William Shakespeare – Romeo a Julie

• 1) Místo a doba děje
• – italské město Verona
• – století, období vrcholné renesance
• 2) Námět, dějová osnova
• – Příběh o tragické lásce dvou mladých lidí – Romea Monteka a Julie Kapuletové. Dvou lidí, mezi jejichž rodinami vládne vzájemná zaujatost a nenávist. Romeo a Julie se seznamují na slavnostním plese, kde se do sebe na první pohled zamilují. Romeo přichází pod balkón Juliina pokoje, kde si navzájem slíbí lásku. Romeo se jde poradit k Lorenzovi. Svěří se mu a Lorenzo je tajně oddá. Později Tybalt vyprovokuje na náměstí hádku. Romeo moudře ustupuje, jeho přítel Merkucio ho brání, ale je Tybaltem zabit Romeo chce pomstít smrt svého přítele a tak vyzívá Tybalta na souboj. V tomto souboji Tybalt umírá. Romeo je za svůj čin vyhoštěn z města Verona a odchází do Montany. Juliini rodiče připravují svatbu své dcery s hrabětem Parisem. Julie se snaží sňatek co nejvíce oddálit, avšak den svatby se blíží. Přichází tedy k Lorenzovi pro radu. Ten jí nabízí uspávací lék, který způsobí, že Julie na 48 hodin upadne do hlubokého spánku. Lorenzo posílá Romeovi vysvětlující zprávu. Ta mu však nešťastnou náhodou nepřijde. Když se po kraji rozkřikne, že dcera Capuletova zemřela, přijede Romeo do Verony a nad Juliinou hrobkou se žalem otráví. Když se Julie probouzí ze spánku nachází svého Romea mrtvého. Nechce bez něho žít a tak se usmrtí jeho dýkou.Teprve nad hrobem Romea a Julie se dva znepřátelené rody Monteků a Capuletů usmířují.
• 3) Hlavní postavy, charakteristika

JULIE: oddaná, citlivá, statečná dívka, která bojuje o právo na lásku a samostatné rozhodování.

ROMEO: upřímně milující, schopný obětovat pro lásku vše.

TYBALT: Juliin bratr, rváč

MERKUCIO: Romeův přítel, vtipný a výmluvný

CHŮVA: lidová a komická postava

MONTEKOVÉ x KAPULETI

CHÓR: role lidu, odlehčuje děj

VAVŘINEC: kněz, pomáhá Romeovi a Julii

• 4) Autorův záměr
• – Zobrazení důsledku při střetu lásky a nenávisti, boj mladého člověka o vlastní osud, snaha o mír.
• 5) Umělecké a kompoziční prostředky
• – poezie i próza, aktuálnost
• – tragédie s komickými prvky (mluva chůvy)
• – verš: blankverst = nerýmovaný pětistopý jambický verš
• – další druhy verše: daktyl, trochej
• – druhy rýmu: přerývavý, obkročný, střídavý, sdružený a postupný)
• – prolog ve formě sonetu (4 strofy – 2 terčeta a2 kvarteta = teze, antiteze, syntéza,pointa)

William Shakespeare

• – anglický spisovatel a dramatik
• – autor divadelních her, psal tragédie, komedie, historické hry i dramatické romance

např: Romeo a Julie, Kupec benátský, Jak se vám líbí, Othello

• – jeho hry překládal Josef Václav Sládek

znaky Shakespearovského dramatu:

• – typické je pro jeho drama střídání prózy s veršem
• – spletitý děj, neomezenost času i místa, kladné i záporné vlastnosti postav
• – komické prvky nejsou zvláště odděleny od tragických
• – tragédie jsou způsobeny lidskou vášní nebo náhodou
• – ženy rozhodují o svém životě samostatně, jsou sebevědomé

Úryvek

Romeo: Jestliže hrubou rukou, svatá ty, tvou ruku znesvěcuji, za pokání, dva uzardělé poutníky, mé rty, nech slíbat přečin mého dotýkání.

Julie: Své ruce křivdíš, milý poutníče, jež dotykem se mojí ruce klaní. Mé ruce pro poutníky světice a jejich polibek je rukoudání.

Romeo: Vždyť světice má rty a poutník též.

Julie: Leč jenom k modlení je oba mají.

Romeo: Mé ptosí tvé: „Co ruce učiňtež!“ Vyslyš je, svatá, ať si nezoufají!

Julie: Světice mlčí, prosbu splňujíc.

Romeo: Jen mi ji splň a nemluv při tom nic. (políbí ji) Teď všechen hřích z mých rtů je tvými sňat.

Julie: Leč na mých zas je tvého hříchu tíha.

Romeo: Mám tě jej zbavit? Ach jak rád! Vrať mi můj hřích!

Historické a společenské souvislosti

• – vláda královny Alžběty I. (ang. Elizabeth I.) -> Alžbětinská éra – považována za zlatý věk anglické historie
• – vrcholná renesance
• – humanismus=návrat k hodnotám pozemského světa, v popředí zájmu je člověk, rozkvět spisovné češtiny
• – poč.14.st až poč. 17.st.
• – návrat k antice, myšlenkový a umělecký proud
• – rozvoj divadla, literatury v národních jazycích a architektury
• – boje mezi protestanty a katolíky
• – další renesanční autoři: Itálie Dante Alighieri(Božská komedie), Giovanni Boccaccio(Dekameron) Španělsko Miguel de Cervantes y Saavedra(Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha) Francie Francois Villon(Odkaz, Závěť, villonská balada=3strofy – 7 až 12 veršů + závěrečné poslání 4 až 6 veršů + opakováný poslední verš(=refrén))
• – huminističní autoři: národní:Václav Hájek z Libočan(Kronika česká), Jan Blahoslav(Gramatika česká, Filipika proti misomusům, Muzika,překlad Nového zákona a Bible Kralické), Daniel Adam z Veleslavína(Kalendář historický) X latinští: Jan z Rabštejna(Dialogus), Jan Campanus Vodňanský(Bretislaus)
• – počátky dramatu již v antice (oslavy bohů), u nás 1.hra – Mastičkář