Choroboplodné mikroorganismy,
Choroboplodné mikroorganismy,
Choroby, Očkování, Léčení, Imunita
Nebuněční: Viry (Vira)
– 1892 Ivanovskij – objev virů (virus tabákové mozaiky)
– Studiem virů se zabývá virologie
– Nebuněčné organismy schopné rozmnožování pouze v hostitelských buňkách
– Nitrobuněční parazité
– Nemají vlastní aparát pro syntéru bílkovin (= ribozómy a tRNA), ani vlastní metabolický aparát
=> zcela závislí na hostitelské buňce
– Citlivé na podmínky prostředí => musí proběhnout přímá infekce (kapénková = šíření virionu; nebo přímý
kontakt = okamžitý během několika sekund
– Holý genetický program (infekční nukleová kyselina)
– Viry bakterií = bakteriofágy
– Jednotka viru = virion
– Velikost 20 – 300 nm
1) Nukleová kyselina – buď cyklický chromozom RNA nebo DNA => RNA viry (rostlinné) DNA viry
(živoč.)
2) Kapsid – bílkovinný obal; z makromolekul bílkovin (kapsomer)
– geometricky pravidelná struktura
3) Membránový obal – okolo kapsidu, tvořený bílkovinami a fosfolipidy
– Virové bílkoviny jsou vždy specifické a udělují viru antigenitu
+ Enzymy – mají jen některé, zahajují reprodukci uvnitř hostitelské buňky
– Rozmnožování viru: 3 části životního cyklu
– Virion = klidová forma, mimo hostitelskou buňku
– Infikování hostitelské buňky, rozmnožuje se
– Opět jako virion je po rozpadu buňky (lýzi) uvolňován do prostředí
– Průběh virové infekce:
1. Přilnutí viru k hostitelské buňce
– Pro přichycení viru nutné specifické receptory na hostitelské buňce = citlivost buňky na virus
– U viru – nositelem specifity (antigenity) = membránový obal nebo kapsid
– Některé viry – nespecifické = mechanické pronikání (rostlinné viry)
– Permisivita buňky = schopnost buňky uskutečnit gen. program nukleové kyseliny viru po napadení
2. Vniknutí viru do buňky
– Vnikne buď jen nukleová kyselina (bakteriofágy) nebo celý virus (živočišné buňky)
– Pokud vnikne celý virus – membránový obal a kapsid rozloženy enzymy buňky
3. Replikace chromozomu viru
– Podle genetických informací v nukleové kyselině viru se v buňce začnou syntetizovat enzymy
– Vede k rozpadu chromozomu hostitelské buňky => replikace (100 – 1000 jednotek)
– Okolo každé nukleové kyseliny se vytvoří kapsid
– Dojde k lýzi (prasknutí) hostitelské buňky a uvolnění virionů
4. Provirus
– Někdy dojde k včlenění nukleové kyseliny (chromozomu) hostitelské buňky
– Vznikne „virový chromozom“ => předáván dceřinným buňkám = provirus
– Za urč. podmínek může provirus udělit hostitelské buňce nové vlastnosti => obvykle nádorová buňka
Podvirové (subvirové) infekční jednotky jsou ještě jednodušší než viry
– Původci závažných infekčních chorob
– Tvořené jednořetězcovou molekulou RNA, neobklopené bílkovinným kapsidem
– Onemocnění rostlin (bledost okurek, zakrnělost chmele, vřetenovitost bramborových hlíz)
Viroidy
Virusoidy (satelity)
– Nukleové kyseliny DNA nebo RNA tvořené 300 – 1500 nukleotidy – s vlastní genetickou
kontinuitou, uzavřené v kapsidách některých virů, vedle jejich vlastní nukleové kyseliny
Priony
1. Organismu vlastní buněčná bílkovina PrPC (povrch buněk, nervová tkáň)
– Geny virusoidu kódují bílkoviny, které se podílejí na patogenitě viru, v jehož kapsidu se nacházejí
– Např. M-satelity kvasinek kódující toxiny usmrcující jiné kmeny kvasinek
– Bílkoviny, 2 formy
–
– 2. Infekční bílkovina PrPSc
– Při vzájemné reakci se PrPC mění na PrPSc
– Onemocnění – dlouhá inkubační doba (několik let)
– Příznaky: poruchy hybnosti, kožní citlivosti, smyslové funkce,… => smrt
– Creutzfeldova-Jakobova nemoc (CJD) – degenerativní onemocnění mozečku člověka, šílenství krav
(vytváří shluky, mění nervovou tkáň na houbovitou nefukční hmotu)
(BSE), scrapie – „drbavka“ ovcí a koz – postižená zvířata neustálým drbáním stírají srst, kuru –
přenášeno rituálním kanibalismem – domorodci,…
Příklady virových onemocnění:
Rostlinné:
o Mozaika tabáku, brambor, rajčat
Zvířecí:
o Kulhavka hovězího dobytka
o Slintavka hovězího dobytka
o Vzteklina lišek
o Myxomatóza králíků
o Mor u drůbeže
Lidské:
o Virus chřipky
– Přenos: kapénková infekce, přímý kontakt
– Při chřipkové epidemii: vyhýbat se kolektivu (škola,doprava), prevencí jsou vitamíny, otužování,
– Inkubační doba – 2 – 3 dny
– Příznaky: zvýšená teplota až horečka (antipyretika, zábal + bez, šípky), rýma, kašel, únava, bolesti
– Léčení: řádný léčebný režim – klid, antipyretika (proti horečce), analgetika (proti bolesti)
o Španělská chřipka
– 1918 Pandemie – více mrtvých než světová válka (100 milionů obětí)
– Původem zřejmě ptačí virus, zmutoval s lidským
– Díky migraci ptáků rychlé šíření po světě
– Přenos: Ptáci => Savci (domácí zvířata) => Člověk
o SARS
– Přenos ze šelem cibetek
– Virus RNA
– Snadná mutace
– V hostitelské buňce se množí s generační dobou 8 hodin
o Neštovice
o Ebola
– Snížení imunity, poškození stěn cév => krvácení do dlaní => smrt vykrvácením
– Infekce dalších lidí krví nemocných
o Virus HIV
– Reverzní transkriptáza (vratný přenos) = RNA ———–› DNA
– Infekce: Krev (při úrazu, krevní kontakt při styku, líbání, půjčování jehel narkomanů)
sport
+ adaptace = přizpůsobování mutací nebo kombinace lidských a zvířecích genů
Pohlavní tekutiny – sperma, poševní sekret
– Průběh infekce: Virus HIV => bílé krvinky (lymfocyty) – vznik v mízních uzlinách v krku
– Léčení: neléčitelné
Z matky na plod
=> organizují imunitu (obranyschopnost) => zhroucení imunity
=> projev sekundárních nemocí – rakovina kůže, zápal plic, kožní ekzémy
– pouze zpomalení množení virů => pomalejší průběh nemoci
– léčení sekundárních nemocí
