Světová literatura v období renesance a humanismu
- – 16. století
Toto období se neobešlo bez válek, morů. Na různých evropských místech vznikají drobné nepokoje – rychle potlačeny.
Rozvoj námořnictví, obchodu a dopravy => * koloniální mocnosti (Španělsko, Francie, Anglie, Portugalsko, …)
Postupně se dostává k moci měšťanstvo (podnikají v ekonomice, podporují kulturu, vliv na politiku – díky financím).
Renesance = renaissance (znovuzrození, obrození, obnovení). Tento styl ovlivnil všechny oblasti umění – hudba, architektura, malířství, sochařství, … . Rozvoj v Itálii (Neapol, Benátky, Padova, …).
Hlavním středem učení se stává člověk (ne bůh) – nemá tu místo asketický člověk – ale člověk, který si život užívá.
Prosazuje si individualismus – sám za sebe. Důraz na osobnost člověka. Stále křesťanství ovlivňuje morálku, myšlení, názory, …
Rozvoj vědy – hlavně přírodní
Galileo Galilei – „A přece se točí.“
Mikuláš Koperník – Centrem je slunce
Jordano Bruno – za své názory upálen – „Vše je v pohybu.“
Zámořské plavby
Kryštof Kolumbus (1492 – Objevení Ameriky)
První pitva (v Praze)
Ján Jesénius – zkoumání těla, na základě těla => sochařství
Sochařství – zobrazování slavných mužů, žen, výjevů života, vidíme jak se socha tváří, na sochách jsou vidět svaly, proporce.
Michelangelo Buonarotti – socha Davida
Výtvarníci
Leonardo da Vinci – obraz Mona Lisa
Architektura – napodobuje antický sloh
Literatura – rozkvět poezie a dramatu, píše se v národních jazycích. Šířena knihami, píše se od roku 1453 (Johannes Gutenberg) knihtiskem => levnější knihy.
Humanismus = humanus (lidský), myšlenkový směr (filozofický směr) od 14.století, zdůrazňuje lidskou důstojnost, svobodný rozvoj osobnosti v odpovídajících podmínkách v životních i společenských. Používal klasickou latinu, důraz na dobro, krásu. Trochu proti nadvládě, napadá život církve – nežije podle bible.
Reformace = reformare (obnovit, přetvářet) – cíl reformovat církev, omezit její moc.
Žánry
– sonet (neboli znělka, lyrická poezie, má 14 veršů)
– novela (epický žánr prózy)
– esej (kritické zamyšlení o aktuálních problémech)
– pikaresní román (parodie románu)
– epos, satira, lyrická píseň, epigram, životopis, historická povídka, komedie a tragédie (divadlo)
Témata
– člověk a jeho život (lidská existence)
Jazyk
– národní jazyky
NIZOZEMSKÁ LITERATURA
Erasmus Rotterdamský
Kriticky se staví proti církvi, píše o pokrytectví. Dílo „Chvála Bláznovství“
ITALSKÁ LITERATURA
Dante Alighieri
Byl z Florencie, psal komedie.
„Božská komedie“ – Duchovní epos (vychází z biblických námětů, křesťanské myšlenky). Tři části – peklo, očistec a ráj; námětem je putování těmito třemi částmi. Potká tři šelmy (leopard – pýcha, vlčice – lakota, lev – smyslnost). Přichází básník Vergilius, řekl, že ho zachrání, provede ho peklem a očistcem, nemůže do ráje. Jeho láska Beatris.
Francesco Petrarca
Tvůrce sonetů (znělek) – 14 veršů do 2 čtyřveršových slok a do 2 tříveršových slok.
„Sonety Lauře“ – lyrická báseň, vypráví o lásce k Lauře (symbol krásy a ctnosti), zpověď člověka.
Giovani Boccaccio
Píše příběhy. Studoval práva ve Florencii. Aktér milostných afér.
