Pojem Evropa
Pojem Evropa
– dnes je pojem Evropa pro nás samozřejmý, ale dlouhou dobu tento pojem ani neexistoval
– pojem Evropy se vzal v antice – Europé, hrdinka báje, kde představovala matku
Minóa, v řeckém i římském podání prezentována jako mladá princezna, oblíbenkyně
Dia, který ji unesl na Krétu (pocházela z Fénicie – dnešní Libanon)
– vnímání Evropy tenkrát – jakási středomořská civilizace
– po úpadku Řecka a Říma se to přeneslo na evropský kontinent
– pro Homéra byla Evropa označením řecké pevniny;
– kolem 7.stol. př. Kristem – označení pro celý, Řekům známý kontinent (V – řeka Don,
Z – řeka Dunaj), později pojem Sarmatia (Europea x Asiatica)
– období středověku – pro označení Evropanů – nový pojem související s křesťanským
náboženstvím – hovořilo se o křesťanstvu (ta spojuje obyvatele Evropského
kontinentu), náboženství nejvýznamnějším jednotícím prvkem, bez problému to
fungovalo do roku 1054 – Velké schizma – rozkol mezi západní a východní církví
(křesťanská X ortodoxní), užívání křesťané=evropané vydrželo do přelomu 17. a
18.stol., posledním dokumentem, který ještě užil křesťané-evropané byl Utrechtský
mír. V Evropě se zrodila monistická idea Evropy (jeden prvek – křesťanství),
myšlenka království – Regnum Europae, jeden panovník Pater Europae.
– Nelze najít rozdíl mezi středomořskou a křesťanskou epochou (řecko/řím X
středověk); Oskar Halecki – snaží se najít geografické hranice, co je a co není Evropa,
podle něj je vytváření evropské civilizace velmi dlouhodobým procesem, kdy se
barbarské kmeny Z, S, Stř Evropy přidávaly ke Středomořské civilizaci, poč.tohoto
procesu na přelomu letopočtu, konec tohoto procesu 9. a 10. století. Christianizace
Východu – České země 863 (Velká Morava), Polsko 966, Uhry 974, Kyjevská Rus
988, Litva 1386. Poprvé se pojem Evropané objevil po bitvě u Poitiers (732) – tento
pojem označoval příslušníky křesťanské armády (bojovali proti Arabům), Karolínský
prostor nezahrnoval Skandinávii, Slovanské osídlení, Baltské národy, Pyrenejský
poloostrov (ovládaný Araby) ani germánské kmeny, Anglie a Skotsko.. I přesto ho
můžeme chápat jako civilizační historické jádro, ze kterého se křesťanství (řády atp.)
začalo šířit do ostatních částí Evropy.
– Konstituovaly se i politické principy – papež hlavou církve (ztělesňoval univerzální
princip), katolická církev byla univerzální ideou, problém mezi tím, kam až sahá moc
církve atp., (kdo má právo dosazovat krále, císaře atp.)