– 100% smrtelné
– Člověk přežívá s virem i 15 let
– Diagnostikuje se přítomností protilátek proti viru v krvi (ale to se neobjevuje hned po infekci)
o Dětská obrna
o Rýma
o Spalničky
o Příušnice
o Zarděnky
o Klíšťová encefalitida
o Opar
o Pásový opar
o Plané neštovice
o Bradavice
o Infekční žloutenka
Prevence virových onemocnění:
– Vakcinace = očkování – do těla se vpraví oslabené viry (nebo bakterie) => tělo vytvoří protilátky pro zásah
proti plné infekci
– Zabránit přijetí infekce = chránit se při epidemii, nejít do kontaktu s nakaženým
– Vitamíny, otužování, sport
Léčení virových onemocnění:
– Protilátky se naváží na antigeny viru => virus se nemůže vázat na hostitelské buňky a proniknout dovnit
– pak je virus pohlcen bílou krvinkou = fagocytóza
+ vysoce choroboplodné (patogenní) viry se šíří na lidi z přírodních rezervoárů (zásobníků):
Ptáci, drobní hlodavci, netopýři
Prokaryota: Bakterie (Bacteria)
– Heterotrofní (zdrojem C organické látky) i autotrofní (dovedou syntetizovat organické látky z CO2)
– Některé schopnost fotosyntézy (vchlípená cytoplazmatická membrána => váčky s bakteriochlorofylem)
– Za nepříznivých podmínek => spora, zapouzdření (vypudí vodu, zahustí se cytoplazmatická membrána => nová
vrstva) => vydrží teploty – 190°C až 100°C => při dobrých podmínkách znovu nabere vodu a je životaschopná
– Tvary: a) Kuličky jednotlivé = koky
dvojice = diplokoky => zápal plic
řetízek = streptokoky => angína
hrozničky = stafylokoky => záněty kůže (akné)
sarcina
b) Tyčinky bacily => TBC
vibrio => cholera
spirochety => pohlavně přenosné choroby
spirila
– Taxonomicky se podle uspořádání a počtu bičíků:
monotricha peritricha lofotricha amfitricha
– Stavba:
1. Pouzdro = Kapsula – bílkovina nebo polysacharid
2. Buněčná stěna – z peptidoglykanu (murein) => síť kolem buňky vyplněná peptidy
3. Cytoplazmatická membrána => polopropustná ochrana buňky + tvorba ATP
3 druhy povrchů – vysoká odolnost
4. Fimbrie = Pilus – funkce pohybová, uchycení na povrchu, rozmnožování (spojují)
5. Bičík = Flagellum – organela pohybu, tvořen flagelinem
6. Chromozom = Nukleoid – 1 cyklický chromozom DNA
7. Plazmidy – malé úseky DNA volně v cytoplazmě, až několik druhů, mohou pronikat z buňky
do buňky, mohou existovat i v centrální DNA, jsou schopné replikace, v1 buňce 100 – 3000
plazmidů, uplatnění při konjugaci
8. Vakuoly = zrna zásobních látek => glykogen (sacharid) + poly-β-hydroxymáselná kyselina
9. Ribozomy – proteosyntéza
=> mechanická ochrana, odolnost + přichycení
– Pohyb:
a) Vzduchem = pasivní
b) Vodou = aktivní => bičík, brvy
– Rozmnožování:
1) Nepohlavně = dělení (klony)
– Replikace DNA => 2 chromozomy => přejdou k opačnému pólu buňky => rozdělení přepážkou
– Velmi rychlé množení – každých 20 minut (limitováno potravou a teplotou) = generační doba
2) Pohlavní dělení = konjugace = spájení
(plazmatická membrána, buněčná stěna) => rozdělení na 2 dceřinné buňky
– Výživa:
a) Heterotrofní = příjem hotových organických látek (polysacharidy, lipidy, bílkoviny)
− Saprofytické – organické látky získávány z neživého
− Parazitické – organické látky získávány ze živého => patogenní = choroboplodné
b) Autotrofní = přeměna anorganických látek na látky organické
– CO2, H2O —–› glukóza
− Fotoautotrofní – energie ze slunce (světlo)
− Chemoautotrofní – energie chemická (chemickou přeměnou)
– Umožňuje bakteriím přežít i hluboko pod zemí
a) Dusíkaté
1. Nitrogenní – N2 —› NO2 —› NO3
2. Nitrifikační – NH3 —› NO2 —› NO3
3. Denitrifikační – NO3
b) Sirné
c) Metanogenní – CH4
d) Železité – Fe2+ => Fe3+ …
– oxidace, za uvolnění energie
– oxidace, za uvolnění energie
—› NO2 —› NH3 NH4
–
—› NH3 (přijetím H+
+
)
– Jejich oblíbené půdní podmínky = mokro, málo kyslíku
– Odstraňování meliorací + kypřením
– Dělení: Aerobní = k životu potřebují kyslík
Anaerobní = v přítomnosti kyslíku nemohou existovat
Fakultativně anaerobní = v přítomnosti kyslíku ho dýchají, v jeho nepřítomnosti dýchají
jiné látky, například dusičnany, nebo organickou látku zkvašují = fermentují
– Symbióza:
Bakterie + člověk
Bakterie člověku čistí zuby za vzniku smrdutých látek, na oplátku si bere organické látky z potravy
Bakterie střevní ESCHERICHIA COLI (E-COLI) + člověk
Bakterie rozkládají celulózu (= trávení), na oplátku si berou část organických látek
– Výskyt:
– Všudypřítomné – atmosféra, geosféra, hydrosféra, živé organismy,… => živá i neživá příroda
– První, kdo se na zemi objevil
– Díky sporulaci velmi odolné, navíc některé druhy nepotřebují ani kyslík
– Význam:
1) Půdní
o Saprofitické => mineralizace
– Destruenti (rozkladači), reducenti
Opadá listí bakterie anorganické látky
Mršina = výživa pro rostliny
o Chemoautotrofní => obohacení půdy o dusík
– Nitrogenní N2 => NO3
– Nitrifikační NH3 => NO3
Symbióza: organické látky
Kořeny rostlin bobovitých hlízkaté bakterie RHIZOBIUM RADICICOLA
– Podzemní zaorávání vojtěšky, hrachu => zelené hnojení (zelená hmota pro dusíkaté látky)
, NH4
+
–
NO3
, NH4
–
2) Vodní
– Čištění vody od organických látek
– Samočistící řeka => půda, kameny,… => klikatý tok, přirozené břehy (zpomalení)
3) Průmyslové
– Výrobci potravin
a) Mléčné kvašení
– Sladké mléko => jogurt, tvaroh
=> mléčný cukr (laktóza) = disacharid – z glukózy C6H12O6
– z galaktózy C6H12O6
C12H24O12
spojení kondenzací – H2O
C12H24O11
Bakterie mléčného kvašení
= LACTOBACILLUS BULGARICUS
C12H24O11 + H2O 4 CH3 – CH – COOH + energie (pro činnost bakterií)
|
OH
Kyselina mléčná => mléčné kysané výrobky, siláže
– Kvašení anaerobní = bezkyslíkaté!
