Pojetí manegmentu
– určitý vědní obor začínající se vyvíjet na konci 19. a začátku 20. století – soubor názorů, zkušeností, doporučení, přístupů a metod, kterých vedoucí pracovníci (manažeři) používají ke zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí) jež jsou nezbytné k dosažení záměrů organizace – souhrn všech činností, které je třeba udělat, aby byla zabezpečena funkce organizace – činnost, která mobilizuje lidské i věcné činitele k dosažení podnikových záměrů – umění dosáhnout toho, aby lidé udělali co je třeba – mobilizace a aktivizace zdrojů a podstupování rizik s cílem dosáhnout žádoucích přínosů pro řízenou instituci Tři skupiny definicí 1. soubor názorů, zkušeností, doporučení, přístupů a metod, kterých vedoucí pracovníci užívají k zvládnutí specifických činností, jež jsou nezbytné k dosažení podnikových záměrů 2. činnost mobilizující lidské i věcné činitele k dosažení podnikových záměrů; umění dosáhnout toho, aby lidé udělali, co je třeba 3. mobilizace a aktivizace všech zdrojů a podstupování rizik s cílem dosáhnout žádaných přínosů pro řízenou instituci
MANEGMENT JAKO VĚDA
Věda : Zahrnuje jasné koncepce,teorie a další znalosti odvozené z hypotéz.
Techniky : Zásady určující ,jak provádět činnosti či metody , jak dosáhnout požadovaných výsledků. (rozpočty, síťové plány)
Teorie : Systematicky seskupené, vzájemně související koncepce a principy, které významně spojují oblast znalostí.
Vědecké metody : Zahrnují určení skutečnosti prostřednictvím pozorování.
Principy : Jsou tvrzení,které se považují v rámci vědecké disciplíny za pravdivá.
Paradigmata : Nosná myšlenka vědecké disciplíny,dobově podmíněné, vycházející z koncepce platné jen po určitou dobu.
MANEGMENT JAKO PROCES:
Management bývá v literatuře různě definován, respektive popisován. Známá je definice, která
říká, že management je proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně ve
skupinách a účinně dosahují vybraných cílů, nebo jiná, že řízením rozumíme dosahování cílů prostřednictvím
lidí ve formálně organizovaných skupinách.
Proces řízení je proces plánování a řízení na výkon nebo výkon jakéhokoli druhu činnosti, jako jsou: projektu (projektový management proces), nebo procesu (procesní řízení procesu, někdy označovaná jako měření výkonnosti procesů a systému řízení). Organizace vrcholové vedení je odpovědné za plnění svých procesních řízení. Nicméně, toto není vždy případ všech řídících procesů, například, je povinností vedoucího projektu provést proces řízení projektů
12.
Vývojové etapy managementu:
I.etapa
- Metody vědeckého řízení
- Stimulace, úkolová mzda
- Kontrola pracovních postupů
- II. etapa
- Plánování
- Pobídkové metody
- Manažerská revoluceIII.etapa
- Zvyšování spolupráce mezi zaměstnanci – vlastníky – MNG
- Externí konkurence
- IV. etapa
- Samosprávná firma
- Využití počítačů
- Robotizace
- PVSTEORIE BYROKRACIE (Max Weber)Došel k závěru, že pevná pravidla, přesné vymezení práv a povinností, jasné definování úkolů jsou základem všech sociálních organizací.
- Šest principů byrokratické organizace podle Webera:
- Německý sociolog Max Weber (1864–1920) je autorem klasické teorie byrokracie.
- dělba práce je základem organizace,
- jsou přesně definována práva a povinnosti každého pracovníka,
- v každé organizaci musí existovat soustava pravidel popisující fungování organizace, kterou vytváří normy, popisy činností, instrukce jak pracovat,
- vedoucí pracovník řídí neosobně a spravedlivě,
- práce je služba, ve které je nutno dodržovat přesně vymezená pravidla,
- vedoucí pracovník je povinen vytvářet podmínky pořádku, stability fungování organizace a zajišťovat její efektivnost.
- HUMANISTISCKÝ PŘÍSTUP
- VĚDECKÉ ŘÍZENÍ
- Základem je přesun zájmu na rozvoj člověka
- Za hlavní stimul je považováno uspokojení osobního rozvoje jednotlivce
- Humanistické teorie řízení zdůrazňují individuální rozvoj jako základní potřebu člověka
- Jsou však i mnozí, kteří jsou motivováni pouze existenčními nebo sociálními potřebami – Předlohou se stala nervová soustava a inteligenceKVANTITATIVNÍ PRINCIPY:SYSTÉMOVÉ PŘÍSTUPYPROCESNÍ PŘÍSTUPY V podtextu moderních teorií řízení cítíme snahu vybudovat “velkou teorii“, která relativně jednoduchým způsobem dokáže vyložit všechny problémy jevu tak složitého, jako je organizace. Aplikace jednotlivých teorií do dnešní reality však dělá problémy – nečekané změny v současném světě, překvapivé selhávání zákonitostí, nemožnost spolehlivě zachytit chaotický běh událostí – to vše odporuje jednoduchému mechanistickému chápání reality13.