„Dekameron“ – celkem 100 novel, které si vypráví 10 lidí za 10 dní. Vypráví si na různá témata. Většinou humorné a rozmařilé.
Niccolo Machiavelli
Prozaik, dramatik, politik.
„Vladař“ – vize státu, jak by měl vladař vládnout.
FRANCOUZSKÁ LITERATURA
Francoise Villona
Za jeho tvorbu hrozil trest smrti, ale byl omilostněn.
„Balada o oběšencích“ – naturalisticky líčí těla mrtvých vydaná živlům a vránám napospas.
„Villonská balada“ – 4 sloky, 1., 2. a 3. má 7-12 veršů, 4. sloka má 4-5 veršů – je poslední – poslání.
„Malý testament“ (Odkaz) a „Velký testament“ (Závěť)
Francoise Rabelaise
Žil na přelomu 14. a 15.stol., stal se lékařem a věnoval se přírodním vědám.
„Gargantua a Pantagruel“ – satiristický román, vypráví o 2 obrech – otcovi a synovi, kteří se mají přizpůsobit reálnému životu. Kritizuje společnost, vysmívá se hlouposti, omezenosti a je na straně těch, kteří dovedou život prožít.
Michel de Montaigne
Žil v 16.stol., filozof. Autor řady esejů, ve kterých pojednává o problémech svého života.
„Kniha esejů“ – literárně kritická stať, publicisticky pojatá z uměleckého hlediska autora.
„Myšlenky esejů“ – školství, filozofie, vnímání světa. Říká se, že studenti by měli být samostatnější, měli by přemýšlet.
ŠPANĚLSKÁ LITERATURA
Losaritlo z Tormesu
- století
„Pikareskní román“ – autobiografie, líčí strastiplnou cestu malého chlapce za obživou. Jeho průvodci jsou slepý žebrák, lakotný kněz a prodavač odpustků. Je to parodie rytířského románu, jejíž hlavním představeným je pikaro – šibal
Lope de Vega (1562-1635)
Divadelní hry – až 2000 her.
„Ovčí pramen“ – (Fuente Ovejuna) – svobodná vesnice, která se vzbouří, protože kontur – velitel rytířského řádu neuznává svobodná práva vesničanů, pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy. Vesničané ho zabijí. Král vyšle do vsi soudce, aby vraha potrestal. Obyvatelé se na soud připraví a odsouzena by měla být celá vesnice => milost.
Miguel de Cervantes Saavedra (1547-1616)
Byl raněn v zámoří, byl zajat a odvlečen jako otrok do Alžíru. Po zaplacení výkupného se vrací domů a až do konce svého života má dluhy.
„Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha“ – román, hlavní hrdina prožívá rozpor mezi snem a skutečností. Na cestě se svým sluhou Sancha Panzou prožívá různá dobrodružství – v představách hrdinská, ale ve skutečnosti směšná. Dulcinea – žena, kterou obdivuje.
ANGLICKÁ LITERATURA
William Shakespeare
Největší světový dramatik. Od 1564-1616 studoval na Stradfotdu nad Avonou. Koncem 90.let odchází do Londýna a začíná psát první divadelní hry. Autor 36 divadelních her, 154 sonetů a 2 lyricko-epických básní.
Komedie:
„Mnoho povyků pro nic“, „Jak se vám líbí“, „Veselé Windsdorské paničky“, „Večer tříkrálový“
„Zkrocení zlé ženy“ – otec má 2 dcery – hubatou Kačenu, která odmítá všechny ženichy a její hodnou sestru. Všichni chtěli tu hodnou. Jeden šlechtic se nabídl, že Kateřinu zkrotí. Mladší dcera se provdá, šlechtic ji odvede do chatrče a zkrotí ji :-).