b) Octové kvašení
– Výroba octa – vinný nebo kvasný
Vinný:
Cukr = glukóza = hroznový cukr
C6H12O6 + 2 O2
bakterie octového kvašení 2 H2O + 2 CH3 – COOH + CO2 + energie
ACEOBACTER ACETI
ředí kyselina octová
Obvykle asi 8 – 10% ocet => pochutina, konzervační přísada
– Kvašení aerobní = kyslíkaté!
*pokud se nechá stát alkohol na vzduchu:
C2H5OH + O2
bakterie octového kvašení
H2O + CH3 – COOH + energie
4) Patogenní
o Mycobacterium tuberculosis – TBC
o Tetanus
o Vibrio cholerae – cholera
o Pasteurela pestis – mor
o Neisseria gonorhoe – kapavka
o Treponema pallidum – syfilis
o Angina
o Spíla
o Borelióza
o Meningitida
o Zápal plic
o Zánět středního ucha
o Akné
o Malomocenství
1. Prevence
– Očkování (vakcinace)
– Ničení choroboplodných bakterií
2. Léčení – například angína – antibiotiky (penicilin) *případně sulfonamidy
– Do těla se vpraví oslabené bakterie nebo jejich toxiny
=> slabé onemocnění => tvorba a uložení protilátek
– Pasteurizace – krátkodobé zahřátí na 70°C a prudké zchlazení (např. mléko)
+ tetrapakový obal bez O2 => trvanlivost třeba 3 měsíce
= částečná likvidace
– Sterilizace – zahřátí na 80-85°C na delší dobu (třeba 25 minut) – např. kompoty
= úplná likvidace
– zásady užívání: pravidelně (například 1 tableta po 6h), vypotřebovat celé balení, zapíjet, číst
příbalový leták
Říše: Prvoci (Protozoa)
– Heterotrofní, eukaryotické organismy, jednobuněčné
– Cca 60 000 druhů – obvykle mikroskopičtí
– 90% voda
– Po celém světě = kosmopolitní
– Někteří schopnost fotosyntézy
– Stavba:
– Cytoplazma obvykle bezbarvá
– Dělí se na: ektoplazma (vnější, homogenní), endoplazma (řidší, zrnitá struktura s organelami)
– Bičíkovci, nálevníci, krásnoočka a výtrusovci mají zvláštní tužší blanku = pelikula
– Organely:
Organely opory a ochrany
– Pelikula bičíkovců
– Schránky kořenokožců
– Cysty – vytvářeny za nepříznivých životních podmínek (sucho, mráz, málo potravy)
Organely pohybové
– Panožky kořenonožců
– Bičíky bičíkovců
– Brvy nálevníků
Organely trávicí
– Trávicí vakuoly, buněčná ústa, buněčná řiť – heterotrofní prvoci
Organely vylučovací a osmoregulační
– Pulzující vakuola – odstraňuje vodu, pronikající do těla prvoka z hypotonického prostředí
Organely smyslové
– Reakce prvoků na vnější podněty
– Stigma = světločivná skvrna krásnoočka – vnímání světla
– Neuromotorický aparát trepky – koordinace pohybu brv
Organely umožňující rozmnožování
– Významná mitóza (= dělení buněčného jádra) => pohlavní dělení
– Méně obvyklé, fylogeneticky mladší, 2 typy
– Zvýšení životaschopnosti nově vzniklých jedinců
– Po oplození prvoků dochází k dočasnému zastavení vývoje (zpravidla k encystaci)
– Konjugace = částečná výměna hmoty mikronukleů
– Významné nepohlavní dělení => mateřská buňka se dělí na dvě buňky dceřinné
– Podélné dělení bičíkovců
– Příčné dělení nálevníků
– Pučení rournatky
– Schizogonie výtrusovců = mateřská buňka se rozdělí na větší počet dceřinných buněk
– Metageneze = rodozměna dírkonošců a mřížovců
– Encystace = umožňuje jejich přežití a rozšiřování
=> umožňuje stálý osmotický tlak
– Kopulace = splývají dva jedinci, představující pohlavní buňky (bičíkovci, kořenonožci,
výtrusovci)
=> při střídání s pohlavním rozmnožováním vznikají spory => nepohlavní rozpad
(=sporogonie) => infekční stadia napadající nové hostitele
– Význam:
1) Základ potravních řetězců pro konzumenty II. řádu
2) Parazité – onemocnění člověka a živočichů => spavá nemoc, malárie
3) Horninotvorné – vápence, křemičitany = organogenní horniny
– Systém:
1. Kmen: Bičíkovci
– Zdroj pohybu = bičík
– Vřetenovitý tvar
– Na povrchu mají blánu = pelikula (bílkovinná)
– Heterotrofní výživa = nikdy neobsahují chlorofyl => potrava celým povrchem těla nebo fagocytózou
– Paraziti => choroby
o Tripanosoma spavičná
– Protáhlá buňka, 1 bičík + undulující membrána (= přesahuje přes buňku, kormidluje pohyb)
– Přenašečem je moucha tse-tse (bodalka)
– Spavá nemoc => málo kyslíku do tkání => únava, ospalost + zduření uzlin, horečky
– Krevní plazma, lymfa, mozkomíšní mok
– Řešení: hubení much, insekticid
– Léky: Bayer Ros, Pentamidin
o Bičenka poševní
– 4 bičíky + 1 undulující membrána
– Nemoc ♀ trichonomiáza = trichomonas vaginalis
– Přenos pohlavním stykem – přenašeči jsou muži
– Příznaky: výtok z pochvy
– Léčení: širokospektrá antibiotika
o Lamblie střevní
– Horečnaté záněty tenkého střeva
o Trubénka Haeckelova
– Kolonie, volně žijící
– Živí se organickými zbytky a bakteriemi u dna nádrží