- POSTMODERNÍ PŘÍSTUP
- EMPIRICKÝ PŘÍSTUP
-
KYBERNETICKÉ PRINCIPY ( Morgan)
- Ideálem pak pro ně může být pohodlný život, pravidelná mzda dosažená polovičním úsilím a nenáročné trávení volného času
Profil a osobnost manažera
Vlastnosti:
– Základní kompetence manažera
Kompetence manažera = způsobilost úspěšně vykonávat příslušné pracovní činnosti.
Tradiční pojetí hodnocení vychází z předpokladů, které pracovník k výkonu činnosti, funkce má.
Moderní pojetí hodnotí praktickou připravenost pracovníka podávat výkony s ohledem na očekávané výstupy v jeho pracovním zařazení.
Jde tedy o hodnocení toho, jak je manažer připraven vykonávat svoji práci, místo hodnocení, jaké by měl mít osobní vlastnosti, schopnosti, dovednosti.
Hodnocení lze strukturovat:
- odborné znalosti;
- praktické dovednosti,
- sociální zralost.
- -Odborné znalosti -Praktické dovednosti -Sociální zralost
-Obecné principy manažerské práce
Bez ohledu na typ organizace či postavení manažera v organizační hierarchii podniku lze vytipovat některé obecné zásady manažerské práce:
- volba priority,
- princip prevence,
- orientace na zákazníka,
- bezvadnost.
-Styl manažerské práce
-Vztah manažera k podřízeným -Autorita manažera
Může mít dvojí podobu:
- autorita formální, daná postavením manažera v organizaci, legitimním přidělením pravomocí i odpovědnost,
- autorita neformální, vyplývá z z uznání jeho schopností, chování a jednání s podřízenými.
Doporučení pro posilování autority: -Komunikace s podřízenými
Komunikace s podřízenými patří k typickým aktivitám každého manažera:
- pokyny a instrukce zadávat rozhodně, ale srozumitelně,
- úkol nelze vymezit mlhavě, je dobré si ověřit, zda podřízený úkol pochopil,
- součástí úkolu by mělo být i určení termínu jeho splnění,
- je vhodné zařadit zadávaný úkol do širších souvislostí,
- při zadávání úkolu sdělit i potřebné množství dat a podrobností,
- nezadávat příliš mnoho příkazů nebo úkolů najednou;
- je-li úkol řešením nějakého problému, je vhodné probrat s podřízeným jeho názor na plnění tohoto problému; je třeba naznačit přístup manažera k řešení;
- přílišný odstup od podřízených škodí, je nutno umožnit podřízeným osobní kontakt s nadřízeným;
- podpora otevřené komunikaci,
- odstraňovat z pracoviště strach, nejistotu,
- přístupnost i k jiným stanoviskům a názorům,
- začátek jednání by měl být vždy přátelský, respektovat názor partnera, nesouhlas neříkat přímo, k nesouhlasu je vhodné směřovat otázkami;
- otevřeně přiznat případná pochybení.
-Kritika -Prezentace -Sebeřízení
-řízení času
- Vedení lidí. Potřeby. Motivování. Styly manažerské práce (styly vedení).
Vedení lidí
Zpravidla tento pojem zahrnuje schopnost vést, usměrňovat, stimulovat a motivovat své spolupracovníky ke kvalitnímu plnění vytýčených cílů.
Při vedení lidí lze pozorovat dva přístupy k této problematice:
1) Teorie X – krátké vodítko = zdůrazňuje význam hmotné stimulace za konkrétní výkon, výrazné prosazování motivace negativní a pozitivní, trestů a odměn.
2) Teorie Y – volné vodítko = zdůrazňuje zejména nepřímou motivaci. Snaží se vyvolat zájem o práci, vytváření tvůrčího prostředí pro autonomní pracovníky, kteří jednají samostatně a uvědoměle.
Proces motivace má dvě složky:
Direktivní = zaměřující motivované chování k určitému cíli,
Dynamogenní = aktivující vznik a udržování určité energie motivovaného chování.
Potřeby
Pro pracovní motivaci mají ze skupiny získaných potřeb největší význam sociální potřeby:
- potřeby bezpečí – potřeba sociální jistoty, stability v zaměstnání
- potřeba sociálního styku a sounáležitosti ke kolektivu – antipatie k izolaci od společenského prostředí, snaha patřit k větším společenským celkům,
- potřeba osobní nezávislosti na druhých,
- potřeba aktivity – je dána fyziologickou adaptací orgánů lidksého těla k činnosti – nečinnost je neformálním stavem, setrvání v ní vyžaduje úsilí, jež často unavuje více než aktivní činnost,
- potřeba uznání, hodnocení a sebehodnocení – souvisí s předchozími sociálními potřebami a doplňuje je,
- potřeba seberealizace – v nejširší míře naplnění smyslu života projevující se snahou lidí realizovat své schopnosti, znalosti, dovednosti, aspirace, ideály a zájmy.