Historické hry:
„Richard II.“, „Richard III.“, „Julius Caesar“, „Jindřich IV.“, „Jindřich VI.“
Drama:
„Macbeth“, „Antonius a Kleopatra“
„Romeo a Julie“ – nešťastná láska Romea a Julie, dětí dvou mocných rodů ve Veroně, Monteků a Kapuletů. Tyto rody se nenávidí. Romeo Montek pozná Julii na plese. Zamiluje se do ní, i když ví, že je z rodu Kapuletů. Tajně se vezmou, ale Romeo nešťastnou náhodou zabije bratrance Julie. Je vyhnán z Verony a Julie je nucena vzít si šlechtice Parise. Julie se „otráví“, ale Romeo si myslí, že je doopravdy mrtvá. Romeo vypije jed vedle Julie, po probuzení Julie zjistí, že Romeo je mrtvý, proto se probodne. Oba rody se nakonec usmíří.
„Hamlet, kralevic Dánský“ – Hamletův otec, dánský král, zemřel za podezřelých okolností. Všechno nasvědčuje tomu, že byl zavražděn svým bratrem Claudiem, který se pak oženil s ovdovělou královnou. Jedné noci se zjeví Hamletovi otcův duch a potvrdí jeho dohady. Hamlet se rozhodne pomstít otcovu smrt. Aby nebyl podezřelý, předstírá šílenství. Prožívá těžké duševní stavy, uvažuje o smyslu lidské existence, je naplněn ideály humanismu, současně však trpí pesimismem, podlost člověka jej deprimuje natolik, že myslí na sebevraždu. Aby nabyl jistoty o Claudiově zločinu, zinscenuje s potulnými herci divadelní představení, jehož děj zobrazuje události při otcově vraždě. Král je zděšený, tuší však, že Hamlet šílenství předstírá, a proto jej posílá do Anglie. Hamlet se vrací z Anglie a jeho mečem umírá náhodně dvořan Polonius, otec Hamletovy milé – Ofélie. Ofélie se pomate a utopí, její bratr Laertes vyzve Hamleta na souboj. Král využije této příležitosti a potře Laertův meč jedem. Když Hamlet zjistí zradu, vytrhne Laertovi otrávený meč a probodne jim Laerta i krále. Současně umírá i královna, když se napila z číše otráveného vína, připraveného pro Hamleta. Hyne i Hamlet – zraněný na začátku boje.
„Othello“ – Desdemona se zamiluje do Othella, provdá se za něj a doprovází ho na tažení proti Turkům. Jago je Othellův pobočník a nenávidí ho. Rozhodne se, že ho donutí žárlit na Desdemonu a zorganizuje intriku. Othello začne žárlit, přijde za Desdemonou do pokoje a tam ji uškrtí. Jagova manželka Othellovi vše vysvětlí, načež se Othello probodne. Jago zabije svou manželku a je chycen a souzen.
„Král Lear“ – král měl 3 dcery. Nejmladší vyžene, protože mu neprojevuje lásku. Dvě zbývající se vdají a když získají jeho majetek, vyhodí jej. Až když je nemocný a nejmladší dcera se k němu vrátí a stará se o něj, zjišťuje, že ona ho milovala nejvíce. Vezme si ho na svůj hrad.
Pohádky:
„Bouře“, „Zimní pohádka“, „Sen noci svatojánské“
Geoffrey Chaucer (1340-1400)
„Canteburské povídky“ – 24 povídek – lidé v hostinci si vypráví povídky
Česká literatura v období renesance a humanismu
od 60.let 15.stol.-20.léta 17.stol
Vláda Jagellonců.
1526-1918 – dynastie Habsburků
*nauková literatura, překlad evropských děl. Úsilí o spojení literatury z životní praxí za kulturní převahy měšťanstva.
Hynek z Poděbrad
Přeložil část „Dekameronu“. Nemravné náměty.