2. Kmen: Kořenonožci
– Panožky = organely pohybu + přijímání potravy fagocytózou
– Tvoří potravní vakuoly => trávení
– Některé druhy – schránky
– Jedno jádro
– Rozmnožování běžně dělením
– Měňavky
– Nikdy netvoří schránky
– Povrch krytý pelikulou
– Panožky
o Měňavka zemní
– Žije v mechu
o Měňavka velká = AMOEBA PROTEUS
– Žije volně, ve vodě
– Potrava živočichů
– Kontraktivní = pulsující vakuola = pouze u sladkovodních => vyloučení přebytečné vody
o Měňavka úplavičná = ENTAMOEBA HISTOLYCA
– Parazit (vnitřní) člověka => úplavice
– Úporné průjmy, horečky
– Přenos vodou a špatnou hygienou
o Panoženka měňavková
– Krytenky
o Rozlitka
o Štítovka
– Dírkonošci
– Schránka z CaCO3, vícekomůrkové, spirálovité
– Bentos = živočichové dna, moře
– Mnoho otvorů ve schránkách => panožky
– Fosilní => významný horninotvorný činitel (hromadění na dně moří)
3. Kmen: Paprskovci
– Podobní kořenonožcům, ale mají schránky z SiO2 (složitější => struktura „záclony“)
– Plankton => tvořily organogenní křemičitany
o Mřížovci
=> smrt vyčerpáním
– Vyrovnání osmotického tlaku (aby nedošlo k lýze buňky)
– Sladkovodní prvoci s chitinovými schránkami, nalepenými zrnky písku
– Při dělení jeden z jedinců obvykle tvoří novou schránku
4. Kmen: Výtrusovci
– Vnitrobuněční parazité
– Střídají hostitele => hlavní hostitel = ten, ve kterém probíhá pohlavní rozmnožování
– Těžká onemocnění člověka a hospodářských zvířat
– Hromadinky, kokcidie, krvinkovky, piroplazmy
o Kokcidie jaterní
– Nemoc kokcidióza = onemocnění jater
– Porušení metabolismu
o Toxoplasma gondii
– Nemoc toxoplazmóza
– 1. hostitel = kočka => nebezpečí potratu u těhotných žen
– Krevní parazit
– Snižije imunitu – napadá bílé krvinky => snížení teploty, zduření mízních uzlin, únava
o Zimnička = PLASMODIUM MALARIAE
– Krvinkovka – cizopasník červených krvinek
– Přenos – komár Anopheles => člověk
– Nemoc malárie
– Schizogonie = nepohlavní rozmnožování = rozpad => u člověka, uvnitř krvinek
– Tropická Afrika, Latinská Amerika
– Léčba: chinin – v kůře chininovníku
+ likvidace 1. hostitele = vysoušení bažit, insekticidy (DDT – hromadí se v životním p.)
+ moskytiéra
– projevuje se záchvaty – horečka + zimnice => úmrtí (vyčerpání těla)
Tropická – každý den záchvaty = schizogonie
Třídenní – záchvaty každý 3. den = schizogonie
Čtvrtodenní – záchvaty každý 4. den = schizogonie
5. Kmen: Hlenky
– Dříve se řadily k houbám – viz houby
6. Kmen: Nádorovky
– Specializovaní parazité
– Řasy, cévnaté rostliny => výskyt ve formě mnohojaderné cytoplazmy = paraplazmoidium
– Zvětšení, zmnožení buněk hostitele => nádory
– Předmět mykologie = studium hub (dřív s hlenkami řazeny mezi houby)
o Nádorovka kapustová
– Kořeny brukvovitých rostlin
7. Kmen: Nálevníci
– Nejsložitější tělesná stavba
– 2 jádra, pokrytí brvami
o Trepka velká = PARAMECIUM CANDATUM
– Ze senného nálevu – velikost až 0,2 mm
– Potrava rybího potěru + indikátor stupně znečištění vod (daří se jim v zněčištěném)
– Typický představitel: Stavba:
– Nesouměrné tělo, vzadu zúžené
– Na povrchu pelikula + buněčná ústa + buněčná řiť
– Pulsující vakuoly
– Po celém těle brvy => neuromotrický aparát
=> pohyb + přihánějí potravu
– Buněčný hltan + ústní políčko (víření brv)
– Potravní vakuola – pohybuje se po cyklické dráze
– Buněčná řiť
– Makronukleus (vegetativní fce)
– Mikronukleus (rozmnožovací fce)
=> množení obvykle konjugací
o Vířenka
– Přisedlá, ale může se pohybovat
o Bachořec
– Žije v bachoru = přežvýkavci => krávy
– Symbiotický prvok
o Chobotěnka husí
o Slávinka obecná
o Mrskavka modrá
o Rournatky
– Obrvené pouze v mládí => poté přisedají
– Rozmnožování pučením => oddělení nového jedince
8. Kmen: Krásnoočka
– Obvykle sladké vody, znečištěné organickými látkami
– Zelené povlaky na dně nádrží, nebo tenké blanky na hladině
– Chloroplasty => získalo sekundární endosymbiózou zelených řas (=> chlorofyl a + b, karoteny,
– Druhy s chloroplasty => mixotrofní výživa – jako zdroj uhlíku využívají i organické látky
– Při dlouhodobém zatemnění tyto druhy ztratí chloroplasty => heterotrofní výživa
– Zásobní látka = paramylon
– Povrch těla – kryje bílkovinná pelikula
– Při bázi bičíku – světločivní skvrna = stigma => podíl na fototaktických pohybech buňky
o Krásnoočko zelené
o Krásnoočko štíhlé
o Krásnoočko krvavé
9. Kmen: Obrněnky
– Obvykle jednobuněční bičíkovci
– Některé obsahují chloroplasty => mixotrofní výživa
– Bez chloroplastů => chemoheterotrofní výživa
– Zásobní látka = škrob