– Na konci karolínského pokusu – Renovatio imperii Romani – císař Otto III. a papež
Silvestr II. -> renovovat římské impérium na křesťanských základech
– Ve 12.století je možné v římskokatolické Evropě hovořit o kulturní a duchovní
jednotě – opírala se o několik základních principů, ale existovaly tady i další atributy
intelektuální, kulturní jednoty – latina (jazyk, kterým se domluvili všichni vzdělanci
té doby), středověké univerzity (kořeny univerzit je možné hledat v 11. a 12.století),
původní centra v Paříži nebo Boloni, velmi záhy se myšlenka univerzity jako
specifické instituce začala šířit do dalších zemí (Montpelier, Oxford, Padova, UK,
univerzita v Krakově, un. V Heidelbergu)
– Na konci středověkého umění dostala idea kulturní jednoty založené na latině a
křesťanství velkého konkurenta – moderní národní stát založený na jednotě etnika,
jazyka a sdíleného teritoria
– Pojem suverenita – stejně významný ve středověku jako dnes, ale středověcí obyvatelé
si pod ním představovali suverenitu personální (suverénní byl panovník – české země
byly suverénní protože v jejich čele stál král)
– Na prahu novověku (vznik moderních národů a náboženské války) – suverenita
personální přechází v suverenitu teritoriální (suverenita státu nebyla vázána na
panovníka), definitivní přechod bylo možno pozorovat v době konce 30leté války –
Vestfálský mír (1648)
– Reformace – symbolicky ukončily středověké pojetí na Respublica Christiana,
umožnilo to chápat Evropu v širším pojetí; jednalo se o náboženské války na přelomu
16. a 17.století, 1555 Augsburský náboženský smír (Cuius regio, eius religio – Podle
panovníka se řídí ostatní) -> model národního státu -> vytvořila se tzv. Pentarchie –
vláda pěti (VB, Francie, Rusko, Prusko, Habsburská monarchie) – určovaly dynamiku
mezinárodních vztahů v Evropě
– Respublica Litteraria (République des Lettres) – vznik tiskařského stroje, možnost
šířit myšlenky díky tisku, vrcholu v těchto snahách se dosáhlo v 18. století, přijalo
se osvícenské myšlení – o co by se mohla Evropská jednota opírat? -> svoboda (dle
osvícenců základ jejich filosofie), osvícenci byli nadšeni pokrokem v přírodních
vědách, snili o ucelení Evropy, zavedení míru a osvícenství (I.Kant – O věčném míru,
Evropa jako federace, mírumilovné vztahy mezi evropskými státy)
– Evropa 18.století však byla dobou, kdy v praktické politice vládlo spíše orientace na
Raison d’État – instrumentální racionalita (zavedl Machiavelli, praktikoval kardinál
Richelieu – symbol této myšlenky), zabezpečit bezpečnost a stabilitu
– Myšlenku Evropy podporovali i neosvícenci – např. Edmond Burke, v jeho době
představoval nejv. Problém – Co s Ruskem??? (příliš velké na to, abychom ho do
Evropy zahrnuli celé), pokud se podíváme na Rusko i z hlediska kultury a politiky
– V tomto období (od 17.stol) se stabilizovali hranice Evropy (V – Ural)
– Odmítači Ruska – Halford John Mackinder (Rusko je specifický geografický a
geopolitický celek, do Evropy proto nepatří), Arnold Joseph Toynbee (odmítl Rusko
do Evropy počítat), Richard Nikolaus Coudenhove-Kalergi (do spojení evropských
států nepatří Velká Británie a Rusko, VB proto, že britské impérium se odpoutalo
od Evropy přetvořením vnitřní struktury – změna na interkontinentální světové
impérium, velmi silný je vliv Ameriky, prostředníkem mezi Evropou a Amerikou
aniž by patřila mezi jednoho z nich) (Rusko se podle Kalergiho – dříve ruské carství
evropské s asijskými koloniemi, dnes větší částí v Asii než v Evropě, Rusko označil
jako Makedonii Evropy – Makedonie silnější vojensky, ale civilizačně na jiné úrovni
a nepatřila do prostoru tehdejšího Řecka, dle něj je nebezpečí Ruska pro Evropu
zvětšeno bolševickou ideologií, pozdější události celou řadu jeho tvrzení vyvrátily, ale
spoustu z toho má hlavu a patu)
– I v samotném Rusku existují proudy, které Rusko nevidí jako součást Evropy,
Z Evropa dekadentní, Rusko by se do toho nemělo míchat (car ………………)
– Halecki tvrdí, že Evropu bez Ruska nelze adekvátně analyzovat, že ruské kořeny
mají základ v Z Evropě (intelektuální, politické, kulturní spojení se Z Evropou), ve
12.století Kyjevská Rus padla pod nájezdy mongolských kmenů – toto přetrhání
civilizačních vazeb s Evropou nepůsobilo všude v Rusku stejně; Petr I. Veliký
– konsolidoval ruský stát vnitřně, angažoval se v evropských záležitostech,
v 18.století nelze bez přítomnosti Ruska analyzovat mezinárodní vztahy té doby, dále
obohacování Z Evropy uměním. Problém nastává bolševickou revolucí v Rusku –
systém neměl s Evropou nic společného
– Není problém rozdělit Evropu na V a Z, ale přese všechny protiklady, které v historii
Z Evropa měla (existence Stř Evropy – kombinace vlivů V i Z), nelze evropské dějiny
vysvětlit pokud rezignujeme na jednu z těchto částí)
Pojetí Evropy v dějinách
Francois Guizot – poprvé se pokusil zpracovat dějiny Evropy v 1. pol. 19. stol. (Dějiny
evropské civilizace) -> k Evropě byl velmi velkorysý, Evropa něco víc, pocit evropské
nadřazenosti (sdíleli tento názor i ostatní vědci, umělci a romanopisci atp.)