„Májový sen“
Řečnické spisy: Pavel Koldín z Koldínova, Karel Starší ze Žerotína
Lékařské spisy: Jan Černý
Jan Jesenius
- pitva u nás
„Cestopisy“ – cesta do Izraele
Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600)
Překlad – „Herbář“ (Mathioli)
Mikuláš Dačický z Heslova (1555-1626)
„Prostopravda“ – shrnutí satirických básní
„Paměti“ – ukazuje na nelidskost doby, která vyvrcholila v bitvě na Bílé hoře
ČESKÁ LITERATURA
70.léta 15.-17.stol.
Kdo má peníze – sílí v politice. Vláda Jagellonců. Církevní nepokoje (katolíci X nekatolíci). Zbavit církev monopolu, v hospodářství a kultuře => povedlo se. Růst počtu měšťanstva – možnost výkladu bible.
Karel IV. – nástup renesance, v Čechách renesance zastavena – husitské boje. Kulturní úpadek, hospodářský úpadek, konec rozvoje věd.
Píše se latinsky a česky.
Jednota bratrská – Založena 1458 v Kunvaldu. Petr Chelčický (rovnost lidí, bratrství – oslovují se „bratře“, „sestro“), zpočátku odmítají vzdělání, pak zakládají školy, tiskárny (tiskli Bibli kralickou), kvalitní knihtisk, pěkná grafika, jazyk veleslavínština.
Hynek z Poděbrad – němec, předek Jiřího z Poděbrad, nemravné náměty, překládá německá díla do češtiny – „Májový sen“, „Veršové o milovníku“.
LATINSKY PSANÁ LITERATURA
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – „Žaloba k svatému Václavu“
Jan Campanus Vodňanský – Děkan a rektor UK, neznámý muž; „Bretislaus“
Zikmund Vintr – „Mistr Campanus“ – hlavní postava Jan Campanus Vodňanský
ČESKY PSANÁ LITERATURA
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520)
Psal právnické knihy v češtině. Silný vliv z Německa – Luteránství (zjednodušené křesťanství). Právník, profesor.
Přeložil knihy Jana Zlatouského: „O napravení padlého“, „Spisy právnické“
„O praviech, sudiech i o dskách země české knihy devatery“ – srovnává římské právo s českým a upřednostňuje české zákony. Spisy proti právům šlechty – nesouhlas šlechty. Na straně měšťanů.
Václav Hájek z Libočan (zemřel r. 1553)
„Kronika Česká“ – z pozice katolické šlechty, proti husitské víře, plná historických nejasností, od příchodu Čechů do roku 1526 (vláda Habsburků), přibarvoval příhody.
Oldřich Prefát z Vlkanova
Psal cestopisy – „Cesta z Prahy do Benátek a odtud po moři až do Palestiny“
Kryštof Havran z Polična a Bezdružic
Ze šlechtického rodu, velmi vzdělaný, cestopis – „Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země svaté, země Judské a dále do Egypta“
apologie = obhajoba
Řehoř Hrubý z Jelení (1460-1514)
Překládal do češtiny – přeložil „Chválu bláznovství“ (originál – Erasmus Rotterdamský)
Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599)
Univerzitní profesor, později tiskař, knižní vydavatel, překladatel, organizátor. Podle něj doba „veleslavínská“.
Editor „Česko-německo-latinsko-řeckého slovníku“
„Kalendář historický“ – snaha zpracovat evropské dějiny podle výročí
„Kroniky dvě o založení země české“
Odborné spisy: „Herbář“, „Kronika moskevská“, „Vypsání krajin země české“
Jan Blahoslav (1523-1571)
Významný biskup jednoty bratrské, studoval v zahraničí.
„Gramatika česká“ – věnoval se češtině – snaha o jednotu českého jazyka, všímá si větné skladby
„Kancionál Šamotúlský“
„Muzika“ – teoretický spis o sborovém zpěvu pro laiky
„Filipika proti Misomusům“ – útočný spis proti nepřátelům vzdělání, umění; tuto diskusi vedl s biskupem Janem Augustinem
„Bible kralická“ – přeložil Nový zákon. Bible kralická byla vytištěna v Kralickém Sněžníku.