– Mívají i stigmu
– Povrch => vrstva měchýřků uložených pod plazmatickou membránou => naplněné tekutinou nebo
– Obvykle mořské
– Některé druhy => světélkování mořské vody, četné druhy jsou toxické (ohrožují populace ryb)
– Součást plantonu
o Trojrožec
o Svítilka
xantofyly), ale existují i druhy bez chloroplastů => heterotrofní výživa
rozpuštěné ve vodě
– Chlorofyl a + c, karoteny a xantofyly
– Povrch chloroplastu: 3 obalné membrány, bez spojení s jadernou membránou
obsahují celulózní destičky tvořící pancíř
Říše: Houby (Fungi)
– 300 000 druhů
– Charakteristika: eukaryota, stélkaté (= primitivní stavba), heterotrofní (= přijímají hotové organické látky),
výtrusné (= rozmnožují se pomocí výtrusů)
– Mají znaky rostlin, živočichl i své speciální znaky:
Znaky rostlin Znaky živočichů Speciální znaky
buněčná stěna z chitinu (a β-glukanu)
zásobní látka olej a glykogen, tuky
produkují vitamíny heterotrofní s mimotělním
nepohyblivé
trávením
– vlhkem a teplem vznikne plodnice (= pohlavní ústrojí)
z nepravých pletiv = přiložením houbového vlákna (např.
základní jednotka = hyfa
=> ne buňka! = houbové vlákno
– tvoří podhoubí = mycelium
pseudoparenchym, plektenchym)
– Organické látky rozkládají pomocí enzymů, až poté je stélkou přijmou
– Stélky hub: jednoduše vláknité, nebo větvené
– Existují i formy jednobuněčné nebo vytvářející nepravé podhoubí (pseudomycelium)
– V buňkách jsou přítomny mitochondrie
– Rozmnožování:
– Pomocí výtrusů = spor – různé typy
o Vodní houby: bičíkaté výtrusy (= rejdivé výtrusy = zoospory)
o Suchozemské houby: výtrusy oblaněné a bez bičíků (= nepohyblivé výtrusy = aplanospory)
– Výtrusy vznikají buď uvnitř výtrusnic (endospory) nebo se oddělují zevně na
specializovaných hyfách (konidie)
– Pohlavní rozmnožování = splynutím dvou částic z různých stélek
o Zygospóry = spájivé výtrusy
o Askospóry = vřeckové výtrusy
o Bazidiospóry = stopkaté výtrusy
– Evoluce:
– Dnešní názor: vývoj z předchůdců prvoků v siluru, jako samostatná větev paralelní k živočichům
– Nejvýznamější vývojový posun: vznik pevné buněčné stěny
– Výživa:
Saprofytická
Parazitická
Symbióza
– Např.: Lišejníky minerální roztoky – rozšíření kořenového systému smrku (+ produkce vitamínů)
Hřib smrkový Smrk ztepilý MIKORHÍZA = 2
/3 hub
fotosyntéza – organické látky
– Význam:
(+) potrava – jedlé plodnice (člověk, zvířata) = součást potravních řetězců
antibiotika – penicilin
srážené mléko – sýry => procesy mléčného kvašení
kvasinky => výroba vína, piva
výroba kyseliny citrónové pomocí plísní
saprofytická výživa – příjem hotových organických látek z neživé části organismu (např. spadlá větev)
symbióza s řasami (= lišejníky) nebo kořeny cévnatých rostlin (= mykorhiza)
(‒) parazitické houby => na živočiších (i lidech) i rostlinách = plísně
+ primární konzumenti
+ rozkladači, destruenti (humifikace a mineralizace)
– příjem organických látek z živého organismu
Systém:
Dřív se k houbám řadily také: (dnes – prvoci = hlenky, chromista = řasovky)
Hlenky = slizovky
Myxaméby n + n = specialita hub
Výtrus 2. Karyogamie = splynutí jader 2n 2n 2n
Myxomonády 2n
Rodozměna
1. Plazmogamie = splynutí obsahů
Zygota Plazmodium vlhko, teplo
Tvorba plodniček
pohyblivé stádium => k prvokům
mnohobuněčný slizovitý útvar
1. Kmen: Nádorovky
– Živí se saprofyticky organickými látkami z těl odumřelých organismů, nebo paraziticky
– Za tepla, vlhka – z plazmodia => výtrusnice (sporokarpy) => meióza => haploidní výtrusy
o Nádorovka kapustová
– Parazit brukvovitých rostlin (kedlubna, zelí, kapusta, květák)
X
Vápnění, střídání plodin, šlechtění, fungicidy
2. Kmen: Hlenky
Řasovky (oomycota)
o Pýchavička vlčí mléko – saprofytické
o Slizovka tříslová – saprofytické
– Žijí ve vodě, vlhké půdě, jako parazité rostlin
o Vřetenatka révová
– Pohlavní rozmnožování = oogamické, uvnitř hostitele
– Roznášejí se větrem
– Sporangiofor = nosič výtrusnic
– bílý povlak na spodní straně listu => bílá vlákna vyčnívají z průduchů (tvorba výtrusnic)
− Hnědé skrvny na svrchní straně listu
1. Prosychání listu – omezení fotosyntézy
2. Uschnutí bobulí, jsou trpké
o Plíseň bramborová
– Přezimuje v vláken v očkách hlíz
– Podobné jako u vřetenatky
1. Prosychání listu
2. Seschlé, polehlé natě
– Aby se nešířila plíseň – neházet na kupu, nemyjeme před uskladněním
– Řešení: šlechtění (GMO = geneticky modifikované organismy), chemický postřik
(KUPRIKOL = fungicid)
– 2 typy hniloby:
1. Suchá hniloba brambor – působí jenom plíseň – z hlízy „mumie“
