Obor: literární věda – zabývá se vznikem a vývojem uměleckých textů

– má tyto podobory:

1. a) historie literatury – nejstarší, zabývá se vývojem národních literatur,

významem spisovatelů a jejich děl

1. b) teorie literatury – do národního obrození, zabývá se podstatou

literatury, druhovými formami, uměleckými

prostředky a rozdílem mezi poezií a prózou

1. c) literární kritika – nejmladší, vznik v NO, na uměleckou ji povýšil

F.X.Šalda, reaguje na aktuální literární dění,

provádí hodnocení, výklady a rozbory děl

 

Literární žánry: a) recenze

1. b) kritika
2. c) kritický esej ( nejmladší, vymyslel F.X.Šalda )

 

Literární kritika ( atributy ):

1. objektivnost = kritik by měl být nezaujatý, ničím neovlivněn

= vše by měl mít doloženo ke kritice díla

1. ohled na dobu = měl by se vcítit do doby, kdy dílo vzniklo
2. osobní nezaujatost = kritik ničím neovlivněn
3. kritik nemusí být spisovatel
4. kritika konstruktivní = nejenom zápory ale i klady
5. kritika je výsledkem bystrého rozumu, lehkého pera a širokého vzdělání
6. smysl: a) sloužit k orientaci čtenáře

1. b) sloužit pro samotného autora, aby zjistil úroveň svých děl
2. c) sloužit pro celou společnost

 

Vývoj české literární kritiky ( periodizace ):

 

• 30.léta 19.století

 

1. –   diferenciace názorů autorů

• spor – Máchův Máj ( 1836 ) – první kritizované dílo ( J.K.Tyl, Chmelenský )

• kritika negativní: Josef Krasoslav Chmelenský

 

Jan Slavomír Tomíček

Josef Kajetán Tyl

• kritika pozitivní: Jan Pravoslav Koubek

 

Václav Bolemír Nebeský

Karel Sabina

 

• 40.léta 19.století

• Josef Dobrovský – nevěřil v existenci českého jazyka, vše psal německy- shromáždil základy staroslově

 

• – dílo: Dějiny české řeči a literatury
• – podle něj čeština pro jednoduchý lid a němčina pro vzdělance

Zevrubná mluvnice jazyka českého

Slovník N-Č

• Josef Jungmann – Slovesnost – čítanka pro gymnázia
• Historie literatury české – učebnice dějin české literatury

• 50.léta 19.století

 

• snaha o samostatnou literární kritiku
• kritika už jako vědní disciplína
• Karel Havlíček Borovský – kritiku zatím pouze vydělil                                            Čech ), vytýká povrchnost
•                                                        – Kapitoly o kritice – kritizuje dílo J.K.Tyla ( Poslední

• prosazuje se Karel Sabina
•  

• 60.léta 19.století

• Josef Durdík – stranil Májovcům ( snaha povznést českou literaturu na úroveň – Všeobecná estetika, Poetika, jakožto estetika umění básnického

 

•                                literatury světové, otevřenost vůči světu ), odborník na romantiky

–          Ferdinand Šulz – píše kritické stati do Nerudových Národních listů

 

• 70.léta – 80.léta 19.století

• Ruchovci – škola národní ( Václav Vlček, Eliška Krásnohorská – vyprovokovala                                Hálek nebo Neruda? )

 

•                                spor s Lumírovci, rozpoutala boj o Hálka s Macharem – byl větší básník

• Lumírovci – škola kosmopolitní ( Jaroslav Vrchlický )

• kritiku nepsali, snaha povznést českou literaturu na literaturu světovou6) prelom 19. a 20.století

 

• konec 19.století – prudký rozvoj nových uměleckých směrů ( naturalismus, impresionismus, symbolismus, dekadence )
• cíl kritiky: 19.stol. národně výchovný ( Durdík, Chmelenský )
• 7) počátek 20.století
•                        20.stol. obhajuje nástup nových směrů