V průběhu 20. století byla velmi často idea evropské civilizace spojována do podoby
myšlenky společné západní civilizace (Z Evropa + S Amerika, případně ostatní)
Samuel P. Huntington – jeho myšlenky současné podoby světa a mezin.vztahů -> jsou značně
kontroverzní – značná chvála i kritika, na zač. 90.let se pokusil zamyslet nad tím, co se bude
dít se světem až skončí jistoty a stabilita studené války (v 90.letech různé prognózy – většinou
optimistické), Huntington ale řekl, že to tak nemusí být, načetl pesimistickou vizi – Rusko
se sice rozpadlo, soupeření ideologií – kapitalismu a socialismu – skončilo, ale nemusí to
dopadnout vítězstvím jedné z těchto ideologií -> dojde k soupeření civilizací např. o ropu, ale
i v kulturní rovině, dle něj hraje klíčovou roli kultura, civilizace je dle něj aplikovaná kultura,
kultura ve velkém (celkový způsob života toho kterého národa), píše o západní civilizace,
která má základ v Evropě a S Americe (USA+Kanada), dle něj civilizace Západu působí jinak
než ostatní, vztah mezi Západem a ostatními civilizacemi procházel změnami – vztahy mezi
složkami západní civilizace se proměňují, dle něj 2 paralelní i protikladné procesy:
1) Západní společnost velmi úspěšná – kultura apod. se samovolně šíří do celého světa
2) Přestože je úspěšná, nachází se v období úpadku
Úpadek se ale neobjevuje poprvé, objevoval se průběžně v celé historii. Huntington naznačuje
posun, ke kterému došlo po roce 1945 a ke kterému dochází v současnosti. Evropská
civilizace prý snad končí -> přechází do nového kulturního okruhu, nahradit evropskou
epochu má pojem „západní civilizace“ -> po rozdělení Evropy na V a Z se státy západu
musely více sblížit s USA, evropská jednota je v současnosti zpochybňována.
Staří Řekové chápali západ jako protiklad perské říše.
Varianty ideje Západu dle Davise
1) ty části Evropy, které patřily do svazku antické římské říše
2) křesťanská civilizace jako taková
3) katolická část křesťanské civilizace (např. Huntington)
4) někdy pouze protestantismus
5) v době osvícenství byla za centrum Západu považována kulturně i civilizačně Francie
(západ metaforou pro Francii – ta byla kulturní a civilizační mocností č.1 v tehdejší Evropě)
6) v pozdějším vývoji v souvislosti s koloniálními výboji byli jako Západ
označovány „nejvyspělejší“ imperiální mocnosti Evropy
7) marxisté tento koncept přejali a modifikovali a domnívali se, že v těchto státech
nejdříve dojde k revoluci a nastolení socialismu
8) Němci za obou světových válek měli tendenci sloučit pojem Západu s Němectvím
(Němci se snažili o zamaskování snahy o německou hegemonii, v první i druhé světové válce)
9) Varianta spojující Západ s ideálem WASP (var. 4), ztožnění západu s protestantským hnutím v USA
10) Snaha o ztotožnění Západu s ES/EU
Pro výklad a pro uchopení evropských dějin je pojem Západu nevhodný, zatemňuje
evropskou problematiku