Motivování
Motivace je výslednicí vnějších podnětů a vnitřních impulsů
Hlavní skupiny stimulů:
- Mzda, prémie, odměna, podíl na zisku,
- Poskytování materiálních výhod,
- Úprava charakteru práce,
- Delegování vyšší míry pravomoci a odpovědnosti a postup do vyšší funkce
Styly manažerské práce
Určují ho charakteristické rysy používaných metod vedení spolu s osobními vlastnostmi, postoji a návyky příslušného manažera. Uvádíme nejčastěji tři styly:
- Autoritativní – diktátor nesnáší odpor, vyžaduje přesné plnění určených úkolů, potlačuje samostatnost a iniciativu.
- Demokratický – demokrat se radí se spolupracovníky, umožňuje jim prosazovat názor, management může však přerůstat do zdlouhavých a neplodných diskusí.
- Liberální – liberál natolik respektuje samostatnost jednotlivců, že často přejde do pozice, kdy se věcem ponechává volný průběh. Každý však může pracovat zcela samostatně a projevovat nejvyšší iniciativu.V praxi se ponejvíce uplatňuje kombinace všech tří stylů, technologická kázeň vyžaduje autoritativní řízení, vysoce kvalifikovaným specialistům ve výzkumu nejvíce vyhovuje liberální styl.Kontrolní činnost je nedílnou součástí manažerských aktivit na všech stupních řízení. Smyslem kontroly je získat přesvědčení (důvěru, jistotu), že vývoj řízené reality se vyvíjí žádoucím směrem a určené záměry budou dosaženy.Kontrolní proces se dá rozdělit do několika fází, jejichž rozlišení se nechá vysledovat u složitějších kontrolních akcí. Při běžné kontrole tyto fáze splývají
- Mezi tyto fáze patří:
- Fáze kontrolního procesu
- 19. Kontrolování. Význam. Kontrolní proces – funkce, průběh, činnosti. Úrovně kontroly. Zásady kontrolní činnosti. Vnitřní kontrolní systém organizace.
- získávání a výběr informací pro kontrolu
- ověřování správnosti získaných informací
- hodnocení kontrolovaných procesů
- závěry a návrhy opatření pro řídicí subjekt
- zpětná kontrola (kontrola kontroly)Vnitřní a vnější kontrola– vnitřní (interní) kontrolu;VNITŘNÍ KONTROLNÍ SYSTÉM ORGANIZACEstavu sledované reality s ohledem na specifikované požadavky. Je zřejmé, že kontrola nemáPreventivní funkce kontroly spočívá v působení svou přítomností, popř. i zásahy na stabilnírealizaci stanovených úkolů.které zamezují vzniku nežádoucích situaci. V tomto případě kontrola působí jako „síto“, přesúrazy nebo ekologické havárie apod.20. Řízení času. Význam řízení času. Analýza času. Plánování času. Techniky řízení času. Delegování (cíl, postup, problémy). Analýza času
- Technika, která byla použita v podnikovém řízení na dlouhou dobu je třídění velkých dat do skupin. Tyto skupiny jsou často označené, B, a C — od této doby jméno. Aktivity jsou zařazeny na těchto kritériích generála:
- Time management je způsob, jak si uspořádat čas a jak s ním hospodařit. Tou nejzákladnější radou je plánovat tak, aby byl čas využit co nejefektivněji. Se správným načasovánímzískáte dvě až tři hodiny navíc každý den.
- které by neměly být propuštěny např. vadné výrobky, zjištěné závady, které mohou způsobit
- Eliminační funkce kontroly znamená, že na základě kontroly jsou činěny zásadní zásahy,
- vývoj řízené reality. U podřízených existence kontroly vyvolává vyšší odpovědnost při
- opodstatnění, pokud chybí kritéria, která určují žádoucí stav.
- Inspekční funkce kontroly spočívá v objektivním zjišťování a vyhodnocování skutečného
- – vnější (externí) kontrolu.
- Základní členění kontrolních procesů spočívá v dělení na
- A– Úlohy, které jsou si povšimly jako bytí naléhavý a důležitý.
- B – úlohy, které jsou důležité ale ne naléhavý.
- C – úlohy, které jsou žádný naléhavý ani důležitý.
Plánování času:
- stanovit priority (úkoly podle důležitosti)
- podíl koncepční a operativní práce (podíl koncepční v ČR 20-205%, na západě 40-50%)
- práce s diářem
- stanovení minimálního programu
- záznamník myšlenek, nápadů,…
- umění odpočívat
- Techniky řízení času
- Vytvoření vize
- Hovoření se zaměstnanci
- Sepsání cílů
- Transformace cílů do úkolů
- Jednání (= plnění úkolů)PROCES DELEGOVÁNÍVnějším projevem řídícího působení řídícího systému (vedoucího) na řízený systém (podřízeného) je proces delegování a proces může mít charakter: • relativně trvalého pověření podřízených pracovníků určitými činnostmi.1. Pocit nenahraditelnosti3. Obava z neoblíbenosti
- 2. Nechuť opustit něco, co dobře umíme
- Bariéry delegování
- • jednorázového,