2. Mokrá hniloba brambor – působí plíseň a bakterie – z hlízy „srajda“
Dnešní systém hub:
1. oddělení: Plísně buněnkové = CHYTRIDIOMYCOTA
– mnohojaderné, trubicovité podhoubí
– stěny podhoubí a spor z chitinu, glukanu
– saprofytické houby žijící ve vodě, ve vlhké půdě a někteří parazité kulturních rostlin
o Rakovinovec bramborový
– Rakovina hlíz u brambor
– Černé zrnité fleky
– Dá se odstranit nožem – nepřechází na člověka
– V zemi se drží cca 10 let
o Lahvičkovka
– Klíčící rostliny zelí, kapusty, brukve, květáku
– Rostliny tmavnou, ohýbají se => odumírají
2. oddělení: Mikrosporidie = MIKROSPORIDIOMYCOTA
– jednobuněčné organismy přizpůsobené parazitickému způsobu života => nitrobuněční parazité
– buňky hmyzu, ryb, savci – i člověk
– fáze vegetativní = měňavkovité bezblanné buňky, které pronikají do tkání hostitele
– obsahují pólové vlákno => vymrštění => průnik sporoplazmatu (obsah spory) do hostitelské buňky
– dlouho řazeny mezi prvoky => ale ztráta mitochondrií a buněčné stěny z chitinu až druhotně
=> množení uvnitř buněk => spory opatřené stěnou z chitinu (přežijí mimo hostiteskou buňku)
o Hmyzomorka včelí
– Včelí úplavice
o Hmyzomorka bourcová
3. oddělení: Plísně spájivé = ZYGOMYCOTA
– podhoubí – ve stáří neprevidelně přehrádkované, jinak trubicovité, mnohojaderné
o Plíseň hlavičková
– Různé ústrojné živné substráty pokrývá
– Nosiče výtrusnic = patrné jako černé tečky
– Nepohlavní rozmnožování: výtrusy z výtrusnic, které vyrůstají na podhoubí
– Pohlavní rozmnožování: při setkání různopohlavních podhoubí => vytvoří se kyjovité větve
=> po dotyku se konce oddělí, změní se v gametangia => splynou v zygosporu (odpočívající
výtrus) => oddělí se, odolná, dlouhodobá životaschopnost => příznivé podmínky =>
klíčení v nosič (sporangiofor), zakončený výtrusnicí (sporangium) => meióza => haploidní,
fyziologicky (pohlavně) rozlišené výtrusy ve výtrusnici
o Kropidlovec černavý
4. oddělení: Houby vřeckovýtrusné = ASCOMYCOTA
– specializované sporangium = vřecko (askus) => redukční dělení, haploidní endospory (askospory)
Třída: Kvasinky
– obvykle jednobuněčné houby (ale i vláknité, přehrádkovité, jedno/mnohojaderné hyfy)
– rozmnožují se nepohlavně pučením
=> dceřinné buňky tvoří řetízky = nepravidelné podhoubí (pseudomycelia)
– při horších podmínkách (méně živin) => pohlavní množení => meióza => ve vřecku 4
haploidní výtrusy => vřecko praskne, výtrusy se uvolní => při vhodných podmínkách klíčí
– hospodářsky významné – alkoholové kvašení:
C6H12O6
o Kvasinka pivní
– Zkvašují sladinu na pivo + výroba lihu
– Kynutí těsta (droždí)
– Krmné směsi
– Vitamíny skupiny B, bílkoviny, enzymy,…
o Kvasinka vinná
– Spory přezimují v půdě => bobule révy vinné => při lisování se dostanou do moštu =>
zkvašování na víno
kvasinky
anaerobní
2 C2H5OH + 2 CO2 + energie
etanol => pivo, víno
Třída: Vřeckovýtrusné houby
– 60% hub
– Haploidní podhoubí v substrátu s jednojadernými buňkami
– Hyfy přehrádkované, v přehrádce je jednoduchý otvor => přechod plazmy a jader
– Rozšířené nepohlavní rozmnožování:
– Pohlavní rozmnožování:
– vytváření různých typů plodniček (sporangia) nebo nosičů (konidioforů) => nesou nepohlavní
výtrusy = konidie (velké množství)
– vytváření pohlavních orgánů (gametangia) => ♂ kyjovitá anteridia, ♀ kulovitá askogonia (občas
s výrůstkem – trichogyn) => přiloží se k sobě, rozpustí buněčné stěny (nebo trichogynem) =>
obsah ♂ do ♀ => jádra přiložena ale nesplynou = fáze plazmogamie => dvojice jader putuje do
Resistence bakterií = odolnost vůči antibiotikům
Způsobují některé choroby:
vláken akogenních hyf, na jejichž koncích vznikají zpětné výběžky = háky => v nich dochází ke
karyogamii = splynutí ♂ a ♀ jádra => meióza => mitóza => 8 askospor (výtrusů)
o Paličkovice nachová
– Parazit žita = námel = tvrdohoubí
– Jedovatý (alkaloidy) – ergometrin, ergotamin => výroba léčiv
o Štětičkovec (Penicillium)
– Konidie = odškrcované nepohlavní výtrusy
– Penicilin => antibiotika (A. Flemming – 1928 – objevil účinek štětičkovce = ničí bakterie,
Chain + Florey 1938 – vyvinuli penicilin = izolace účinné látky ze štětičkovce)
– Jiné druhy štětičkovce spolupůsobí při zrání sýrů
o Kropidlák
– Konidie
o Padlí
– Choroboplodné – moučné povlaky
o Smrž obecný – velké plodnice
o Ucháč obecný – prudce jedovatý
o Chřapáč
o Lanýž černý
• Monilióza
– Plíseň na jablku
– Hnijící místo na malvici
– Zlikvidovat
• Šedé plesnivění jahod
– Ničení plodů
