychází z Kanta a indické mystiky
  • ü voluntarismus[3]
    • vůle vytváří pohyb tím, že nás tlačí před sebou
  • ü svět se nám jeví jako představa – cestou rozumu se za představu nelze dostat
  • ü tělo
    • představa
    • vůle – tělo je vůle objektivizovaná v čase a prostoru
  • ü „Život ani nestojí za to, aby byl žit.“
    • 2 řešení:
      • estetická cesta vysvobození[4]
      • asketická cesta – vychází z indického myšlení
    • ü „Rozum je pouze hladina hluboké tůně.“
  • Sören Kierkegaard (1813 – 1855)
    • ü dánský filosof a náboženský myslitel
    • ü velké obecné otázky – pravdy, smyslu života, existence…
    • ü především etické otázky
      • ve svých dílech se dotýká např. problematiky zabití vlastních dětí ve prospěch společnosti – osoby Abraháma,
    • ü pojem existence[5] = naše nejniternější já
    • ü naváže na něj filosofie existence
  • Friedrich Nietzsche (1844 – 1900)
    • ü německý filosof
    • ü základní životní princip – individuální vůle k moci
      • představa nadčlověka jako rozchodu s tradičními hodnotami
    • ü požadavek přehodnocení všech hodnot
    • ü „bůh je mrtev“
      • výzva k odklonu od pseudojistot metafyzických pojmů
    • ü dílo:
      • Zrození tragédie z ducha hudby
      • Nečasové úvahy
      • Radostná věda
      • Tak pravil Zarathustra
      • Vůle k moci – nedokončeno
    • ü východisko jeho filosofie – Herakleitos, Schopenhauer a Wagner
    • ü nazýván „filozofem s kladivem“ – rozbil staré hodnoty
    • 1) období velblouda – přijímání hodnot autorit
    • 2) období lva – tvrdá kritika a negace přijatých hodnot
    • 3) období dítěte – utváření vlastních hodnot
    • ü filosofie zneužita fašismem

[1] i přes to, že k racionalismu se staví negativně

[2] hodnocení jevů z hlediska jejich užitečnosti

[3] základem všeho bytí je vůle

[4] protežování hudby Richarda Wagnera

[5] pro změnu se tady tomu říká „svojskost“