• Otokar Hostinský ( estetik )
• Tomáš G.Masaryk ( politolog, filosof )
• Jan Gebauer a Jaroslav Goll = skupina, která usvědčila rukopisy jako falsifikáty
• Vilém Mrštík – prosazuje kritický realismus ( navazuje na ruské autory )
• František Xaver Šalda – narodil se v Liberci, vystudoval gymnázium v Praze                                                 profesor románských jazyků- význam: povýšil literární kritiku na úroveň umělecké lit.                 kulturních, společenských a vědeckých )začal jako básník, dramatik …=> neúspěchy
• Boje o zítřek – shrnuje smysl literatury pro člověka      autorů ( Mácha, Zola, Flaubert, )
• Syntetizm v novém umění – určuje zde pravidla pro
•                                                                                                              literární kritiku:
•                                                                                       Němcová ) ~ tzv.formou medailonu
•                                                               Duše a dílo – kritické portréty našich i světových
•                                                   – dílo: Analýza – povídková kniha
•                  mizerný spisovatel, výborný kritik
•                  tvůrce eseje ( Úvaha o aktuálních otázkách
• – publicista: Tvorba ( časopis ), Šaldův zápisník ( měsíčník )
• – doktor filosofie, nahradil J.Vrchlického na UK jako

1. na autorovi se má ocenit originalita a původnost
2. jako literární kritik hledej na díle vždy nejprve klady ( při tom najdeš určité zápory ), nikdy ne obráceně
3. dílo kritizuj jako celek, nikdy nedrobit na jednotliviny
4. literárním kritikem se člověk rodí a dále se pouze zdokonaluje
5. objevil esej pro literární kritiku ( sklouben postup vědecký s uměleckým )
6. kladl důraz na subjektivitu ( každé dílo zapůsobí na čtenáře jinak )
7. kladl důraz na objektivitu, nezaujatosteseje: Básnická osobnost Dantova, Mácha, snivec a buřič
   • Šaldovo kritické hodnocení:                                                         dílech, přejímají )- Rais, Jirásek ( příliš popisná díla )                                   b) pozitivně – všichni nový autoři ( Machar, Sova, Březina, Toman, – positivismus, symbolismus, vitalismus     8) 1918 – 1945
   •                                                                                            Šrámek )
   • – naturalismus
   • – S.Čech ( vytýká mu povrchnost )
   • a) negativně – Vrchlický, Sládek ( Lumírovci – neosobní ve svých

• nevznikají nová díla ~ kritika se věnuje historickému zkoumání
• umírá řada kritiků: F.X.Šalda

                                           B.Václavek – knihovník brněnské univerzity, redaktor Rovnosti

                                         J.Fučík – Božena Němcová bojující, Sabinova zrada

                                          K.Konrád – divadelní kritik

zejména v koncentračních táborech ~ autoři levicově orientovaní

• pokračovatelé F.X.Šaldy: Arné Novák – profesor brněnské univerzity

             Albert Pražák

             Otokar Fischer ( přeložil Fausta )

             A.M.Píša ( odborník na wolkerovskou generaci )

             Felix Vodička

             Jan Mukařovský – strukturalista

Karel Teige – zakladatel Devětsilu

Václav Černý – literární kritik a historik, překladatel

z románských jazyků

– 1948 vyřazen z proudu lit.vědy

– signatář Charty 77

9) 1945 – 1948

• objevuje se znovu lit. kritika

• objektivní kritikové ~ Václav Černý, Jindřich Chalupecký

• neobjektivní kritikové ~ Zdeněk Nejedlý – ministr školství a kultury – kritik, estetik svých kritikách, hodnotil dílo Jiráska, Něm. 

 

• 10) 60.léta 20.století
•    Ladislav Štoll a jeho žákyně Hana Hrzalová
• – nepřítel všeho moderního, nemilosrdný ve
• – řídil časopis Var

• uvolnění poměrů
• vzniká řada novin, časopisů ( Květen, Host do domu )

• protimarxističtí kritikové: Václav Havel

Jan Lopatka

Ludvík Kundera

Zdeněk Kožmín

Jan Patočka

Felix Vodička

• marxisté: František Buriánek

Milan Blahýnek

 

 

11) 70.léta 20.století

• literární kritika: a) oficiální
•    b) samizdatová – Jan Lopatka

Jindřich Chalupecký

Zdeněk Rottrekl

Václav Renč

Václav Černý

Zdeněk Kožmin

1. c) exilová – Josef Škvorecký ( Toronto )

Mojmír Grygar ( Švýcarsko )

Jiří Grůša ( Německo )

Pavel Tigrid ( Švýcarsko )

Jiří Pelikán ( Itálie )

     

 

     12) 1989

• časopis Listy, Vokno, Proglas, Akord
• současní kritici – Martin Putna

Petr A. Bílek

Jan Lukeš