• Bouchorovitost
– Napadá peckovice = švestky
– Deformované plody
– Likvidace plodů, šlechtění
• Rakovina = deformace větví
• Strupovitost jablek
– Zdřevnatělé „bradavice“ na jablkách
– Dá se sníst
5. oddělení: Houby stopkovýtrusné = BASIDIOMYCOTA
– Vývoj: šíření větrem
rodozměna při
vzniku bazidiospor
vlhko, teplo
2 basidiospory primární podhoubí sekundární podhoubí karyogamie = splynutí jader
n n n + n 2n
– Různorodé plodnice: 2 části: klobouk a třeň
klíčí
– na spodu hymenofor (hrotnatý, lupenatý, rourkovatý) s hymeniem
– některé druhy v mládí obaleny plachetkou => zbytky = pochva
– nekteré druhy v mládí závoj => zbytek = prsten
plazmogamie = splynutí buněk na sekundární podhoubí
– Dřevní houby:
– Rozrušují celulózu nebo dřevovinu (lignin)
– Na trouchnivějících větvích, pařezech, kmenech
o Choroš
– V přírodě => rozkladač spadlých stromů,…
o Dřevomorka domácí
– Na domech => ničí trámy, prkna, nábytek,…
o Václavka obecná
o Hlíva ústřičná
– S jedlými plodnicemi:
o Hřibovité houby (hřib, křemenáč, klouzek, kozák)
o Bedla, ryzec, žampión, liška,…
– Smrtelně jedovaté:
o Muchomůrka zelená / tygrovaná
o Závojenka olovová
o Vláknice Patouillardova
– Rzi a sněti
o Rez travní – 4 druhy výtrusů, v podstatě nezničitelná
o Sněť kukuřičná
o Prašná sněť pšeničná
o Mazlavá sněť pšeničná
+ Lišejníky = LICHENES
= podvojné organismy – houba + řasa nebo sinice => symbióza
– řasa – fotosyntéza
– houba – přichycení k podkladu, čerpání minerálních roztoků
– 3 typy stélek:
• Korovité (k) – mapovník zeměpisný
• Lupenité (l) – hávnatka, terčovka
• Keříčkovité (Ř) – dutohlávka, pukléřka
– Význam:
– pro člověka: citlivé na životní prostředí = provazovka
terčovka, terčovník => hodně ve znečištěném životním prostředí
– palivo – pukléřka islandská
– líh – pukléřka islandská
– fenolftalein – pukléřka islandská – indikátor zásaditého prostředí
– pro přírodu: průkopníci života => rozleptá skálu,… => osidluje nehostinnou krajinu
+ v arktických krajích potrava býložravců
X bioindikátory
o Terčovka bublinatá
o Dutohlávka sobí
o Provazovka rozkvetlá
o Pukléřka islandská
o Větvičník slívový
o Terčovník zední
o Hávnatka psí
o Lišejník (mapovník) zeměpisný
Imunita = Obranyschopnost
– Schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům
Bílé krvinky = leukocyty
– Pravé buňky = mají členité jádro (+ plazma zrnitá)
– Středně velké buňky – velikost od 5μm – 80μm
– Počet kolísá: nejvíce jich je večer, nejméně ráno; nebo rozdíly při fázích nemoci (více např. při zánětlivých,
infekčních onemocněních nebo nádorech, méně například v počátečním období břišního tyfu)
= kolísání počtu bílých krvinek je normální, ale patologické zmnožení, kdy se v krvi objevuje velké množství
nefunkčních leukocytů se nazývá leukémie
– Rychle vznikají a rychle zanikají
– V 1 mm3
– Tvorba v kostní dřeni (nebo lymfoidní tkáni)
– Schopny améboidního (měnavkovitého) pohybu a mohou procházet mezi buňkami kapilární stěny
– Chemotaxe = chemické přitahování leukocytů k místu ohroženému infekcí
– Podle vzhledu a původu rozlišujeme:
a) Granulocyty = mikrofágy („malí požírači“)
– Laločnatá nebo nepravidelně podkovovitá jádra
– Tvoří se v kostní dřeni
– Podle barvitelnosti granulí (zrníček v cytoplazmě) speciálními barvivy dělíme:
krve je obvykle 5000 – 8000 leukocytů
– Schopnost fagocytózy = pohlcování cizorodých částeček, které vniknou do organismu (nebo
odumřelých buněk organismu)
• Neutrofilní granulocyty (50 – 70%)
• Eosinofilní granulocyty (1 – 9%)
• Bazofilní granulocyty (0,5%)
– Neutrální barviva
– Fagocytóza – „první obranná linie“ proti bakteriím
– Schopnost měnit tvar => např. prodloužení se a protlačení mezi póry ve stěne
vlásečnic/cév (= diapedéza), přímo do místa infekce
– Barví se kyselým eosinem
– Fagocytóza – menší význam než neutrofilní, jejich počet stoupá při alergických a
parazitárních onemocněních
– Zásaditá barviva
– Heparin (protisrážlivá látka) => antikoagulační = protisrážlivý účinek
– Vazodilatační účinek = rozšiřují průměr cév
b) Agranulocyty
– Neobsahují barvitelná zrna
Monocyty (2 – 8%)
– Největší leukocyty s ledvinovitým jádrem – až 80μm (= pozorovatelné okem)
– Do krve se uvolňují z endotelových výstelek (slezina, játra – zde se nazývají Kupfferovy
– Nezralé krevní buňky, které ve tkáních přeměňují na volné nebo fixované makrofágy
– Soustava fagocytujících makrofágů ve tkáních = retikuloendotelová soustava (RES)
– Buď ve tkáních, nebo v krvi – nelze přecházet diapedézou!
Lymfocyty (20 – 40%) (= „mízní buňky“)
– Druhá nejpočetnější skupina leukocytů – menší než monocyty, větší než červené krvinky
– Velké okrouhlé jádro
– Tvoří se z kmenových buněk kostní dřeně
– Obvykle kolují v krevním oběhu
b., mízní uzliny, kostní dřeň) a z priminitvních buněk (histiocytů) roztroušených ve vazivu
=> k odstranění velkých částic, např. odumřelých buněk pohlcením (fagocytóza)
– Receptory na plazmatické membráně lymfocytů a protilátky jsou bílkoviny – imunoglobuliny
– Specializovaná (specifická) imunita
– Každý lymfocyt produkuje jen jeden druh imunoglobulinu => miliony typů
– Liší se od sebe úsekem na konci řetězce bílkovinné molekuly = hypervariabilní oblast
• T-lymfocyty
– Vývoj v brzlíku (thymus) => řízení imunitního systému
– Některé přímo zněškodňují cizorodé buňky = buněčná imunita = proti buňkám
– Navíc regulují imunitní odpověď B-lymfocytů
– Antigeny na povrchu cizách buněk se navážou na T-lymfocyty => přímý,
– Diferenciace na několik typů:
transplantovaných tkání a pozměněným buňkám = nádorové, napadené viry
kontakt buněk, zničení cizí buňky
o Zabíječi = Killers – řídící látky => lymfokiny
o Pomahači = Helpers – pomáhají jiným leukocytům
o Brzdiči = Brakers – tlumí imunitní reakce k obraně vlastních buněk těla
(selhání = autoimunitní reakce)
– Při transplantacích je nutno tyto děje potlačit – pomocí imunosupresivních látek
• B-lymfocyty
– Dozrávání v kostní dřeni => látková (= humorální) imunita
– Imunitní reakce organismu = bakterie svými antigeny vyvolá tvorbu
– Specifická imunita = rozpoznání kokrétního antigenu
– Po rozpoznání konkrétního antigenu plazmatické buňky (aktivní stádium B-
lymfocytů) vytvoří specifické protilátky (ty se pak objevují volně v krvi), které
specifických protilátek (rozpoznání na základě struktury makromolekul)
– Vzorek protilátek se po prodělané nemoci uloží do imunitní paměti (část
– reakce => využití při aktivní imunizaci (očkování)
se navážou na antigeny vetřelce => dojde k označení, následuje fagocytóza
pomocí mikro/makrofágů
Rozpoznání = antigeny reagují s vazebnými místy proteinů (receptory) na plazmatických
membránách lymfocytů. Těmito vazebnými místy jsou imunoglobuliny označované jako
receptorové protilátky. Potom se lymfocyty několikrát rozdělí = množení buněk = proliferace
lymfocytů přetrvá = paměťové buňky) => při příštím setkání s nemocí rychlejší
Klasifikace imunity:
o Nespecifická
– Zánět = ochranná a reparativní reakce na mechanické/chemické dráždění tkání nebo infekci
– Postižené místo => pronikání fagocytujících buněk (likvidace bakterií) => červenání,
– Záněty konkrétního orgánu – zakončení –itis (bronchitis, appendicitis) + např. pneumonie,…
– Při rozsáhlejším poškození tkáně => zásah celého organismu: zmnožení bílých krvinek, zvýšení
krevní sedimentace, zvýšená tvorba protilátek, zvětšování mízních uzlin
+ nevolnost, změny v srdeční činnosti a dýchání
– Horečka – zvýšení tělesné teploty, vyvolána pyrogeny (látky uvolněné leukocyty)
– Na nespecifické imunitě se podílí:
– Lidská kůže – mechanická zábrana, baktericidní působení látek v potu (organické kyseliny,
– Sliny – baktericidní enzym lyzozym
– Žaludeční šťávy – kyselina chlorovodíková
– Fagocytující buňky – eosinfilní a neutrofilní granulocyty (= mikrofág, diapéza), monocyty,
– Interferony – bílkovinné látky produkované buňkami napadenými viry, uvolněné do
– Komplement – komplex krevních bílkovin, který ničí bakterie, někdy ve spolupráci s
– Pyrogeny – látky, které zvyšují tělesnou teplotu => působí nepříznivě na metabolismus
zduření, bolestivost, zvýšení teploty místa => hnit = hnisavý zánět ze zaniklých leukocytů,
tkáňových buněk a bakterií
– Pyrogeny působí na termoregulační centrum v hypotalamu
– Horečka zvyšuje účinnosti imunitního systému
močovina, soli)
makrofágy
prostředí se vážou na receptory v membráních dosud nenapadených buněk. Tyto buňky se
stávají resistentní vůči virům
protilátkami
patogenů. Jsou uvolňovány některými leukocyty. Působí na termoregulační centrum
o Specifická
o Pasivní = injekce protilátek do těla
o Aktivní = protilátky vytváří tělo
– Hlavní složky = centrální lymfoidní tkáň: kostní dřeň, brzlík, periferní tkáň, lymfatické uzliny a cévy,
. mandle (tonzily), slezina
– Antigen = substance, proti níž imunitní systém vytváří protilátku = velká molekula bílkoviny nebo
. polysacharidu se složitou strukturou, cizí organismu => lymfocyty ho zničí (imunoglobuliny)
– Patogen = obsahují celou řadu antigenů
– Zprostředkována specifickým imunitním systémem (T-lymfocyty a B-lymfocyty)
– protilátková – B-lymfocyty
– buněčná – T-lymfocyty
– Na schopnosti specificky odpovídat na přítomnost antigenů založeno očkování
– Látky jsou získávány očkováním nějakého zvířete => kdo byl někdy léčen zvířecím sérem, musí
u sebe neustále nosit potvrzení => pokud se sérum téhož zvířecího druhu vstříkne dvakrát, vzniká
sérová nemoc (ohrožuje život)
– přirozená imunita = po prodělání nemoci
– umělá imunita = po očkování
– Do těla se vpravují usmrcené nebo silně oslabené mikroorganismy, nebo jejich jed (toxoid)
– Vytvořená imunita je proti některým antigenům doživotní
– Povaha protilátek = bílkoviny
Poruchy imunitního systému:
o Alergie = hypersenzitivita na určitý antigen = alergen
o Autoimunní reakce = tělo tvoří protilátky proti vlastním orgánům nebo tkáním
– Původně ochranná reakce se stává pro organismus nepříznivou a vyvoává chorobný stav
– Např.: pyl, prach, peří, srst, potraviny, léky,… => do organismu vdechnutím nebo požitím
– Projevy: kožní změny (kopřivka, ekzémy), astma (křeč průdušek), senná rýma
– Může vzniknout např. poškozením kostní dřeně (=> lymfocyty)
– Reumatiodní artritida
– AIDS = Acquired Immune Deficiency Syndrom
– Úplné selhání obranného mechanismu imunitního systému
– Začíná jako lehká, dlouhodobá chřipka => náchylnost k jiným nemocem (nádory,…)
– Původce = virus HIV
– Více viz výše, u virů
o Leukémie = rakovina krve = přehlcení organismu nezralými bílými krvinkami, viz výše
o Anafylaxe – anafylatický šok = příjem bílkovin do těla injekcí => nepřiměřená reakce